Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Transkutánní elektrická nervová stimulace neboli TENS (zkratka pochází z anglického názvu transcutaneous electrical nerve stimulation) je léčebná metoda, která se někdy využívá k úlevě od některých typů bolesti. Při TENS se na kůži nad bolestivou oblastí umístí elektrody. Specializované zařízení pak prostřednictvím těchto elektrod vysílá do těla nízkoenergetické pulzní vlny. Léčba není bolestivá, v místě elektrod je pociťováno spíše brnění. Předpokládaný mechanismus účinku je ten, že stimulace periferních nervů brání přenosu signálu bolesti do centrálního nervového systému. Viz také transkutánní, nervy, stimulace.

Elektrická kardioverze je jedním ze dvou typů kardioverze. Provádí se v krátkodobé celkové anestezii pomocí elektrod přiložených na pacientův hrudník, ze kterých je následně aplikován výboj stejnosměrného proudu. Ten přeruší arytmii a obnoví normální srdeční rytmus. Viz také kardioverze, farmakologická kardioverze, elektroterapie.

Eferentní nervové vlákno neboli motorické vlákno je axon (dlouhý výběžek) motorického neuronu, který se táhne daleko od těla neuronu a přenáší signály nervové impulzy z centrálního nervového systému do ostatních částí těla, zejména do svalů a žláz. Viz také aferentní nervové vlákno.

Nervově zprostředkovaná hypotenze je forma hypotenze, která nastává při poruchám komunikace mezi mozkem a srdcem. Může se objevit po dlouhodobém stání, ale také jako reakce na vzrušení nebo stresové situace. Tento typ je častější u dětí a mladých lidí než u starších pacientů. Viz také hypotenze.

Nervové buňky je jiný název pro neurony. Viz také buňka.

Kraniální nervy je odborný název pro hlavové nervy. Viz také kraniální, nervy.

Spinální nervy je odborný název pro míšní nervy.

Nervosvalové onemocnění neboli neuromuskulární onemocnění je velmi široký pojem, který zahrnuje řadu různých onemocnění projevujících se nesprávným fungováním svalů. Nejčastějším příznakem těchto onemocnění je svalová slabost. Nervosvalová onemocnění mohou být vrozená (zvláště pak v případě, že v rodině se vyskytuje genetická predispozice) nebo získaná (jako následek zánětu, úrazu, ischemie) apod. Převážná většina nervosvalových onemocnění se řadí mezi vzácná onemocnění. Mezi nervosvalová onemocnění se řadí např. spinální svalové atrofie, amyotrofická laterální skleróza, svalové dystrofie, Charcotova–Marieova–Toothova nemoc a mnoho dalších.

Centrální nervový systém neboli CNS (zkratka pochází z anglického názvu central nervous system) je sjednocující a řídicí centrum nervového systému: například vyhodnocuje přicházející senzorické podněty a určuje motorickou odpověď. Centrální nervový systém se z anatomického hlediska dělí na dvě hlavní části: mozek – je uložen v lebce, mícha – prochází páteřním kanálem. Obrázek: Centrální nervový systém – schematický nákres. Mícha je znázorněna žlutě, mozek a jeho jednotlivé součásti růžově. Mezimozek není vidět, neboť se nachází mezi mozkovými hemisférami. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také centrální, nervový systém.

Somatický nervový systém neboli SNS (zkratka pochází z anglického názvu somatic nervous system) je oddíl periferního nervového systému. SNS zajišťuje vědomé řízení pohybů těla prostřednictvím kosterních svalů. SNS je tvořen celkem třemi typy nervů: senzorické nervy – obsahují aferentní (senzorická) nervová vlákna, která přenášejí vjemy z těla do centrálního nervového systému (CNS), motorické nervy – obsahují eferentní (motorická) nervová vlákna, která přenášejí motorické příkazy z CNS ke stimulaci svalové kontrakce, smíšené nervy – obsahují aferentní i eferentní nervová vlákna, a přenášejí tedy signály oběma směry (dovnitř i ven z CNS). Pokud se například dotkneme horkého předmětu, senzorická vlákna přenášejí informaci o vysoké teplotě do mozku. Ten následně prostřednictvím motorických vláken „vyšle instrukce“ svalům ruky, aby se okamžitě stáhly (a člověk se díky tomu méně popálí). Celý proces trvá méně než sekundu. Viz také nervový systém.