Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Molekulární profilování je jiný název pro molekulárně genetické vyšetření.

Molekulárně genetické vyšetření neboli molekulární profilování je laboratorní metoda, která využívá vzorek tkáně, krve nebo jiné tělesné tekutiny ke kontrole určitých genů, proteinů nebo jiných molekul, které mohou být známkou nějakého konkrétního onemocnění. V souvislosti s onkologií lze molekulárně genetické vyšetření využít také ke kontrole určitých změn v genu nebo chromozomu, které mohou zvyšovat riziko vzniku zhoubného nádoru, případně i jiných onemocnění. Molekulární profilování může být prováděno v kombinaci s dalšími vyšetřovacími postupy (jako je například biopsie), které pomáhají diagnostikovat některé typy zhoubných nádorů. Lze jej také využít k plánování léčby, ke zjištění, jak dobře léčba funguje, ke stanovení prognózy, případně k odhadu, zda se zhoubný nádor pravděpodobně vrátí (recidivuje) nebo se rozšíří do jiných částí těla (metastazuje). Viz také molekula, genetika, molekulární biologie.

Molekulární medicína je vědní obor, který se zabývá vývojem metod diagnostiky a léčby různých nemocí na základě poznatků molekulární biologie. Vědci mohou například navrhovat nové, cílené léky, pokud rozumí tomu, jak fungují konkrétní geny, proteiny a další molekuly uvnitř buněk. Viz také molekula, medicína (lékařství), molekulární biologie.

Molekulární biologie je vědní obor, který studuje biologické procesy na úrovni molekul. Molekulární biologie se částečně překrývá s biochemií, ale mnohem více se zaměřuje na procesy týkající se DNA a RNA, např. na proteosyntézu. Molekulární biologie se rovněž zabývá procesy, které vzájemně spojují genotyp daného člověka (tj. genetickou informaci uloženou v jednotlivých genech) s jeho fenotypem (souhrnné označení pro pozorovatelné znaky). V neposlední řadě hraje molekulární biologie zásadní roli při studiu struktury, funkce a vnitřních kontrolních mechanismů v jednotlivých buňkách; to lze následně využít v molekulární medicíně, tzn. při diagnostice různých nemocí či při vývoji nových, cílených léků. Odvozené přídavné jméno je molekulárně biologický, odborník na molekulární biologii se nazývá molekulární biolog. Viz také molekula, biologie, biochemie, molekulárně genetické vyšetření, molekulární medicína.

Signální molekuly jsou obecně látky, které přenášejí informace mezi jednotlivými buňkami mnohobuněčného organismu, tedy i lidského těla. Signální molekuly fungují jako ligandy, které se vážou na receptory nacházející se na cílových buňkách nebo uvnitř těchto buněk. Ve struktuře i funkci různých signálních molekul existují značné rozdíly. Co se týče struktury, složitost signálních molekul se pohybuje od poměrně jednoduchých látek (např. neurotransmitery) až po komplikované útvary (např. proteiny). Některé signální molekuly přenášejí signály na velké vzdálenosti (endokrinní signalizace), zatímco jiné působí lokálně, tzn. předávají informace mezi sousedními buňkami (parakrinní singalizace). Signální molekuly se navíc liší i způsobem, jakým účinkují na cílové buňky. Některé signální molekuly jsou schopny procházet plazmatickou membránou a vázat se na intracelulární receptory v cytoplazmě nebo v jádře; většina signálních molekul se však váže na receptory, které se nacházejí na povrchu cílové buňky. Viz také molekula, buněčná signalizace, přenos signálu.

Molekula je nejmenší částice látky, která má všechny fyzikální a chemické vlastnosti dané látky. Molekuly se skládají ze dvou nebo více atomů. Atomy tvořící molekulu mohou být stejné (např. molekula kyslíku má dva atomy kyslíku, O2) nebo různé (molekula vody má dva atomy vodíku a jeden atom kyslíku, H2O). Některé molekuly vyskytující se v živých organismech se mohou skládat z mnoha tisíc atomů (příkladem jsou proteiny nebo DNA). Odvozené přídavné jméno je molekulární. Viz také atom, sloučenina a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz molekula, molekulární apod.