Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Syndrom nočního přejídání neboli NES (zkratka pochází z anglického názvu night eating syndrome) je porucha příjmu potravy, při níž člověk zkonzumuje po večeři tolik jídla, že to odpovídá alespoň čtvrtině (25 %) celkového denního příjmu energie. Podle jiné definice se jedná o „poruchu trvající déle než dva měsíce, při níž více než polovina denního příjmu kalorií připadá na večerní jídlo“. Podobně jako jiné poruchy příjmu potravy se i syndrom nočního přejídání vyznačuje pocitem viny při jídle nebo těsně po jídle; k tomu se obvykle přidává ranním nechutenství a konzumace cukru a jiných sacharidů v nevhodnou dobu. Viz také syndrom, poruchy příjmu potravy.

Noční pomočování se u dětí vyskytuje poměrně často. Jedná se o nepříjemný problém, ale většina dětí z něj „vyroste“. Odnaučit se dá například používáním speciálního alarmu, který rodiče umístí dítěti do postele.

Noční můry jsou snové prožitky, které jsou spojeny se strachem a úzkostí. Vyskytují se obvykle v druhé polovině noci, během REM spánku (na rozdíl od nočních děsů, které se objevují během hlubokého spánku). Člověk se náhle probudí, podrobně si pamatuje intenzivní strašidelný sen. Po probuzení se však dokáže rychle zorientovat a uvědomí si, že to byl jen sen – noční můra. Samotný obsah nočních můr se může i častěji opakovat, vzájemně se podobat. Během noční můry se může objevit bušení srdce (vyšší srdeční frekvence), zrychlené dýchání (vyšší dechová frekvence), pocení a zvýšené napětí svalů. Noční můry se vyznačují tím, že nepříjemné pocity v průběhu snu se stále zesilují: většinou se jedná o strach, někdy také o hněv nebo smutek. U dětí se noční můry vyskytují obzvláště často mezi 6. a 11. rokem věku a mohou představovat důležitý vývojový milník. Viz také spánek, noční děsy.

Noční děsy jsou porucha spánku, která se řadí mezi tzv. parasomnie. Noční děsy se objevují během hlubokého spánku (na rozdíl od nočních můr, které se objevují během REM spánku) a projevují se tím, že člověk se v posteli náhle vyleká, někdy s hlasitým výkřikem. Noční děsy se obvykle vyskytují u dětí, typicky v období mezi 4. a 12. rokem života (nejčastěji v době nástupu do školy). V období puberty nebo v dospělosti se noční děsy vyskytují jen zřídka. Viz také noční můry.

Záchvatovité přejídání, psychogenní přejídání neboli BED (zkratka pochází z anglického názvu binge-eating disorder) se řadí mezi poruchy příjmu potravy. Člověk trpící záchvatovitým přejídáním během velmi krátkého času dokáže spořádat obrovské množství jídla, následně se dostaví výčitky a pocit viny. Jedná se o vážné duševní onemocnění, který má velmi nepříznivý dopad na celkové zdraví člověka. Záchvatovitým přejídáním mohou trpět muži i ženy jakéhokoli věku. Viz také psychogenní.

Psychogenní přejídání je odborný název pro záchvatovité přejídání. Viz také psychogenní.

Syndrom toxického šoku neboli TSS (zkratka pochází z anglického názvu toxic shock syndrome) je akutní stav, který postiženého člověka může ohrozit na životě. TSS je způsoben bakteriálními toxiny a může se projevovat například horečkou, bolestí hlavy, pocitem chladu, únavou nebo vyčerpaností, bolestí v krku, průjmem, vyrážkou apod. Syndrom toxického šoku je nejčastěji způsoben některými druhy streptokoků nebo stafylokoků, ale není to pravidlem. Viz také syndrom, toxicita, šok.

Touretteův syndrom je neurologické onemocnění, které postihuje mozek a nervový systém. Touretteův syndrom se vyznačuje jednoduchými nebo komplexními motorickými a hlasovými tiky, které přetrvávají alespoň jeden rok. Svalové záškuby se objevují především v oblasti hlavy a horních končetin. Mohou se projevovat mrkáním, otevíráním úst, rychlým otáčení hlavy apod. Vedle toho se objevuje popotahování, pokašlávání, vyrážení jednotlivých samohlásek nebo nemístných slov, opakování slov nebo celých vět. U většiny lidí, u nichž se Touretteův syndrom rozvine, začnou příznaky v dětství a pokračují až do dospělosti. Viz také syndrom.

Somatický syndrom je soubor příznaků, který se vyskytuje u pacientů trpících depresí. Patří mezi ně: ranní deprese (obzvláště depresivní nálada časně po ránu), ztráta zájmu nebo potěšení v činnostech, které člověku obvykle působí radost, probouzení se v časných ranních hodinách (dvě nebo více hodin před obvyklým časem vstávání), zřetelná ztráta chuti k jídlu, úbytek hmotnosti (často více než 5 % tělesné hmotnosti za měsíc), psychomotorické zpomalení nebo neklid, výrazné snížení libida (sexuální touhy). Viz také syndrom.

Serotoninový syndrom je vzácný, potenciálně život ohrožující stav, který je vyvolán zvýšenou hladinou serotoninu (což je jeden z neurotransmiterů). Serotoninový syndrom je nejčastěji způsoben užíváním některých antidepresiv, zvláště pak při nesprávném dávkování. Viz také serotonin, syndrom.