Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Srdeční rytmus je pravidelné střídání systoly (stahu neboli kontrakce srdečního svalu) a diastoly (uvolnění neboli relaxace srdečního svalu). Srdeční rytmus je udáván převodním systémem srdečním. Je-li srdeční rytmus narušen, hovoříme o arytmii. Viz také srdeční frekvence.

Poruchy srdečního rytmu je jiný název pro arytmie. Viz také porucha.

Cirkadiánní rytmus je pravidelný rytmus tělesných a duševních změn u většiny živých organismů (tedy i lidí), který se opakuje přibližně každých 24 hodin, a který je regulován zejména světelnými podmínkami v bezprostředním okolí daného organismu. Cirkadiánní rytmus zejména reguluje ospalost i bdělost v průběhu dne i noci. U zdravého člověka se tato období pravidelně střídají.

Sinusový rytmus jsou (zjednodušeně řečeno) elektrické signály pravidelně generované v sinoatriálním uzlu, které jsou po srdci rozvedeny systémem vedení vzruchu (ten je tvořen specializovanými buňkami). Nejprve jsou ke stahu stimulovány obě srdeční síně, poté se vzruch šíří do atrioventrikulárního uzlu a následně je veden vodivými vlákny dále prostřednictvím tzv. Hisova svazku, který se pak dále dělí na dva menší svazky (Tawarova raménka). Jednotlivá vlákna těchto svazků (Purkyňova vlákna) pak vstupují do svalů srdečních komor. Šíření vzruchu touto cestou a jeho přesné načasování jsou základní podmínkou pro to, aby srdce pracovalo efektivně.

Porucha spánku s rytmickými pohyby neboli RMD (zkratka pochází z anglického názvu rhythmic movement disorder) je jedna z poruch pohybu souvisejících se spánkem. RMD se projevuje opakovanými pohyby těla při usínání nebo během spánku a vyskytuje se často u kojenců a dětí. Rytmické pohyby ve spánku mohou mít podobu otáčení trupu nebo hlavy ze strany na stranu, kývání trupem dopředu a dozadu v poloze na čtyřech, dokonce i bouchání hlavou o podložku. Většina dětí u „neškodných“ rytmických pohybů nepotřebuje žádnou pomoc, protože mohou být běžnou součástí vývoje jejich spánku. Za poruchu (RMD) jsou tyto pohyby považovány tehdy, pokud narušují kvalitu spánku opakovanými probouzeními, jsou spojeny s denními příznaky nekvalitního spánku (například poruchy soustředění, ospalost, zhoršování paměti), případně se zraněním či rizikem zranění. Viz také poruchy spánku, poruchy pohybu související se spánkem.

Srdeční frekvence neboli HR (zkratka pochází z anglického názvu heart rate) je počet srdečních stahů (tedy úderů srdce) za jednotku času, nejčastěji za minutu. U zdravého dospělého člověka je klidová srdeční frekvence přibližně 60–80 tepů za minutu. Sportovci mají klidovou srdeční frekvenci obvykle nižší než běžná populace, neboť jejich srdce je „trénovanější“. Při fyzické zátěži srdce zvyšuje svou frekvenci až na cca 200 úderů za minutu – a dokáže zvýšit i svůj tepový objem, tedy množství krve vypuzené během jednoho úderu. Viz také tepová frekvence, dechová frekvence, srdeční rytmus, tepový objem a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz srdeční frekvence.

Srdeční dutiny je souhrnné označení pro levou síň, levou komoru, pravou síň a pravou komoru.

Převodní systém srdeční (lat. systema conducens cordis) zajišťuje stimulaci a vedení vzruchu v srdci. Aby srdce mohlo vhánět krev do těla, je nutné, aby docházelo ke koordinovaným stahům buněk jednotlivých síní a komor, které se musí v rámci každé z nich současně stáhnout či uvolnit. Viz také atrioventrikulární uzel, sinoatriální uzel, Hisův svazek, Purkyňova vlákna, Tawarova raménka.

Srdeční selhání je stav, kdy srdce není schopno čerpat dostatečné množství krve do ostatních částí těla. Může se jednat o chronické srdeční selhá(vá)ní, při kterém se tento jev vyvíjí dlouhodobě, často s postupným zhoršováním stavu, nebo o akutní srdeční selhání, k němuž dochází náhle (např. vlivem akutního infarktu myokardu nebo plicní embolie). Srdeční selhání může mít nicméně řadu příčin, většinou chronických; nejčastějšími příčinami jsou hypertenze a ischemická choroba srdeční.

Chronické srdeční selhání je srdeční selhání, které trvá již tři měsíce nebo i déle. Zpočátku se může vyvinout bez významných příznaků, přičemž však dochází k pomalému zhoršování srdeční funkce až do okamžiku, kdy se u pacienta náhle objeví akutní srdeční selhání. V takové situaci musí být postižený obvykle urgentně hospitalizován.