Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Zánět pochvy neboli vaginitida ve většině případů vzniká následkem infekce. Mezi další příčiny se řadí alergie na některé látky (např. na spermicidní gely nebo mýdla) či nízká hladina estrogenů v období kojení nebo po menopauze. Viz také zánět, pochva (vagina).

Pochva má v souvislosti s lékařstvím dva různé významy: ženská pochva neboli vagina (v gynekologii) – odvozené přídavné jméno je poševní, resp. vaginální, jiná anatomická struktura, například myelinová pochva, šlachová pochva apod. V gynekologickém slova smyslu je pochva (lat. vagina) součástí ženského reprodukčního systému. Tato trubicovitá struktura je tvořena vrstvou svalů a pojivové tkáně, a která má délku přibližně 10 centimetrů. Stěny pochvy za normálních okolností leží těsně u sebe, ale v případě potřeby se mohou velmi výrazně roztáhnout (např. při pohlavním styku nebo při porodu). Horní část pochvy je zakončena děložním hrdlem. Stěny pochvy jsou vystlány sliznicí. Viz také kolp(o)- a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz pochva, případně poševní, resp. vagina, vaginální apod.

Kvasinková infekce pochvy je jiný název pro vaginální kandidózu. Viz také kvasinky, infekce, pochva.

Zánět vulvy a pochvy neboli vulvovaginitida může mít celou řadu příčin, např. bakteriální infekce, plísňové infekce, parazitární infekce, virové infekce nebo alergické reakce. Mezi příznaky se řadí především svědění, pálení, bolest, otok, zarudnutí, zesílený výtok z pochvy či zvětšené tříselné lymfatické uzliny. Viz také zánět, vulva, pochva, zánět vulvy, zánět pochvy.

Šlachová pochva (lat. vagina tendinis) je tekutinou vyplněný obal z pojivové tkáně, který obklopuje šlachu, a zajišťuje tak hladké klouzání šlachy ve tkáni. Šlachovou pochvu si můžeme velmi zjednodušeně představit jako prodloužený tíhový váček, který obaluje šlachu podobně, jako „rohlík obaluje párek pomazaný hořčicí“. Důležitou roli „hořčice“ zde ale hraje synoviální tekutina, která zajišťuje, aby šlacha uvnitř pochvy hladce klouzala. Šlachové pochvy se vyskytují všude tam, kde by šlachy jinak byly vystaveny velkému tření. Například v oblastech rukou a nohou může být svalové bříško poměrně vzdálené od úponu svalu, a šlachy jsou proto poměrně dlouhé, často i přes několik kloubů. Právě v těchto případech poskytují ochranu šlachové pochvy. Zranění nebo nadměrná zátěž obecně jakéhokoli kosterního svalu může způsobit bolestivý zánět příslušné šlachové pochvy, který pohyb tohoto svalu omezí. Obrázek: Šlachové pochvy v pravé noze (vyznačeny modrou barvou) a retinakulum (označeno jako cruciate ligament), které přidržuje šlachy včetně šlachových pochev na svém místě. (Zdroj: By Henry Vandyke Carter - Henry Gray (1918) Anatomy of the Human Body: Gray’s Anatomy, Plate 441, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=561494) Viz také šlachy, pohybový aparát.

Myelinová pochva je izolační vrstva, která obklopuje nervová vlákna (axony) některých neuronů, a jejíž hlavní součástí je myelin (odtud pochází i její název). Jednotlivé úseky myelinové pochvy jsou od sebe vzájemně odděleny Ranvierovými zářezy. Každý úsek myelinové pochvy je tvořen specializovanými buňkami (tzv. Schwannovy buňky), které jsou silně oploštělé (můžeme si je představit například jako extrémně ploché „palačinky“) a kolem axonu jsou navinuty až 50×. Obrázek: Myelinová pochva s Ranvierovými zářezy (horní část obrázku) a její vznik (dolní část obrázku). (Zdroj: depositphotos.com)

Biopsie pochvy je vyšetření, které se provádí při podezření na zhoubný nádor pochvy. Podle velikosti podezřelého ložiska se tento zákrok provádí buď v lokální anestezii nebo v celkové anestezii. Ze stěny pochvy je odebrán jeden nebo více vzorků podezřelé tkáně, které jsou následně odeslány do patologické laboratoře k podrobnému vyšetření. Rána je obvykle uzavřena pomocí vstřebatelných stehů. Viz také biopsie, pochva.

Výtok z pochvy neboli vaginální výtok je označení pro abnormální poševní sekret. Zápach, barvu nebo konzistenci výtoku může ovlivnit jakákoli změna rovnováhy bakterií, které normálně žijí ve zdravé pochvě (tzv. vaginální mikrobiota). Tuto rovnováhu může narušit užívání antibiotik nebo steroidů, bakteriální vaginóza, hormonální antikoncepce, karcinom děložního hrdla, sexuálně přenosné infekce, diabetes mellitus, hluboký pánevní zánět, přehnaná hygiena v intimní oblasti, zánět pochvy, vaginální atrofie (ztenčování a vysychání poševních stěn v období menopauzy) či vaginální kandidóza. Léčba se řídí příčinou vaginálního výtoku. Viz také pochva, poševní sekret.