Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

RT-PCR je zkratka pro polymerázovou řetězovou reakci s reverzní transkripcí.

PCR test je test na přítomnost určité části genetického kódu (DNA nebo RNA) pomocí tzv. polymerázové řetězové reakce. V lékařství se PCR test často používá pro detekci konkrétního mikroorganismu (virus, bakterie apod.) ve vyšetřovaném vzorku (krev, výtěr z krku apod.). V případě testování na přítomnost viru SARS-CoV-2 se jedná o výtěr ze zadní části nosohltanu. Z něj je poté izolována RNA viru a probíhá detekce pomocí polymerázové řetězové reakce s reverzní transkripcí (RT-PCR). PCR je v současné době považována za zlatý standard pro diagnostiku SARS-CoV-2. Je nutné ale poznamenat, že jde stále pouze o prokázání přítomnosti částic viru ve vzorku. Nevypovídá o vážnosti onemocnění ani o infekčnosti pacienta. Proto také rozlišujeme mezi osobou pozitivní (= pozitivní test na přítomnost viru) a nemocnou (má klinické příznaky onemocnění, tedy např. teplotu, kašel, ztrátu čichu a chuti apod.). Některý pacient může být pozitivní i 3 týdny a stále se u něj nemusí projevit žádné příznaky a nemusí být tedy ani infekční. Viz také test protilátek proti viru SARS-CoV-2.

PCR je zkratka pro polymerázovou řetězovou reakci.

RTG je zkratka pro rentgenové vyšetření.

Rozštěp rtu, rozštěp patra nebo kombinovaný rozštěp rtu a patra jsou vrozené vývojové vady, kdy dítě nemá správně srostlý horní ret, patro nebo obojí. Ve střední Evropě se rozštěpy rtu a patra vyskytují u jednoho z 600 až 700 novorozenců, přičemž chlapci jsou postiženi o něco častěji než dívky.

rTMS je zkratka pro repetitivní transkraniální magnetickou stimulaci.

Opar rtu je poměrně časté infekční onemocnění, které je způsobeno virem herpes simplex 1 (HSV-1). Prvním příznakem oparu je malý bolestivý puchýřek, který se nejčastěji vyskytuje na rtu, ale může se objevit i uvnitř úst, případně jinde v oblasti obličeje nebo nosu. Puchýřek je naplněn tekutinou, časem se z něj stane vřídek. Než zcela vymizí (obvykle během 1–2 týdnů), vytvoří se v místě oparu krusta a strup. Poté, co se člověk poprvé nakazí virem HSV-1, může virus v těle dlouho přetrvávat, aniž by vyvolával nějaké příznaky. Později jej však může aktivovat například jiná infekce, horečka, sluneční záření, chladné počasí, menstruace, stres apod. Člověk se může nakazit HSV-1 líbáním nebo dotykem s někým, kdo zrovna má opar, případně sdílením nádobí, ručníků nebo jiných předmětů s nakaženým. Mnoho lidí s HSV-1 se nakazilo již jako děti v předškolním věku. Viz také opar, virus herpes simplex.