Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Sporadický má v souvislosti s lékařstvím dva různé významy: V epidemiologii – vyskytující se ojediněle (o nějakém infekčním onemocnění). Protikladem sporadického je v tomto případě endemický, případně epidemický. Příklad: Zápaly plic vyvolané bakterií Mycoplasma pneumoniae se vyskytují v epidemiích v několikaletých cyklech zejména v pozdním létě a na podzim, ale sporadické případy se vyskytují po celý rok.   V genetice – vznikající nově, tedy nikoli v důsledku zděděné mutace. Opakem sporadického je v tomto případě familiární. Příklad: Některé typy zhoubných nádorů jsou geneticky podmíněny (např. v případě mutovaných genů BRCA1 nebo BRCA2, které se dědí). Velká část zhoubných nádorů však vzniká sporadicky, tedy zcela nově (často v důsledku mutací, které se nahromadily během života, tzn. člověk je nezdědil po předcích).

Závislost na sportu je označení pro nadměrnou a nutkavou (patologickou) sportovní aktivitu. Člověk postižený závislostí na sportu trpí vnitřním nutkáním (kompulzí), které jej nutí věnovat se sportovním aktivitám. Jeho motivací přitom nemusí být ani soutěživost, ani snaha o dosažení nejlepšího výkonu. Odborníci rozlišují mezi primární a sekundární závislostí na sportu: Při primární závislosti na sportu člověk cvičí kvůli sportu samotnému (nikoli třeba proto, že by jeho prostřednictvím chtěl zhubnout). V případě primární závislosti se tedy jedná o vnitřní motivaci ke sportování. Primární závislost na sportu se řadí mezi nelátkové závislosti. Sekundární závislostí na sportu se rozumí nutkavá sportovní aktivita ve spojení s poruchou příjmu potravy. Člověk postižený sekundární závislostí na sportu není ke cvičení motivován ani tak kvůli sportovnímu výkonu, ale spíše kvůli spotřebě kalorií a redukci hmotnosti (tedy hubnutí). Viz také závislost, kompulze, nelátkové závislosti, poruchy příjmu potravy.

Sportovní medicína je lékařský obor, který se zabývá jednak vzájemným působením sportu a zdraví, jednak prevencí, diagnostikou a léčbou úrazů a případných onemocnění souvisejících se sportem. Lékař specializující se na sportovní medicínu se nazývá sportovní lékař. Viz také medicína (lékařství).

Extrémní sporty jsou sporty, jejichž cílem je velmi vysoký vytrvalostní výkon. Typickými příklady jsou závody na dlouhé vzdálenosti (ať už v běhu, cyklistice nebo plavání, případně kombinace všeho), ultramaratony v extrémních podmínkách atd.

Rizikové sporty jsou sporty s potenciálně vysokým rizikem, např. sólolezení (tedy lezení po skále bez jištění), slacklining ve velkých výškách, strmé sjezdy na horském kole, base jumping atd. Typický rizikový sport se vyznačuje tím, že chyby mohou snadno vést k vážným nebo dokonce smrtelným úrazům.

Sporicidy (někdy psáno i ve tvaru „sporocidy“) jsou látky určené k likvidaci spor (bakteriálních, plísňových apod.). Odvozené přídavné jméno je sporicidní (někdy psáno i ve tvaru „sporocidní“). Tento výraz může označovat i různé postupy: např. sporicidní záhřev znamená zahřátí na dostatečnou teplotu a po dostatečně dlouhou dobu, aby byly zničeny spory. Viz také spora, -cid(ní).

Spora má v souvislosti s lékařstvím dva různé významy: bakteriální spora – klidové stadium bakterie, které jí umožňuje přežít i za nepříznivých podmínek (teplo, chlad, dehydratace, nedostatek živin); jakmile nastanou příznivé podmínky, bakteriální spora může vyklíčit a změnit se v tzv. vegetativní buňku; rozmnožovací „prvek“ či „útvar“ (vznikající pohlavně nebo nepohlavně) některého z nižších organismů, jako jsou prvoci, výtrusovci, houby (včetně plísní) nebo řasy. Viz také sporicid, sporulace.

Sporulace je proces tvorby spor, který se vyskytuje mimo jiné u bakterií a hub. U výtrusovců (lat. Apicomplexa) se pod pojmem „sporulace“ rozumí proces zrání oocyst. Odvozené přídavné jméno je sporulovaný (např. ve výrazu „sporulovaná oocysta“), odvozené sloveso je sporulovat. Viz také spora.