Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Mononenasycené tuky jsou takové tuky, které jsou tvořeny mononenasycenými mastnými kyselinami. Mononenasycené tuky mohou mít příznivý vliv na kardiovaskulární systém. Za účelem prevence kardiovaskulárních onemocnění lékaři doporučují konzumovat potraviny, které obsahují mononenasycené nebo polynenasycené tuky, namísto těch, které obsahují nasycené tuky a/nebo trans tuky. Mononenasycené tuky mohou mít pozitivní vliv na zdraví člověka, neboť příznivě ovlivňují hladinu krevních lipidů. To může zejména snížit riziko kardiovaskulárních onemocnění a cévní mozkové příhody. Mononenasycené tuky se vyskytují například v olivách, arašídech, avokádu, některých druzích ořechů (např. lískové ořechy nebo pekanové ořechy), v mandlích, v dýňových a sezamových semíncích. Viz také tuky (lipidy), polynenasycené tuky.

Mononenasycené mastné kyseliny neboli MUFA (zkratka pochází z anglického názvu monounsaturated fatty acids) jsou nenasycené mastné kyseliny, jejichž „vnitřní“ (chemická) struktura se vyznačuje jednou tzv. dvojnou vazbou mezi atomy uhlíku. Mastné kyseliny si můžeme zjednodušeně představit jako řetízky kuliček (uhlíků). V případě mononenasycených mastných kyselin jsou spolu jednotlivé kuličky (uhlíky) ve většině míst spojeny jedním provázkem (vazbou), ale v jednom místě jsou spojeny dvěma provázky (vazbami). Příkladem mononenasycené mastné kyseliny je kyselina olejová. Obrázek: Zjednodušeně znázorněná chemická struktura omega-9 mastné kyseliny, v tomto případě kyseliny olejové. Konec každé úsečky (není-li na ní zakreslen atom jiného chemického prvku, např. kyslíku) znázorňuje jeden atom uhlíku. V případě omega-9 mastných kyselin se první dvojná vazba nachází mezi devátým a desátým atomem uhlíku (znázorněno červeně). (Zdroj: depositphotos.com) Mononenasycené a polynenasycené mastné kyseliny (s výjimkou transmastných kyselin) mohou mít pozitivní vliv na zdraví člověka, neboť příznivě ovlivňují hladinu krevních lipidů. Z mononenasycených mastných kyselin se skládají mononenasycené tuky. Viz také mastné kyseliny, polynenasycené mastné kyseliny.

Mononenasycený je pojem používaný v chemii (včetně biochemie) a označuje organické sloučeniny, jejichž „vnitřní“ (chemická) struktura se vyznačuje jednou tzv. dvojnou vazbou mezi atomy uhlíku. Příkladem mononenasycené sloučeniny je kyselina palmitoolejová (viz obrázek níže). Obrázek: Chemická struktura kyseliny palmitoolejové. V levé části obrázku jsou barevně odlišeny atomy různých chemických prvků: uhlíku (šedá), kyslíku (červená) a vodíku (bílá). V pravé části obrázku konec každé úsečky (není-li na ní zakreslen atom jiného chemického prvku, např. kyslíku) znázorňuje jeden atom uhlíku. Poznámka: Znázorněná molekula v levé části obrázku není orientována stejným směrem jako chemický vzorec v pravé části obrázku. Zdroj: 3D structure image of CID 445638 (palmitoleic acid); PubChem Identifier: CID 445638; URL: https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/445638#section=3D-Conformer (levá část obrázku) a By D.328 - Own work using: ChemBioDraw, Illustrator, Inkscape, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=5252003 (pravá část obrázku). Viz také mononenasycené mastné kyseliny mononenasycené tuky, polynenasycený.

Podkožní tuk neboli podkožní tuková tkáň je typ tukové tkáně, která se nachází těsně pod kůží. Množství podkožního tuku závisí částečně na genetické predispozici, ale zejména na faktorech životního stylu, jako je fyzická aktivita a strava. Lidé s velkým množstvím podkožního tuku mají často i velké množství viscerálního tuku. S podkožním tukem se každý rodí. Kromě dědičných vlivů mají lidé obvykle větší množství podkožního tuku, pokud: ve stravě přijmou více kalorií, než spálí, mají sedavé zaměstnání, mají málo svalové hmoty, mají málo aerobní aktivity, mají diabetes mellitus, jsou rezistentní na inzulin. Podkožní tuk má několik důležitých funkcí: Je to hlavní způsob, jakým tělo ukládá energii. Funguje jako „vycpávka“ či „polštář“, který chrání svaly a kosti před nárazy nebo pády. Prochází jím nervy a krevní cévy, které se nacházejí mezi kůží a svaly. Izoluje organismus a pomáhá mu regulovat teplotu. Pomocí speciální pojivové tkáně připojuje pokožku ke svalům a kostem. Podkožní tuk je důležitou součástí lidského těla, ale pokud je ho v těle uloženo příliš mnoho, může člověku hrozit vyšší riziko zdravotních problémů, včetně srdečně-cévních onemocnění, cukrovky 2. typu, některých typů zhoubných nádorů, syndromu spánkové apnoe apod. Viz také tuky (lipidy), tuková tkáň, viscerální tuk.

Tukové buňky je jiný název pro adipocyty. Viz také tuky (lipidy), buňka.

Tuky je jiný název pro lipidy.

Vitaminy rozpustné v tucích jsou vitamin A, vitamin D, vitamin E a vitamin K. Vitaminy rozpustné v tucích se při nadměrné konzumaci v těle ukládají a je možné se jimi předávkovat (viz hypervitaminóza). Viz také vitaminy rozpustné ve vodě.

Tuková dřeň je jiný název pro žlutou kostní dřeň. Viz také tuky (lipidy).

Tělesný tuk je veškerá tuková tkáň, která se nachází v těle. Tělesný tuk můžeme zhruba rozdělit na podkožní tuk a viscerální tuk. Viz také tuky (lipidy), tuková tkáň, rozložení tělesného tuku.

Viscerální tuk neboli viscerální tuková tkáň je typ tukové tkáně, která se ukládá v břišní dutině. Viscerální tuk se nachází v blízkosti životně důležitých orgánů, včetně jater, žaludku a střev. Může se také hromadit v tepnách. Viscerální tuk je někdy označován jako „aktivní tuk“, protože může aktivně zvyšovat riziko závažných zdravotních problémů. Pokud má člověk nějaké množství tuku na břiše, nemusí se nutně jednat o viscerální tuk. Může to být podkožní tuk, který je uložen těsně pod kůží. Viscerální tuk je uložen uvnitř břišní dutiny a není snadno viditelný (na rozdíl od podkožního tuku). Viz také tuky (lipidy), tuková tkáň, podkožní tuk.