Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Primární pohlavní znaky jsou pohlavní znaky, které jsou přítomny již při narození a zahrnují vnější pohlavní orgány a vnitřní pohlavní orgány. Příklady primárních pohlavních znaků jsou penis a varlata u mužů, pochva a vaječníky u žen. Viz také sekundární pohlavní znaky, pohlavní znaky.

Sekundární pohlavní znaky jsou pohlavní znaky, které se objevují během puberty. Mezi viditelné sekundární pohlavní znaky patří pubické ochlupení u mužů i u žen, typický tvar prsou a rozšířených boků u žen, vousy a „ohryzek“ u mužů. Viz také primární pohlavní znaky, pohlavní znaky.

Pohlavní znaky jsou vlastnosti, kterými se vzájemně liší jednotlivá pohlaví (muži a ženy, resp. chlapci a dívky). Rozlišujeme primární pohlavní znaky a sekundární pohlavní znaky.

Znak (v souvislosti s genetikou) je specifická vlastnost konkrétního jedince. Znaky mohou být podmíněny geny, faktory vnějšího prostředí nebo kombinací obou. Znaky mohou být kvalitativní (např. barva očí) nebo kvantitativní (např. výška nebo krevní tlak). Daný znak je součástí celkového fenotypu jedince.

Vnější pohlavní orgány je jiný název pro zevní pohlavní orgány. Viz také pohlavní orgány.

Bolest při pohlavním styku neboli dyspareunie je jednou ze sexuálních dysfunkcí. Dyspareunie může mít mnoho příčin, které lékaři obvykle rozdělují do dvou hlavních skupin: Organické příčiny: infekce nebo záněty ženských pohlavních orgánů, sexuálně přenosné infekce, endometrióza, následky úrazů (např. porodní poranění, ale i jiné úrazy), následky operací (např. jizvy, srůsty), malformace pohlavních orgánů, nádory, vaginální suchost (např. v důsledku hormonálních změn během menopauzy a po ní) apod. Neorganické (psychologické, duševní) příčiny: problémy v partnerském vztahu, psychosociální faktory, úzkostné poruchy, dříve prožité sexuální násilí apod. Někdy však může hrát roli i více faktorů najednou. Léčba vždy závisí na příčině dyspareunie u konkrétního pacienta či pacientky. Viz také bolest, sexuální dysfunkce.

Mužské pohlavní hormony jsou zodpovědné za pohlavní vývoj mužů a zachování mužských pohlavních znaků. Jejich nejznámějším zástupcem je testosteron. Pod pojmem „mužské pohlavní hormony“ se nejčastěji rozumí androgeny. Je však třeba mít na paměti, že i v mužském těle se přirozeně nacházejí estrogeny a gestageny, byť v mnohem menší míře. Viz také hormony, ženské pohlavní hormony.

Pohlavní nemoci je jiný název pro sexuálně přenosné infekce.

Pohlavní buňky neboli gamety jsou vajíčka u žen, spermie u mužů. Pohlavní buňky jsou haploidní: to znamená, že obsahují 23 chromozomů, z toho 22 autozomů (nepohlavních chromozomů) a 1 pohlavní chromozom. Viz také buňka, somatické buňky.

Mužské pohlavní orgány jsou pohlavní orgány, které se vyskytují u chlapců a mužů. Mužské pohlavní orgány společně vytvářejí mužský reprodukční systém. Obrázek: Mužské pohlavní orgány a jejich umístění ve vztahu k okolním tělním strukturám – schematický nákres. (Zdroj: By OpenStax: Anatomy & Physiology, March 11, 2023, CC BY 4.0) Viz také pohlavní orgány, ženské pohlavní orgány.