Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Mnohočetná endokrinní neoplazie typu 2 neboli MEN2 (zkratka pochází z anglického názvu multiple endocrine neoplasia, type 2) je poměrně zřídka se vyskytující dědičné onemocnění, které postihuje endokrinní žlázy a může způsobovat nádory štítné žlázy, příštítných tělísek a nadledvin. Postižené endokrinní žlázy mohou produkovat vysoké hladiny hormonů, což může vést k dalším zdravotním potížím, jako je vysoký krevní tlak či ledvinové kameny. MEN2 je způsobena mutací (změnou) v genu RET a dělí se na tři podtypy (MEN2A, MEN2B a FMTC). Lidé se všemi podtypy MEN2 mají zvýšené riziko vzniku medulárního karcinomu štítné žlázy, feochromocytomu a karcinomu příštítných tělísek. Viz také endokrinní, neoplazie.

Cervikální intraepiteliální neoplazie neboli CIN (zkratka pochází z anglického názvu cervical intraepithelial neoplasia) je starší označení pro prekancerózní léze děložního hrdla, které jsou nalezeny ve vzorcích tkáně odebraných z děložního čípku při kolposkopickém vyšetření. V rámci diagnostiky se rozlišují tři stupně: CIN 1 – mírné buněčné změny, CIN 2 – středně závažné buněčné změny, CIN 3 – závažné buněčné změny. Viz také cervikální, intra-, epitel, neoplazie, skvamózní intraepiteliální léze (SIL), prekancerózní léze děložního hrdla.

Neoplazie je odborný výraz pro abnormální a nekontrolované množení buněk. Neoplazie sice v doslovném překladu znamená „novotvorba“ či „nový růst“, ale obvykle se tento pojem používá v souvislosti se zhoubnými nádory, ať už se jedná o solidní nádor (nejčastěji karcinom) nebo hematologickou malignitu (např. leukemii či lymfom). Odvozené přídavné jméno je neoplastický. Viz také další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz neoplazie, neoplastický apod.

Germinální neoplazie in situ neboli GCNIS (zkratka pochází z anglického názvu germ cell neoplasia in situ) je prekanceróza („předrakovinný stav“), která se může vyvinout ve varleti. GCNIS znamená, že zárodečné buňky (tedy buňky, z nichž u mužů vznikají spermie) v semenotvorných kanálcích se změní tak, že jsou považovány za abnormální. Zárodečné buňky v takovém případě pod mikroskopem vypadají jako nádorové buňky, ale ještě se jako nádorové buňky nechovají. To znamená, že neprorůstají do okolních tkání (odborně řečeno jsou neinvazivní). Z GCNIS se později může vyvinout jakýkoli typ germinálního nádoru. Terminologická poznámka: Germinální neoplazie in situ bývá někdy označována i jako testikulární intraepiteliální neoplazie (TIN). Viz také germinální, neoplazie, in situ.

Testikulární intraepiteliální neoplazie neboli TIN (zkratka pochází z anglického názvu testicular intraepithelial neoplasia) je jiný název pro germinální neoplazii in situ. Viz také testikulární, intra-, epitel, neoplazie.

Endokrinní je pojem, který se používá v souvislosti s buněčnou signalizací. Při endokrinní signalizaci se cílová buňka nachází poměrně daleko od buňky, která signál uvolňuje. Endokrinní signály jsou hormony: ty se ke svým cílovým buňkám dostávají prostřednictvím krevního řečiště. Obrázek: Chemická signalizace mezi buňkami – schematický nákres. Směrem shora dolů jsou zjednodušeně znázorněny čtyři typy chemické signalizace mezi buňkami: autokrinní, přes mezerové spoje, parakrinní a endokrinní signalizace. (Zdroj: Upraveno podle Boundless: 9.2: Signaling Molecules and Cellular Receptors - Forms of Signaling. LibreTexts Biology. Licencováno pod CC BY-SA 4.0) Poznámka: Pojem „endokrinní“ je někdy vnímán ve smyslu „s vnitřní sekrecí“. V této souvislosti se výraz „endokrinní“ používá nejčastěji v souvislosti s endokrinními žlázami (neboť ty vylučují hormony přímo do krevního oběhu). Opakem endokrinního je v takovém případě výraz exokrinní. Viz také parakrinní, autokrinní, buněčná signalizace, signální molekuly a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz endokrinní.

Endokrinní žlázy neboli žlázy s vnitřní sekrecí jsou žlázy, které nemají žádné vývody a jejich sekrety („výměšky“) se uvolňují přímo do krve. Sekrety endokrinních žláz označujeme jako hormony. Endokrinní žlázy společně tvoří endokrinní systém. Konkrétními příklady endokrinních žláz jsou šišinka, hypothalamus, hypofýza, brzlík, štítná žláza, příštítná tělíska, slinivka břišní či nadledviny. Tabulka: Endokrinní žlázy a jejich hlavní hormony Endokrinní žláza Název hormonu Typ chemické látky Účinek hormonu adenohypofýza růstový hormon (GH) proteinový hormon stimuluje (podporuje) růst prolaktin (PRL) peptidový hormon stimuluje tvorbu mateřského mléka tyreotropin (TSH) glykoprotein stimuluje tvorbu hormonů štítné žlázy, konkrétně tyroxinu (T4) a trijodtyroninu (T3) adrenokortikotropin (ACTH) peptidový hormon stimuluje tvorbu hormonů kůry nadledvin folikulostimulační hormon (FSH) glykoprotein stimuluje tvorbu pohlavních buněk luteinizační hormon (LH) glykoprotein stimuluje tvorbu androgenů v pohlavních žlázách (vaječníky u žen, varlata u mužů) neurohypofýza antidiuretický hormon (ADH) peptidový hormon stimuluje reabsorpci (zpětné vstřebávání) vody v ledvinách oxytocin peptidový hormon stimuluje stahy (kontrakce) dělohy při porodu štítná žláza tyroxin (T4), trijodtyronin (T3) aminové hormony zvyšují bazální energetický výdej (BMR) kalcitonin peptidový hormon snižuje hladinu vápníku (Ca2+) v krvi příštítná tělíska paratyroidní hormon (PTH) peptidový hormon zvyšuje hladinu vápníku (Ca2+) v krvi kůra nadledvin aldosteron steroidní hormony zvyšuje hladinu sodíku (Na+) v krvi kortizol, kortikosteron, kortizon steroidní hormony zvyšují hladinu glukózy v krvi dřeň nadledvin adrenalin, noradrenalin aminové hormony stimulují poplachovou reakci šišinka melatonin aminový hormon podílí se na řízení cirkadiánního rytmu slinivka břišní inzulin proteinový hormon snižuje hladinu glukózy v krvi glukagon proteinový hormon zvyšuje hladinu glukózy v krvi varlata (u mužů) testosteron steroidní hormon stimuluje vývoj pohlavních znaků (včetně hlubšího hlasu, přibývání svalové hmoty, růstu tělesného ochlupení a vousů) a tvorbu spermií vaječníky (u žen) estrogeny a progesteron steroidní hormon stimulují vývoj pohlavních znaků (včetně vývoje tukové tkáně a prsů) a připravují tělo na porod Zdroj: By OpenStax: Anatomy & Physiology, March 11, 2023, CC BY 4.0 Viz také endokrinní, žlázy, exokrinní žlázy, sekrece, endokrinní systém.

Endokrinní buňky jsou buňky, které vytvářejí (biosyntetizují) a vylučují hormony. Endokrinní buňky se v různých oblastech těla vyskytují v různé „hustotě“: jako jednotlivé buňky – například enterochromafinní buňky v epitelu trávicího traktu; jsou součástí jiných orgánů, které mají i jiné funkce; v těchto orgánech se endokrinní buňky vyskytují ve shlucích; příkladem jsou ostrůvkové buňky (ve slinivce břišní) či Leydigovy buňky (ve varlatech); tvoří celé orgány, jejichž hlavní funkcí je tvorba hormonů – tzv. endokrinní žlázy. Viz také endokrinní, buňka.

Endokrinní systém je orgánový systém tvořený endokrinními žlázami, které produkují hormony; ty řídí např. růst, rozmnožování (reprodukci), metabolismus apod. Obrázek: Endokrinní systém – schematický nákres. Popisky endokrinních žláz jsou zvýrazněny tučně. Znázorněny jsou zejména: hypothalamus, hypofýza (ty tvoří společně tzv. hypothalamo-hypofyzární systém), šišinka, štítná žláza, příštítná tělíska, brzlík, nadledviny, slinivka břišní, děloha a vaječníky (u žen), varlata (u mužů). (Zdroj: By OpenStax: Anatomy & Physiology, March 11, 2023, CC BY 4.0) Viz také endokrinní, orgánový systém, hormony, endokrinní žlázy.

Poruchy endokrinního systému se vyznačují tím, že hormony nefungují tak, jak by měly. Mnoho poruch endokrinního systému vzniká tím, že je narušena tvorba a uvolňování určitého hormonu: Pokud některá endokrinní žláza produkuje příliš velké množství hormonu, lékaři to označují odborným výrazem hyperfunkce. Pokud naopak některá endokrinní žláza produkuje nedostatečné množství hormonu, lékaři to označují odborným výrazem hypofunkce. U některých poruch není narušena produkce hormonu, ale jeho účinek na cílové buňky. Existuje celá řada příčin poruch endokrinního systému, například: Záněty endokrinních žláz. Ty vznikají často v důsledku autoimunitních procesů, méně často v důsledku infekcí. Záněty endokrinních žláz obvykle vedou k hypofunkci postižené žlázy, ale někdy i k její hyperfunkci. Výpadek „nadřazeného“ hormonu (tyto hormony mívají koncovku -tropin). Poruchy funkce hypofýzy nebo hypothalamu mohou mít zásadní dopad na zpětnovazebné regulační mechanismy různých hormonů. Defekty enzymů. Pro tvorbu hormonů jsou nutné různé enzymy. Pokud je takový enzym defektní, projeví se to nedostatkem příslušného hormonu. Poruchy hormonálních receptorů. Pokud hormonální receptor nereaguje na hormon správně, nemůže hormon splnit svůj účinek. Nádory v endokrinních žlázách. Tyto nádory jsou obvykle nezhoubné a vedou „jen“ k hyperfunkci příslušné žlázy. V endokrinních žlázách se však někdy mohou vyskytnout i zhoubné nádory, které zároveň narušují jejich funkci. Poruchy endokrinního systému i jejich konkrétní příznaky závisí na tom, který hormon je poruchou ovlivněn. Mezi poruchy endokrinního systému se tak řadí například: hypotyreóza a hypertyreóza; cukrovka 1. typu a cukrovka 2. typu; osteoporóza; metabolický syndrom; obezita; kongenitální adrenální hyperplazie; Addisonova choroba; hypoparatyreóza a hyperparatyreóza; feochromocytom (nádor v dřeni nadledviny); hyperaldosteronismus (zvýšená produkce aldosteronu v kůře nadledvin); Cushingův syndrom (porucha funkce nadledvin, při níž nadledviny produkují nadměrné množství kortizolu); syndrom polycystických ovarií (PCOS); hyperprolaktinemie (zvýšené množství prolaktinu v krvi); nedostatek nebo nadbytek růstového hormonu. Viz také porucha, endokrinní systém.