Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Přímý přenos je jeden ze dvou hlavních způsobů přenosu infekce. Jedná se o přímý – tedy v podstatě bezprostřední – přenos infekčního agens z infikovaného jedince (člověka nebo i zvířete) na nového hostitele. Může se jednat o: přímý kontakt – jako je dotyk, líbání, kousnutí nebo pohlavní styk, kapénkovou infekci – přímé „vyprsknutí“ respiračních kapének na spojivku či sliznice očí, nosu nebo úst. K nákaze může dojít také přímým vystavením vnímavé tkáně (např. rozedřené či jinak poškozené kůže) infekčnímu agens v půdě, kompostu nebo rozkládající se rostlinné hmotě, případně kousnutím infikovaným zvířetem. Mezi možnosti přímého přenosu se řadí rovněž fekálně-orální přenos, transplacentární přenos a perinatální přenos. Viz také přenos infekce, nepřímý přenos.

Nepřímý přenos je jeden ze dvou hlavních způsobů přenosu infekce. Jak již z jeho názvu vyplývá, jedná se o přenos infekčního agens, který se neodehrává přímo mezi infikovaným jedincem a novým hostitelem. V rámci nepřímého přenosu rozlišujeme: přenos vektorem, přenos vzdušnou cestou. Viz také přenos infekce, přímý přenos.

Přenos infekce zahrnuje proces a mechanismy, kterými se infekční agens nebo infekční onemocnění šíří ze zdroje na jinou osobu, případně nebo napříč komunitami a zeměmi. Rozlišujeme přitom: přímý přenos: respiračními kapénkami (prsknutím, kýchnutím, zakašláním) – tzv. kapénková infekce, kontaktem (zejm. dotykem, líbáním, kousnutím, pohlavním stykem), infikovaným zvířetem; nepřímý přenos: vektorem, vzdušnou cestou: aerosolem (jádry kapének), prachem. Viz také infekce, infekční onemocnění, období nakažlivosti a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz přenos.

Primární infekce má v souvislosti s lékařstvím dva různé významy: infekce, při níž jeden konkrétní choroboplodný zárodek (obvykle virus) napadne organismus poprvé; v tomto významu se někdy používá i výraz primoinfekce; první infekce v řadě po sobě jdoucích infekcí různými choroboplodnými zárodky (např. primární infekce je chřipkovým virem, sekundární infekce bakterií Staphylococcus aureus). Viz také primární, infekce, sekundární infekce.

Komunitní přenos (u infekčního onemocnění) je charakterizován 30% nebo vyšším podílem případů, u kterých není jasný zdroj nákazy nebo nebyly importovány, a to při úhrnném týdenním počtu nově diagnostikovaných osob v dané oblasti 30/100 000 obyvatel nebo vyšší. V této situaci se nákaza začíná šířit v doposud nepostižené populaci, tedy například u osob, které nepobývaly v zasažené oblasti nebo nebyly v kontaktu se známým zdrojem nákazy. Viz také přenos infekce.

Perinatální přenos je jednou z možností přímého přenosu infekce. Jedná se o přenos infekce z matky na dítě během porodu. Viz také perinatální, přenos infekce, přímý přenos.

Přenos vektorem je jednou z možností nepřímého přenosu infekce. Jedná se o přenos infekce prostřednictvím nějakého vektoru, nejčastěji hmyzu (například mouchami, které sedají na výkaly, komáry přenášejícími malárii apod.). Viz také přenos infekce, vektor, nepřímý přenos.

Přenos signálu je proces, při kterém je chemický nebo fyzikální signál přenášen nejdřív dovnitř buňky, a poté uvnitř buňky. Tento proces lze popsat jako řadu na sebe vzájemně navazujících událostí na molekulární úrovni, které nakonec vyústí v nějakou konkrétní buněčnou odpověď, změnu stavu buňky apod. Viz také inhibitory přenosu signálu, signální molekuly.

Transplacentární přenos je jednou z možností přímého přenosu infekce. Jedná se o přenos infekce z matky na dítě během těhotenství, a to skrze placentu. Viz také transplacentární, přenos infekce, přímý přenos.

Přenos vzdušnou cestou je jednou z možností nepřímého přenosu infekce. Jedná se o přenos infekce prostřednictvím aerosolu (jader kapének) nebo prachu (při zvíření kontaminovaných částice půdy, při zpracování kontaminovaných živočišných produktů apod.). Viz také přenos infekce, jádra kapének, nepřímý přenos.