Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Srdeční výdej neboli CO (zkratka pochází z anglického názvu cardiac output) je objem krve, který srdce za minutu vypudí do krevního oběhu. Srdeční výdej (CO) lze vyjádřit jako součin tepového objemu (SV) a srdeční frekvence (HR): CO = SV × HR Normální srdeční výdej v klidu je u netrénovaného dospělého člověka 4,5 až 5 litrů krve za minutu. Při fyzické zátěži se srdeční výdej může zvýšit až čtyřikrát. Za tuto obrovskou rezervu vděčíme tomu, že při fyzické zátěži se může zvýšit nejen srdeční frekvence, ale i tepový objem levé i pravé komory. Viz také srdce, tepový objem, srdeční frekvence.

Celkový energetický výdej neboli TDEE (zkratka pochází z anglického názvu total daily energy expenditure) je množství energie, které každý člověk denně spotřebuje. TDEE se u různých lidí poměrně výrazně liší, neboť závisí na několika faktorech – například na pohlaví či věku, ale z velké míry také na úrovni tělesné aktivity (PAL). Během růstu, těhotenství nebo kojení spotřebuje tělo energie více. Velkou část TDEE tvoří bazální energetický výdej (BMR) a energetický výdej při pohybové aktivitě (EEPA). K tomu je ještě třeba připočíst energii, kterou tělo spotřebuje na trávení potravy – tzv. termický efekt potravy (TEF), který činí přibližně 8–10 % celkového energetického výdeje: TDEE = BMR + EEPA + TEF Tabulka 2: Orientační hodnoty celkového energetického výdeje (kcal/den)   Hodnota PAL 1,4 Hodnota PAL 1,6 Hodnota PAL 1,8 Dospělí muži ženy muži ženy muži ženy 19–24 let 2400 1900 2800 2200 3100 2500 25–50 let 2300 1800 2700 2100 3000 2400 51–65 let 2200 1700 2500 2000 2800 2200 65 let a starší 2100 1700 2500 1900 2800 2100 Těhotné Doporučené množství energie se u těhotných žen zvyšuje o 250 kcal denně ve druhém trimestru a 500 kcal denně ve třetím trimestru. Kojící Doporučené množství přijaté energie se u kojících (pokud výlučně kojí, tj. během prvních 4–6 měsíců) navyšuje cca. o 500 kcal/den Zdroj: Německá společnost pro výživu (DGE) Viz také energetická bilance.

Energetický výdej při pohybové aktivitě neboli EEPA (zkratka pochází z anglického názvu energy expenditure of physical activity) je množství energie, která je spotřebovávána ve chvílích, kdy tělo není v klidovém stavu (například při chůzi, běhu, zvedání či nošení břemen nebo při sportu). K pohybové aktivitě využíváme sílu kosterních svalů. Mezi pohybovou aktivitu se počítá nejen plánovaný pohyb (trénink, sportovní aktivity apod.), ale i různé každodenní a volnočasové aktivity, jako jsou domácí práce, práce na zahradě, chůze apod. Viz také pohybová aktivita, celkový energetický výdej.

Bazální energetický výdej, bazální metabolický obrat neboli BMR (zkratka pochází z anglického názvu basal metabolic rate) je množství energie, které lidské tělo potřebuje pro udržení životních funkcí (tlukotu srdce, dýchání apod.) v úplném klidu. Klidovým stavem, který odpovídá bazálnímu energetickému výdeji, se rozumí: poloha vleže v klidu, bez pohybu, při normální tělesné teplotě, ráno nalačno, při okolní teplotě příjemné pro neoblečeného člověka, tj. v rozmezí 20–28 °C. BMR závisí mimo jiné na věku, pohlaví, výšce a hmotnosti. Spotřeba energie během fyzické aktivity se udává v násobcích bazálního energetického výdeje (který je pro každého člověka jiný, mj. v závislosti na pohlaví a tělesné konstituci), tedy v tzv. metabolických ekvivalentech (MET). Terminologická poznámka: K označení bazálního energetického výdeje se poměrně často používá zjednodušený název „bazální metabolismus“. Tento výraz je však poněkud zavádějící, neboť metabolismus označuje soubor chemických reakcí probíhajících v těle, nikoli množství energie v klidu. Viz také metabolický obrat, metabolický ekvivalent, celkový energetický výdej.

Srdeční frekvence neboli HR (zkratka pochází z anglického názvu heart rate) je počet srdečních stahů (tedy úderů srdce) za jednotku času, nejčastěji za minutu. U zdravého dospělého člověka je klidová srdeční frekvence přibližně 60–80 tepů za minutu. Sportovci mají klidovou srdeční frekvenci obvykle nižší než běžná populace, neboť jejich srdce je „trénovanější“. Při fyzické zátěži srdce zvyšuje svou frekvenci až na cca 200 úderů za minutu – a dokáže zvýšit i svůj tepový objem, tedy množství krve vypuzené během jednoho úderu. Viz také tepová frekvence, dechová frekvence, srdeční rytmus, tepový objem a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz srdeční frekvence.

Srdeční dutiny je souhrnné označení pro levou síň, levou komoru, pravou síň a pravou komoru.

Převodní systém srdeční (lat. systema conducens cordis) zajišťuje stimulaci a vedení vzruchu v srdci. Aby srdce mohlo vhánět krev do těla, je nutné, aby docházelo ke koordinovaným stahům buněk jednotlivých síní a komor, které se musí v rámci každé z nich současně stáhnout či uvolnit. Viz také atrioventrikulární uzel, sinoatriální uzel, Hisův svazek, Purkyňova vlákna, Tawarova raménka.

Srdeční rytmus je pravidelné střídání systoly (stahu neboli kontrakce srdečního svalu) a diastoly (uvolnění neboli relaxace srdečního svalu). Srdeční rytmus je udáván převodním systémem srdečním. Je-li srdeční rytmus narušen, hovoříme o arytmii. Viz také srdeční frekvence.

Srdeční selhání je stav, kdy srdce není schopno čerpat dostatečné množství krve do ostatních částí těla. Může se jednat o chronické srdeční selhá(vá)ní, při kterém se tento jev vyvíjí dlouhodobě, často s postupným zhoršováním stavu, nebo o akutní srdeční selhání, k němuž dochází náhle (např. vlivem akutního infarktu myokardu nebo plicní embolie). Srdeční selhání může mít nicméně řadu příčin, většinou chronických; nejčastějšími příčinami jsou hypertenze a ischemická choroba srdeční.

Chronické srdeční selhání je srdeční selhání, které trvá již tři měsíce nebo i déle. Zpočátku se může vyvinout bez významných příznaků, přičemž však dochází k pomalému zhoršování srdeční funkce až do okamžiku, kdy se u pacienta náhle objeví akutní srdeční selhání. V takové situaci musí být postižený obvykle urgentně hospitalizován.