Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Parazitičtí červi neboli helminti představují skupinu parazitů, kteří cizopasí nejčastěji v trávicím traktu. Řadí se mezi ně zejména motolice, tasemnice a hlístice. Viz také parazit, střevní parazit, helmintóza.

Parazitičtí prvoci jsou jednobuněčné organismy, které způsobují různá onemocnění lidí i zvířat. Tyto mikroorganismy se přenášejí například: prostřednictvím klíšťat nebo některých druhů hmyzu (komáři, koutule apod.), fekálně-orálním přenosem, pohlavním stykem – v tomto případě se jedná o některé sexuálně přenosné infekce. Parazitičtí prvoci jsou původci amébové úplavice, Chagasovy nemoci, leishmaniózy, malárie, toxoplazmózy, trichomoniázy apod. Konkrétní příklady parazitických prvoků jsou bičenka poševní, Toxoplasma gondii, klíštěnky, leishmanie, měňavka úplavičná, plazmodia či trypanozomy. Viz také parazit, prvoci.

Cervikální screening je jiný název pro screening rakoviny děložního čípku. Viz také cervikální, screening.

Cervicitida je odborný název pro zánět děložního hrdla. Viz také cervix, -itida.

Cervix je latinský výraz s významem „krk“, „krček“, případně „hrdlo“. V souvislosti s lékařstvím může znamenat: děložní hrdlo (lat. cervix uteri), krk či hrdlo (tzn. část těla mezi hlavou a trupem), krček zubu (lat. cervix dentis), apod. (některé další anatomické struktury, která mají tvar zúžení) Odvozené přídavné jméno je cervikální. Viz také další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz cervix, cervikální apod.

Cervikální intraepiteliální neoplazie neboli CIN (zkratka pochází z anglického názvu cervical intraepithelial neoplasia) je starší označení pro prekancerózní léze děložního hrdla, které jsou nalezeny ve vzorcích tkáně odebraných z děložního čípku při kolposkopickém vyšetření. V rámci diagnostiky se rozlišují tři stupně: CIN 1 – mírné buněčné změny, CIN 2 – středně závažné buněčné změny, CIN 3 – závažné buněčné změny. Viz také cervikální, intra-, epitel, neoplazie, skvamózní intraepiteliální léze (SIL), prekancerózní léze děložního hrdla.

Cervikální má v souvislosti s lékařstvím dva různé významy: týkající se krku (např. krční obratle, lat. vertebrae cervicales), týkající se děložního hrdla (např. cervikální screening). Terminologická poznámka: Pojem „cervikální“ je odvozen od latinského výrazu cervix, což znamená „krk“, „krček“, případně „hrdlo“ v jakémkoli významu. V lékařské praxi se však tento výraz používá prakticky jen ve dvou výše uvedených významech. Viz také cervix.

Červené krvinky je lidový název pro erytrocyty.

Červený krevní obraz neboli RBC (zkratka pochází z anglického názvu red blood cell count) je vyšetření celkového počtu červených krvinek v odebraném vzorku krve. RBC je jedno z několika vyšetření, která jsou součástí krevního obrazu. Viz také krevní obraz, bílý krevní obraz.

Červená kostní dřeň (lat. medulla ossium rubra) je jeden ze dvou typů kostní dřeně. V červené kostní dřeni vznikají a dozrávají všechny krevní buňky – s výjimkou lymfocytů, které v červené kostní dřeni sice vznikají, avšak dozrávají v některém z orgánů lymfatického systému, např. v lymfatických uzlinách nebo ve slezině. Červená kostní dřeň se navíc spolu s játry a slezinou podílí na odbourávání starých červených krvinek. U dětí je přítomen prakticky pouze tento typ kostní dřeně. V průběhu života nicméně červené kostní dřeně ubývá a nahrazuje ji žlutá kostní dřeň. U dospělých se červená kostní dřeň nachází už jen v několika kostech – např. v žebrech, kosti hrudní a kostech pánevních. Viz také kostní dřeň, žlutá kostní dřeň.