Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Venózní znamená „žilní“ nebo „týkající se žíly“. Příklady: intravenózní – „nitrožilní, v žíle“ nebo „podávaný do žíly“, venózní tlak – krevní tlak, který působí na cévní stěnu v žilách, apod. Viz také žíly (lat. venae) a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz venózní.

Venofarmaka jsou léky používané při léčbě onemocnění žil, zvláště pak křečových žil. Jedná se o poměrně různorodou skupinu léků, z nichž některé jsou přírodního původu, jiné jsou odvozené od přírodních látek (ale chemicky upravené), a některé jsou zcela uměle vyrobené.

Mechanická ventilace je jiný název pro umělou plicní ventilaci.

Ventilátor neboli dýchací přístroj (v souvislosti s lékařstvím) je zařízení pro umělou plicní ventilaci.

Venušin pahorek neboli stydký pahorek (lat. mons pubis) je zaoblený útvar tukové tkáně, který se nachází nad stydkou kostí a tvoří přední část vulvy.

Véna je jiný název pro žílu.

Umělá plicní ventilace (UPV) neboli mechanická ventilace je způsob dýchání, kdy pacient je napojen na dýchací přístroj neboli ventilátor. Lékař může indikovat umělou plicní ventilaci v případě, že pacient z nějakého důvodu nemá dostatek kyslíku nebo že není schopen samostatně dýchat. Cílem UPV je ovlivnění velikosti plicního objemu, podpora výměny plynů v plicích a snížení zátěže svalů při dýchání. Podle mechanismu průtoku plynů rozlišujeme ventilaci přetlakem, ventilaci podtlakem a některé další méně časté typy (vysokofrekvenční, oscilační). Ventilace přetlakem je též označována jako konvenční UPV a je rovněž nejčastěji používaná, vyžaduje nicméně kontinuální zajištění průchodnosti dýchacích cest. Lze rovněž nastavit různé kombinace řízení dechu mezi přístrojem a pacientem. UPV slouží k podpoře či udržení základních životních funkcí a sama o sobě není léčebnou metodou. Je také spojena se zvýšeným rizikem nežádoucích příhod a komplikací (pneumotorax, pneumonie, poranění dýchacích cest apod.). Proto je obvykle snaha ponechávat pacienta na UPV jen po nezbytně dlouhou dobu. U pacientů s těžkým průběhem onemocnění COVID-19 jde o velmi častou techniku pro překonání kritické fáze, která je obvykle spojena se selháváním plic. Obsluha vyžaduje ovšem pečlivě zaškolený a zkušený personál.

Věnčité tepny neboli koronární tepny (lat. arteriae coronariae) jsou krevní cévy tvořící věnec tepen, který obklopuje srdce (odtud také pochází jejich název). Věnčité tepny zásobují srdeční sval kyslíkem a živinami. Obrázek: Věnčité tepny a jejich přibližné umístění na srdci. Znázorněny jsou zejména (v závorkách jsou kurzívou uvedeny latinské názvy): levá věnčitá tepna (arteria coronaria sinistra), pravá věnčitá tepna (arteria coronaria dextra), RC (český ekvivalent se nepoužívá, jedná se o zkratku z latinského názvu ramus circumflexus arteriae coronariae sinistrae), RIA (český ekvivalent se nepoužívá, jedná se o zkratku z latinského názvu ramus interventricularis anterior arteriae coronariae sinistrae), velká srdeční žíla (vena cordis magna). (Zdroj: By Blausen Medical Communications, Inc. - Donated via OTRS, see ticket for details, CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=26986337) Viz také tepny.

Venózní tlak neboli žilní tlak je krevní tlak, který působí na cévní stěnu v žilách. Venózní tlak je výrazně nižší než arteriální tlak. Typické hodnoty se pohybují – v závislosti na místě měření – od několika milimetrů rtuti (mmHg) v žilách v blízkosti srdce až po přibližně 10–15 mmHg v žilách nohou (při měření vestoje). Viz také venózní, krevní tlak, arteriální tlak.

Venlafaxin je lék, který se používá při léčbě deprese. Princip působení venlafaxinu spočívá v tom, že zabraňuje tomu, aby byly serotonin a noradrenalin přepravovány ze synaptické štěrbiny zpět do váčků v presynaptickém zakončení nervové buňky; díky tomu je v synaptické štěrbině k dispozici větší množství serotoninu a noradrenalinu. Venlafaxin se řadí mezi antidepresiva a inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu (SNRI).