Vysoký krevní tlak (hypertenze): léčba

Opatření ke zlepšení životního stylu

Lidé trpící vysokým krevním tlakem by měli usilovat o následující:

• normalizace tělesné hmotnosti,
• dostatek pohybu, ideálně vytrvalostní sporty,
• vyvážená strava, používající jen málo soli,
• vyhýbání se lékům, které zvyšují krevní tlak,
• odvykání kouření,
• snížení spotřeby alkoholu,
• relaxace a snižování stresu v každodenním životě.

Kromě toho je nutné odpovídajícím způsobem léčit stávající kardiovaskulární onemocnění. Bližší informace najdete v článku Vysoký krevní tlak (hypertenze): prevence.

Jak probíhá medikamentózní léčba hypertenze?

Podle pokynů Evropské srdeční společnosti (ESC) se terapie vždy odvíjí od individuální rizikové situace pacienta. Pokud má pacient velmi vysoké kardiovaskulární riziko nebo pokud opatření ke zlepšení životního stylu ani po určité době nepřinesou zlepšení, může být léčba zvážena již v normálním rozmezí tlaku (130-139 / 85-89 mmHg). V případě hypertenze 2. stupně (160–179 / 100–109 mmHg) a 3. stupně (od 180/110 mmHg) musí být terapie léky zahájena okamžitě a cílová hodnota musí být dosažena do tří měsíců.

Cílové hodnoty krevního tlaku (za předpokladu, že pacient toleruje léčbu) jsou v současné době:

• systolický krevní tlak:
• u osob ve věku 18–65 let: 130 mmHg nebo nižší (ne nižší než 120);
• u osob od 65 let výše: 130–139 mmHg;
• diastolický krevní tlak: bez ohledu na věk 70–80 mmHg.

Standardem je zahájit léčbu dvojkombinací léků. Monoterapie (tedy použití pouze jednoho léku) je možná pouze ve výjimečných případech (např. v prvním stadiu hypertenze). Pokud cílového krevního tlaku nelze dosáhnout zvoleným lékem, je terapie postupně doplňována dalšími přípravky.

Antihypertenziva

Jako léky první volby se používají léčiva z následujících pěti skupin:

• ACE-inhibitory a blokátory angiotensinového receptoru (ARB) rozšiřují krevní cévy a inhibují (blokují) hormony zvyšující krevní tlak;
• diuretika thiazidového typu (thiazidy) v nízkých dávkách zvyšují vylučování soli a vody ledvinami; často jsou kombinovány s jinými léčivy;
• antagonisté vápníku rozšiřují periferní cévy;
• beta-blokátory snižují činnost srdce a snižují krevní tlak ve stresu.

Mezi další léky na vysoký krevní tlak patří:

• alfa-1-blokátory a vazodilatancia rozšiřují krevní cévy,
• centrálně působící léky inhibují sympatický nervový systém,
• antagonisté aldosteronu zvyšují vylučování soli.

Lékař vybere vhodnou terapii i s ohledem na doprovodné nemoci a vedlejší účinky. Léčba musí být často udržována již po celý zbytek života. S ohledem na tento fakt je na začátku terapie nutné důkladné vysvětlení způsobu užívání léků a možných vedlejších účinků.

Na koho se mohu obrátit?

Léčbu vysokého krevního tlaku provádí všeobecný praktický lékař, který pacienta obvykle odešle k internistovi nebo kardiologovi.