Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Topořivá tělesa (lat. corpora cavernosa) jsou tělesa tvořená erektilní tkání. Topořivá tělesa se vyskytují u mužů (v těle penisu) i u žen (v klitorisu). Viz také houbovité těleso penisu.

Topický znamená „vztahující se k určité oblasti“. Například topické podání je nanesení léčivého přípravku na určité místo na povrchu těla, přičemž tento povrch může být: vnější – typicky kůže, snadno dosažitelný vnitřní – např. ústní dutina, pochva, konečník apod. Viz také způsob podání.

Inhibitory topoizomeráz jsou látky, které blokují účinek topoizomeráz – enzymů, které cíleně „rozmotávají“ a zase spojují vlákna DNA a jsou nezbytné pro dělení a růst buněk. Blokování těchto enzymů může vést k záhubě nádorových buněk, proto jsou některé inhibitory topoizomeráz využívány jako cytostatika v protinádorové léčbě. Příklady inhibitorů topoizomeráz jsou daunorubicin, doxorubicin, epirubicin, etoposid či irinotekan. Viz také inhibitor, protinádorová léčiva.

Zdravotnická dokumentace obsahuje všechny údaje o zdravotním stavu pacienta. Pacient či jeho blízcí mají za určitých okolností právo do dokumentace nahlížet.

Praktický lékař zakládá zdravotnickou dokumentaci pacienta při jeho registraci. Obsahuje základní data pacienta, včetně čísla pojištěnce, zdravotní pojišťovnu, adresu bydliště, telefonický kontakt případně e-mail. Lékaři je vhodné sdělit kontakty na osoby blízké a zároveň komu smí být poskytovány informace o zdravotním stavu. Dále dokumentace obsahuje anamnézu rodinnou, osobní a pracovní, údaje o kouření, očkování, event. o sociálních benefitech. Předchozí registrující lékař při předání pacienta nepředává celou dokumentaci (tu musí 10 let schraňovat), ale tzv. výpis ze zdravotní dokumentace. Při přijetí do péče lékař obvykle zaznamená zjištění ze vstupní prohlídky. Dále jsou v dokumentaci vedeny záznamy o jednotlivých konzultacích, provedených vyšetřeních, očkování, odesláních a nasazené léčbě. Do dokumentace jsou také vkládány výsledky vyžádaných vyšetření, nálezy specialistů a zprávy z hospitalizací. Dokumentace může být vedena papírovou formou, ale nejčastěji je vedena elektronicky, s tím, že se nálezy tisknou. Administrativní úkony praktického lékaře jsou postupně digitalizovány. Zdravotnická dokumentace patří zdravotnickému zařízení. Pacient má ale právo do ní za přítomnosti zdravotníka nahlížet a vyžadovat kopie. Lékař je povinen v přiměřené lhůtě a za přiměřenou cenu požadované kopie pacientovi připravit.

Před cestou do zahraničí, zejména do exotických zemí, je vhodné se poradit s praktickým lékařem a konzultovat zdravotní rizika cesty a země, která má být navštívena. Především se jedná o vhodná očkování, doporučení výbavy léky a zdravotnickými prostředky, eventuálně vyhodnocení rizik s ohledem na existující chronické onemocnění cestovatele. Praktický lékař poradí ve většině případů sám, event. doporučí konzultaci na příslušném odborném pracovišti cestovní medicíny. Viz také prevence.

Doporučené postupy je zkrácený název pro klinické doporučené postupy.

Donepezil je lék, který se používá při léčbě některých typů demence. Princip působení donepezilu spočívá v tom, že blokuje acetylcholinesterázu – enzym, který rychle rozkládá acetylcholin (jeden z neurotransmiterů). Donepezil se řadí mezi antidementiva a inhibitory acetylcholinesterázy.

Pacienti (rodiče pro svoje děti) mají právo na svobodnou volbu lékaře, tedy i registrujícího lékaře, bez ohledu na spádové území. Lékař může odmítnout přijetí pacienta do péče nebo péči o pacienta ukončit pouze v případech předvídaných zákonem. Lékař může odmítnout registrovat pacienta, pokud: by jeho přijetím bylo překročeno únosné pracovní zatížení (ordinace má např. příliš mnoho registrovaných pacientů), jeho přijetí brání provozní důvody, personální zabezpečení nebo věcné vybavení zdravotnického zařízení, vzdálenost místa pobytu pacienta by neumožňovala (v případě praktického lékaře pro dospělé nebo praktického lékaře pro děti a dorost) výkon návštěvní služby, pacient není pojištěncem zdravotní pojišťovny, se kterou má zdravotnické zařízení uzavřenou smlouvu.

Inkubační doba je doba, která uplyne od okamžiku nákazy (infekce) konkrétním choroboplodným zárodkem do objevení prvních příznaků infekčního onemocnění, které tento choroboplodný zárodek způsobuje.