Alergie na plísně

Plísně mají v přírodě důležitou funkci: „uklízejí“ tím, že rozkládají organické stavební látky z odumřelého a shnilého materiálu, přeměňují je na anorganický materiál a ten vracejí zpět do přírodního koloběhu (tento proces lze dobře pozorovat například v kompostu). Za účelem rozmnožování vytvářejí plísně spory, které jsou pouhým okem neviditelné. Plísňové spory se mohou vyskytovat ve vysokých koncentracích v ovzduší, odkud mohou být vdechovány a v dýchacích cestách vyvolávat alergické reakce.

Vzhledem k tomu, že spory plísní jsou primárně vdechovány, příznaky se obvykle projevují v dýchacích cestách a jsou velmi podobné příznakům senné rýmy. Může se tak objevit vazomotorická rýma [1] nebo ucpaný nos, kašel, šimrání v nose až záchvaty kýchání, ale i svědění, zarudnutí a slzení očí. V závislosti na typu plísně se příznaky mohou objevovat celoročně (je-li zdroj alergenu převážně v interiéru) nebo sezónně (pokud se zdroj alergenu vyskytuje převážně venku).

Plísně a jejich spory jsou všudypřítomné, proto se kontaktu s nimi a rozvoji případné alergie nelze zcela vyhnout. Člověk se během evoluce životu s plísněmi docela dobře přizpůsobil, proto jsou alergické reakce na plísňové spory většinou jen mírné. Za normálních okolností jsou plísňové spory hub okamžitě usmrceny bílými krvinkami a zneškodněny fagocyty. Případné zdravotní riziko závisí na koncentraci spor, typu plísně a citlivosti konkrétního člověka.

Nejdůležitějším opatřením je co nejvíce se vyhnout kontaktu s alergenem. Ke zmírnění akutních příznaků jsou k dispozici protialergické a protizánětlivé léky. Kauzální léčba prostřednictvím specifické alergenové imunoterapie (SAIT) je v případě alergie na plísně možná pouze u některých konkrétních typů plísní.