Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Svalové napětí je jiný název pro svalový tonus.

Svalový systém je orgánový systém, který umožňuje pohyb, udržuje rovnováhu, tvoří teplo. Viz také svalová tkáň, orgánový systém.

Zánět srdečního svalu neboli myokarditida se často projevuje jen mírnými nebo velmi obecnými příznaky, a proto zůstává po dlouhou dobu bez povšimnutí. V závažných případech však může způsobit vážné problémy a život ohrožující stavy. Myokarditida může mít celou řadu příčin. Léčba se pak odvíjí od zjištěné příčiny onemocnění. Viz také zánět, srdeční svalová tkáň, myokard.

Svalový a kosterní systém je jiný název pro pohybový aparát.

Onemocnění srdečního svalu bývají často zákeřná. V mnoha případech zůstávají po dlouhou dobu bez povšimnutí; pak se ale postupně začnou projevovat příznaky srdečního selhání nebo arytmie, jejichž závažnost se stále prohlubuje. V nejhorším případě mohou vést až k život ohrožujícím stavům a následkům, jako je náhlá srdeční smrt. Dle příčiny se rozlišuje mezi zánětlivými formami (tzv. myokarditida) a nezánětlivými formami (kardiomyopatie).

Svalové dystrofie (angl. muscular dystrophies) představují poměrně různorodou skupinu vzácných dědičných onemocnění, která způsobují postupnou svalovou slabost a degradaci kosterních svalů v průběhu času. Tyto poruchy se liší tím, které svaly jsou primárně postiženy, jaká je míra svalové slabosti, jak rychle se zhoršují a kdy začínají příznaky. Některé typy svalových dystrofií jsou spojeny rovněž s potížemi v jiných částech těla. Člověk, kterému byla diagnostikována svalová dystrofie, je označován jako muskulární dystrofik. Viz také další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz svalová dystrofie.

Zánět svalů neboli myozitida může vzniknout idiopaticky, následkem úrazu, autoimunitního onemocnění či infekce. Léčba se řídí podle příčiny vzniku zánětu. Viz také zánět, svalová tkáň.

Svalová kontrakce je aktivace míst, která ve svalových buňkách vytvářejí napětí. Svalová kontrakce nemusí vždy znamenat zkrácení svalu, protože svalové napětí může vznikat i beze změny délky svalu – například při držení těžké knihy nebo činky ve stejné poloze. Po ukončení svalové kontrakce následuje svalová relaxace, což je návrat svalových buněk do stavu s nízkým napětím.

Úpon svalu je jedna ze tří částí kosterního svalu. Je to koncová část svalu, která je prostřednictvím šlachy připevněna ke kosti na straně vzdálenější od trupu. Viz také začátek svalu, svalové bříško, kosterní svalová tkáň.

Progresivní svalová relaxace neboli PMR (zkratka pochází z anglického názvu progressive muscle relaxation) je relaxační technika, která se používá ke zvládání stresu a úzkosti, zmírnění nespavost a zmírnění příznaků některých typů chronické bolesti. Progresivní svalová relaxace je založena na jednoduchém principu, kdy člověk vědomě stahuje (kontrahuje) určitou skupinu svalů, a poté následuje fáze uvolnění (relaxace). Progresivní svalovou relaxaci lze používat v kombinaci se standardní léčbou ke zmírnění příznaků u řady poruch a onemocnění, včetně např. bolestí hlavy, vysokého krevního tlaku a trávicích potíží. Techniku progresivní svalové relaxace popsal americký lékař Edmund Jacobson již ve 30. letech 20. století. PMR vychází z předpokladu, že duševní zklidnění je přirozeným důsledkem tělesné relaxace. Progresivní svalovou relaxaci se může naučit téměř každý a její cvičení vyžaduje pouze 10 až 20 minut denně.