Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Resuscitace je proces obnovení základních životních funkcí (např. dýchání nebo srdeční činnost) u pacienta v kritickém stavu. Používání různých resuscitačních metod je důležitou součástí intenzivní medicíny, úrazové chirurgie a akutní medicíny. Nejznámější resuscitační metodou je kardiopulmonální resuscitace. Odvozené přídavné jméno je resuscitační, odvozené sloveso je resuscitovat. Viz také první pomoc.

Kardiopulmonální resuscitace (KPR) neboli CPR (zkratka pochází z anglického názvu cardiopulmonary resuscitation) je urgentní výkon, který může zachránit život člověku se srdeční zástavou, popř. zástavou dechu. Po zajištění průchodnosti dýchacích cest střídá zachránce umělé vdechy s rytmickým stlačováním hrudníku (tzv. srdeční masáž). U dospělého člověka by poměr stlačení hrudníku a vdechů do postiženého měl být 30:2. U dítěte se způsob provedení KPR liší podle věku (viz tabulka). Tabulka: Správné provedení srdeční masáže u dětí   kojenci větší děti adolescenti místo srdeční masáže dolní polovina hrudní kosti střed hrudníku hloubka 1/3 hloubky hrudníku frekvence 100–120 / min poměr komprese : vdechy 15 : 2 lze 15 : 2 i 30 : 2 Technika 2 palce 1 ruka 2 ruce Zdroj: Tereza Prokopová, Tereza Vafková a kol.: První pomoc. Brno, 2021 [1] Viz také kardiopulmonální, resuscitace.