Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

V systému veřejného zdravotního pojištění jsou povinně zdravotně pojištěny všechny osoby, které mají trvalý pobyt na území České republiky, a osoby, které trvalý pobyt v České republice nemají, pokud jsou zaměstnanci zaměstnavatele, který má sídlo nebo trvalý pobyt na území České republiky. Povinné zdravotní pojištění v České republice vzniká dnem narození, jde-li o osobu s trvalým pobytem na území České republiky, nebo dnem, kdy se osoba bez trvalého pobytu stala zaměstnancem, nebo dnem získání trvalého pobytu.

Zdravotní pojišťovny jsou samostatnými právními subjekty, jejichž prvořadou rolí je provádění veřejného zdravotního pojištění, které lze velmi zjednodušeně popsat (jakkoli se jedná o velmi komplexní činnost) jako výběr pojistného od plátců pojistného, následovaný úhradou zdravotních služeb poskytovatelům zdravotních služeb (nemocnice, lékaři aj.).

Praktický lékař zakládá zdravotnickou dokumentaci pacienta při jeho registraci. Obsahuje základní data pacienta, včetně čísla pojištěnce, zdravotní pojišťovnu, adresu bydliště, telefonický kontakt případně e-mail. Lékaři je vhodné sdělit kontakty na osoby blízké a zároveň komu smí být poskytovány informace o zdravotním stavu. Dále dokumentace obsahuje anamnézu rodinnou, osobní a pracovní, údaje o kouření, očkování, event. o sociálních benefitech. Předchozí registrující lékař při předání pacienta nepředává celou dokumentaci (tu musí 10 let schraňovat), ale tzv. výpis ze zdravotní dokumentace. Při přijetí do péče lékař obvykle zaznamená zjištění ze vstupní prohlídky. Dále jsou v dokumentaci vedeny záznamy o jednotlivých konzultacích, provedených vyšetřeních, očkování, odesláních a nasazené léčbě. Do dokumentace jsou také vkládány výsledky vyžádaných vyšetření, nálezy specialistů a zprávy z hospitalizací. Dokumentace může být vedena papírovou formou, ale nejčastěji je vedena elektronicky, s tím, že se nálezy tisknou. Administrativní úkony praktického lékaře jsou postupně digitalizovány. Zdravotnická dokumentace patří zdravotnickému zařízení. Pacient má ale právo do ní za přítomnosti zdravotníka nahlížet a vyžadovat kopie. Lékař je povinen v přiměřené lhůtě a za přiměřenou cenu požadované kopie pacientovi připravit.

Sociální služby ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče jsou sociální služby (podle § 52 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů) poskytované osobám, které již nevyžadují lůžkovou péči, ale vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nejsou schopny se obejít bez pomoci jiné fyzické osoby, a nemohou být proto propuštěny ze zdravotnického zařízení lůžkové péče do doby, než jim je zabezpečena pomoc osobou blízkou nebo jinou fyzickou osobou nebo zajištěno poskytování terénních nebo ambulantních sociálních služeb či pobytových sociálních služeb v zařízeních sociálních služeb. Služba obsahuje tyto základní činnosti: poskytnutí ubytování, poskytnutí stravy, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, aktivizační činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

Pod pojmem dobrovolníci ve zdravotnictví se rozumí vědomá, svobodně zvolená činnost ve prospěch druhých, kterou v systému zdravotních služeb poskytují občané bez nároku na finanční odměnu. Dobrovolnická činnost ve zdravotnictví nenahrazuje odbornou činnost zdravotnických pracovníků a je organizována s ohledem na dodržení pravidel pro kvalitu a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb.

Masér ve zdravotnictví pod odborným dohledem fyzioterapeuta nebo lékaře se specializací v oboru rehabilitační a fyzikální medicína vykonává činnosti v rámci rehabilitační a léčebné péče. Práce maséra ve zdravotnictví se řadí mezi nelékařská zdravotnická povolání.

Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (IPVZ) je specializované vzdělávací a vědecké pracoviště, jehož hlavním posláním je koncepční, pedagogická, metodická, vědecko-výzkumná, poradenská a informační činnost, zaměřená zejména na zdravotnické pracovníky.

Psycholog ve zdravotnictví provádí bez indikace lékaře činnosti v rámci preventivní, diagnostické, léčebné, neodkladné, léčebně rehabilitační a dispenzární péče v oboru klinická psychologie pod odborným dohledem klinického psychologa. Práce psychologa ve zdravotnictví se řadí mezi nelékařská zdravotnická povolání. Stručně řečeno se psycholog ve zdravotnictví se od klinického psychologa liší tím, že: klinický psycholog již získal specializovanou způsobilost (tj. složil atestační zkoušku a má dokončené vzdělání), psycholog ve zdravotnictví rovněž pracuje v oboru klinické psychologie, absolvoval stejnojmenný kurz, který ho opravňuje pracovat ve zdravotnictví, ale je teprve v přípravě na atestační zkoušku. Viz také psychologie, klinický psycholog.

Logoped ve zdravotnictví se v rámci diagnostické, léčebné, rehabilitační, preventivní a dispenzární péče zabývá problematikou narušené komunikační schopnosti osob všech věkových kategorií, a to pod odborným dohledem klinického logopeda. Práce logopeda ve zdravotnictví se řadí mezi nelékařská zdravotnická povolání. Stručně řečeno se logoped ve zdravotnictví se od klinického logopeda liší tím, že: klinický logoped již získal specializovanou způsobilost (tj. složil atestační zkoušku a má dokončené vzdělání), logoped ve zdravotnictví rovněž pracuje v oboru klinické logopedie, absolvoval stejnojmenný kurz, který ho opravňuje pracovat ve zdravotnictví, ale je teprve v přípravě na atestační zkoušku. Viz také logopedie, klinický logoped.

Buňky pojivové tkáně společně s extracelulární matrix (mezibuněčnou hmotou) tvoří pojivovou tkáň. Buňky pojivové tkáně přitom hrají klíčovou roli v tvorbě extracelulární matrix. Protože však existují různé typy pojivové tkáně, jsou jejich buňky silně specializovány. Rozlišujeme tak: vazivové buňky, chondrocyty, kostní buňky, krevní buňky. Viz také buňka, pojivová tkáň.