Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Závislost na sportu je označení pro nadměrnou a nutkavou (patologickou) sportovní aktivitu. Člověk postižený závislostí na sportu trpí vnitřním nutkáním (kompulzí), které jej nutí věnovat se sportovním aktivitám. Jeho motivací přitom nemusí být ani soutěživost, ani snaha o dosažení nejlepšího výkonu. Odborníci rozlišují mezi primární a sekundární závislostí na sportu: Při primární závislosti na sportu člověk cvičí kvůli sportu samotnému (nikoli třeba proto, že by jeho prostřednictvím chtěl zhubnout). V případě primární závislosti se tedy jedná o vnitřní motivaci ke sportování. Primární závislost na sportu se řadí mezi nelátkové závislosti. Sekundární závislostí na sportu se rozumí nutkavá sportovní aktivita ve spojení s poruchou příjmu potravy. Člověk postižený sekundární závislostí na sportu není ke cvičení motivován ani tak kvůli sportovnímu výkonu, ale spíše kvůli spotřebě kalorií a redukci hmotnosti (tedy hubnutí). Viz také závislost, kompulze, nelátkové závislosti, poruchy příjmu potravy.

Sportovní medicína je lékařský obor, který se zabývá jednak vzájemným působením sportu a zdraví, jednak prevencí, diagnostikou a léčbou úrazů a případných onemocnění souvisejících se sportem. Lékař specializující se na sportovní medicínu se nazývá sportovní lékař. Viz také medicína (lékařství).

Extrémní sporty jsou sporty, jejichž cílem je velmi vysoký vytrvalostní výkon. Typickými příklady jsou závody na dlouhé vzdálenosti (ať už v běhu, cyklistice nebo plavání, případně kombinace všeho), ultramaratony v extrémních podmínkách atd.

Rizikové sporty jsou sporty s potenciálně vysokým rizikem, např. sólolezení (tedy lezení po skále bez jištění), slacklining ve velkých výškách, strmé sjezdy na horském kole, base jumping atd. Typický rizikový sport se vyznačuje tím, že chyby mohou snadno vést k vážným nebo dokonce smrtelným úrazům.