Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Vyšetření plicních funkcí je jiný název pro funkční vyšetření plic. Viz také plíce.

Vyšetření funkce štítné žlázy se nejčastěji používá při podezření na onemocnění štítné žlázy, nejčastěji hypotyreózu (sníženou činnost) nebo hypertyreózu (nadměrnou činnost). Kromě pohmatového vyšetření (odborně palpace) lékař nejčastěji odebere pacientovi vzorek krve a odešle jej do laboratoře ke stanovení hladiny: tyreotropního hormonu – to je hormon vznikající v adenohypofýze, hormonů štítné žlázy – konkrétně trijodtyroninu a tyroxinu. Lékař může pacienta odeslat také na některé ze zobrazovacích vyšetření, což je nejčastěji ultrazvuk; méně často se používá scintigrafie štítné žlázy. Viz také štítná žláza.

Plicní fibróza je patologický stav, který se vyznačuje postupným přibýváním jizevnaté tkáně v plicích. Mezi nejčastější příznaky se řadí dušnost, suchý kašel, únava, hubnutí a paličkovité prsty. Viz také plíce, idiopatická plicní fibróza.

Plicní kmen je jiný název pro plicnici.

Plicní chlopeň (lat. valva trunci pulmonalis) je jedna ze čtyř srdečních chlopní. Nachází se mezi pravou komorou a plicnicí. Obrázek: Čtyři srdeční chlopně – pohled shora. Znázorněny jsou (v závorkách jsou kurzívou uvedeny latinské názvy): mitrální chlopeň (valva mitralis) neboli dvojcípá chlopeň (valvula bicuspidalis), plicní chlopeň (valva trunci pulmonalis), aortální chlopeň (valva aortae) a trojcípá chlopeň (valvula tricuspidalis). (Zdroj: By OpenStax College - Anatomy & Physiology, Connexions Web site. http://cnx.org/content/col11496/1.6/, Jun 19, 2013., CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=30148207) Viz také srdeční chlopně.

Plicní embolie je stav, kdy do některé z tepen v plicích je krví zanesen embolus. Nejčastěji to bývá krevní sraženina (trombus), ale mohou to být i některé jiné útvary (bublinka plynu, kousek cizího materiálu apod.). Plicní embolie může člověka ohrozit na životě, není-li rychle zahájena léčba. Viz také plíce, embolie.

Plicní rehabilitace je typ rehabilitace, který zahrnuje cvičení, edukaci a dechové techniky pro pacienty s některými onemocněními dýchacího systému (např. CHOPN, astma, plicní hypertenze, cystická fibróza, idiopatická plicní fibróza apod.). Viz také plíce, rehabilitace.

Chronická obstrukční plicní nemoc neboli CHOPN je závažné onemocnění plic, při kterém jsou dýchací cesty částečně zablokované a postižený člověk má potíže s dýcháním. Viz také chronický, obstrukce, plíce.

Umělá plicní ventilace (UPV) neboli mechanická ventilace je způsob dýchání, kdy pacient je napojen na dýchací přístroj neboli ventilátor. Lékař může indikovat umělou plicní ventilaci v případě, že pacient z nějakého důvodu nemá dostatek kyslíku nebo že není schopen samostatně dýchat. Cílem UPV je ovlivnění velikosti plicního objemu, podpora výměny plynů v plicích a snížení zátěže svalů při dýchání. Podle mechanismu průtoku plynů rozlišujeme ventilaci přetlakem, ventilaci podtlakem a některé další méně časté typy (vysokofrekvenční, oscilační). Ventilace přetlakem je též označována jako konvenční UPV a je rovněž nejčastěji používaná, vyžaduje nicméně kontinuální zajištění průchodnosti dýchacích cest. Lze rovněž nastavit různé kombinace řízení dechu mezi přístrojem a pacientem. UPV slouží k podpoře či udržení základních životních funkcí a sama o sobě není léčebnou metodou. Je také spojena se zvýšeným rizikem nežádoucích příhod a komplikací (pneumotorax, pneumonie, poranění dýchacích cest apod.). Proto je obvykle snaha ponechávat pacienta na UPV jen po nezbytně dlouhou dobu. U pacientů s těžkým průběhem onemocnění COVID-19 jde o velmi častou techniku pro překonání kritické fáze, která je obvykle spojena se selháváním plic. Obsluha vyžaduje ovšem pečlivě zaškolený a zkušený personál.

Plicní lékařství je jiný název pro pneumologii. Viz také plíce, lékařství.