Alergie na plísně

Plísně mají důležitou funkci v přírodním koloběhu: „uklízejí“ tím, že rozkládají organické stavební látky všeho odumřelého a zkaženého, přeměňují je na anorganický materiál a opět ho uvádějí do přirozeného koloběhu (např. v hromadě kompostu). Aby se plísně mohly rozmnožovat, vytvářejí spóry, které jsou pouhým okem neviditelné. Tyto spóry se mohou ve vysoké koncentraci vyskytovat ve vzduchu, dostávat se do dýchacích cest člověka a v některých případech vyvolávat alergické reakce.

Diagnóze alergie předchází podrobná anamnéza a různá vyšetření, jako je např. kožní test či odeslání vzorků do laboratoře. Při rozhovoru mezi lékařem a pacientem lze některé plísně jako alergeny vyloučit, jiné mohou být naopak zahrnuty do užšího výběru. Je důležité si uvědomit, kdy, kde a za jakých okolností se potíže vyskytují. Rozpoznání příznaků a nalezení spouštěče alergie může významně usnadnit deník, který si pacient vede.

Plísně a jejich spóry jsou všudypřítomné – kontaktu s nimi a vývoji alergie se nedá zcela zabránit. Člověk má dobré adaptační schopnosti na plísně, a proto jen vzácně reaguje chorobnými symptomy. V normálním případě fagocyty okamžitě houbové spóry zneškodní a bílé krvinky je usmrtí. To, jestli je ohroženo zdraví, závisí na intenzitě, druhu zplesnivění a citlivosti člověka.

Nejdůležitější léčebné opatření spočívá v tom, že se alergik snaží co nejvíce předejít kontaktu s alergenem. Ke zmírnění akutních potíží jsou k dispozici protialergické a protizánětlivé léky. Léčba příčiny pomocí specifické alergenové imunoterapie (SAIT) je v případě plísňové alergie možná pouze v odůvodněných případech.