Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Léky proti bolesti je lidové označení pro analgetika. Viz také bolest.

Protidestičkové léky je jiný název pro antiagregancia.

Nesteroidní protizánětlivé léky neboli NSAID (zkratka pochází z anglického názvu non-steroidal anti-inflammatory drugs) představují skupinu léků, které fungují zároveň jako: analgetika – zmírňují bolest, antipyretika – srážejí horečku, antiflogistika – působí proti zánětu. Princip působení NSAID spočívá v tom, že inhibují (blokují) enzym cyklooxygenázu, obvykle oba její izoenzymy COX-1 a COX-2 (s výjimkou koxibů, které inhibují pouze COX-2). Inhibicí cyklooxygenázy se snižuje tvorba prostaglandinů, které jsou nezbytné pro průběh zánětu. Tím dochází ke zmírnění bolesti a zánětlivých příznaků zprostředkovaných prostaglandiny. NSAID se většinou užívají perorálně (tzn. polykají se). Lze je však aplikovat i lokálně (ve formě masti nebo náplasti), například při zánětech kloubů. Často používanými účinnými látkami ze skupiny NSAID jsou kyselina acetylsalicylová, diklofenak a ibuprofen. NSAID se vyznačují mj. tím, že kromě tlumení bolesti mají i protizánětlivé účinky. Proto jsou tyto léky zvláště vhodné pro všechny typy bolesti způsobené zánětem, např. při revmatických onemocněních. Pozor: NSAID v nízkých dávkách jsou sice k dostání v lékárnách bez lékařského předpisu, přesto odborníci doporučují před jejich užitím konzultaci s lékařem. Při dlouhodobém užívání totiž NSAID mohou někdy způsobit závažné nežádoucí účinky – například podporují vznik žaludečních vředů. V některých případech se také mohou podílet na vzniku kardiovaskulárních onemocnění. U dětí může užívání kyseliny acetylsalicylové ve vzácných případech vést k život ohrožujícímu onemocnění, tzv. Reyeovu syndromu. Terminologická poznámka: Pro nesteroidní protizánětlivé léky se používají rovněž označení nesteroidní antiflogistika či nesteroidní antirevmatika (NSA). Viz také protizánětlivé léky.

Protizánětlivé léky neboli antiflogistika jsou léky, které potlačují zánět. Rozlišujeme dvě hlavní skupiny antiflogistik: nesteroidní protizánětlivé léky (NSAID) a glukokortikoidy. Viz také zánět.

Test protilátek proti viru SARS-CoV-2, imunologický test neboli rapid test je založen na detekci protilátek (IgA, IgG, IgM), které si lidské tělo vytvoří proti viru způsobujícímu onemocnění COVID-19. Nejedná se tedy o testování přítomnosti viru samotného, k tomu slouží PCR test. V případě testu protilátek se o nepřímý důkaz infekce (probíhající nebo již proběhlé, v závislosti na typu detekovaných protilátek). Prediktivní hodnota tohoto testu je ovlivněna více faktory, např. mírou imunitní odpovědi nebo časem, který uplynul od prvního setkání s virem. Protilátky jsou obvykle detekovatelné až několik dnů od prvních příznaků nemoci. Imunologické testy proto lze použít u jedinců s rozvinutým onemocněním, případně k důkazu toho, že se organismus s virem někdy v minulosti setkal. Pozitivní výsledek takového testu tedy neznamená, že je vyšetřená osoba aktuálně pozitivní nebo nemocná. Na tomto typu testu byla založena i studie kolektivní imunity SARS-CoV-2-CZ-Preval, která proběhla v ČR na přelomu dubna a května 2020 a jejímž cílem bylo zjistit, kolik osob z populace prodělalo nákazu virem SARS-CoV-2, aniž měly příznaky nebo byly diagnostikovány PCR testem. Viz také PCR test.

Imunologický test (na protilátky proti viru SARS-CoV-2) je jiný název pro test protilátek proti viru SARS-CoV-2.

Rapid test (na protilátky proti viru SARS-CoV-2) je jiný název pro test protilátek proti viru SARS-CoV-2.

Albuminy představují skupinu proteinů, z nichž nejběžnější jsou sérové albuminy. Kromě toho se k albuminům řadí například laktalbumin (mléčná bílkovina) a ovalbumin (glykoprotein vaječného bílku).

Protilátky neboli imunoglobuliny jsou proteiny, které vznikají v lymfatické tkáni a odtud přecházejí do krevní plazmy, kde se mohou vázat se na antigeny. Protilátky hrají zcela zásadní roli ve fungování imunitního systému, neboť dokážou rozpoznat tělu cizí objekty, viry a bakterie, které pak jiné složky imunitního systému mohou zlikvidovat. Imunologové rozlišují pět tříd imunoglobulinů, které mají v imunitním systému poněkud odlišné funkce: imunoglobulin A (IgA), imunoglobulin D (IgD), imunoglobulin E (IgE), imunoglobulin G (IgG), imunoglobulin M (IgM). Laboratorní rozlišení jednotlivých tříd imunoglobulinů je významné mj. pro diagnostiku různých onemocnění. Odvozené přídavné jméno je protilátkový. Viz také další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz protilátky, protilátkový apod.

Protilátková imunita je imunitní reakce zprostředkovaná protilátkami, které se nacházejí v tělesných tekutinách, zvláště pak v krevní plazmě. Protilátky se navážou na antigeny, které se vyskytují na povrchu cizorodých struktur (nejčastěji viry a bakterie). Tím jsou tyto patogeny „označeny“ pro následnou likvidaci jinými složkami imunitního systému. Protilátkovou imunitu zajišťují B-lymfocyty. Viz také protilátky, imunita, humorální imunita, buněčná imunita.