Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Přenos signálu je proces, při kterém je chemický nebo fyzikální signál přenášen nejdřív dovnitř buňky, a poté uvnitř buňky. Tento proces lze popsat jako řadu na sebe vzájemně navazujících událostí na molekulární úrovni, které nakonec vyústí v nějakou konkrétní buněčnou odpověď, změnu stavu buňky apod. Viz také inhibitory přenosu signálu, signální molekuly.

Inhibitory přenosu signálu jsou látky, které blokují proces přenosu signálu, tj. vzájemně navazující události na molekulární úrovni uvnitř buňky. Blokování přenosu signálu může ovlivnit mnoho funkcí buňky, včetně buněčného dělení a buněčné smrti, a mj. může zabíjet nádorové buňky. Některé inhibitory přenosu signálu se proto používají v protinádorové léčbě. Viz také inhibitor, přenos signálu, protinádorová léčiva.

Signální molekuly jsou obecně látky, které přenášejí informace mezi jednotlivými buňkami mnohobuněčného organismu, tedy i lidského těla. Signální molekuly fungují jako ligandy, které se vážou na receptory nacházející se na cílových buňkách nebo uvnitř těchto buněk. Ve struktuře i funkci různých signálních molekul existují značné rozdíly. Co se týče struktury, složitost signálních molekul se pohybuje od poměrně jednoduchých látek (např. neurotransmitery) až po komplikované útvary (např. proteiny). Některé signální molekuly přenášejí signály na velké vzdálenosti (endokrinní signalizace), zatímco jiné působí lokálně, tzn. předávají informace mezi sousedními buňkami (parakrinní singalizace). Signální molekuly se navíc liší i způsobem, jakým účinkují na cílové buňky. Některé signální molekuly jsou schopny procházet plazmatickou membránou a vázat se na intracelulární receptory v cytoplazmě nebo v jádře; většina signálních molekul se však váže na receptory, které se nacházejí na povrchu cílové buňky. Viz také molekula, buněčná signalizace, přenos signálu.

Buněčná signalizace je vzájemná výměna informací mezi buňkami, která je většinou zprostředkována uvolňováním určitých látek rozpustných ve vodě, ale někdy i vzájemným kontaktem buněk, případně výměnou malých molekul či iontů skrze specializované spoje mezi buňkami. Obrázek: Chemická signalizace mezi buňkami – schematický nákres. Směrem shora dolů jsou zjednodušeně znázorněny čtyři typy chemické signalizace mezi buňkami: autokrinní, přes mezerové spoje, parakrinní a endokrinní signalizace. (Zdroj: Upraveno podle Boundless: 9.2: Signaling Molecules and Cellular Receptors - Forms of Signaling. LibreTexts Biology. Licencováno pod CC BY-SA 4.0) Viz také buňka, přenos signálu, signální molekuly, cílová buňka.

Komunitní přenos (u infekčního onemocnění) je charakterizován 30% nebo vyšším podílem případů, u kterých není jasný zdroj nákazy nebo nebyly importovány, a to při úhrnném týdenním počtu nově diagnostikovaných osob v dané oblasti 30/100 000 obyvatel nebo vyšší. V této situaci se nákaza začíná šířit v doposud nepostižené populaci, tedy například u osob, které nepobývaly v zasažené oblasti nebo nebyly v kontaktu se známým zdrojem nákazy. Viz také přenos infekce.

Nepřímý přenos je jeden ze dvou hlavních způsobů přenosu infekce. Jak již z jeho názvu vyplývá, jedná se o přenos infekčního agens, který se neodehrává přímo mezi infikovaným jedincem a novým hostitelem. V rámci nepřímého přenosu rozlišujeme: přenos vektorem, přenos vzdušnou cestou. Viz také přenos infekce, přímý přenos.

Perinatální přenos je jednou z možností přímého přenosu infekce. Jedná se o přenos infekce z matky na dítě během porodu. Viz také perinatální, přenos infekce, přímý přenos.

Přenos vektorem je jednou z možností nepřímého přenosu infekce. Jedná se o přenos infekce prostřednictvím nějakého vektoru, nejčastěji hmyzu (například mouchami, které sedají na výkaly, komáry přenášejícími malárii apod.). Viz také přenos infekce, vektor, nepřímý přenos.

Transplacentární přenos je jednou z možností přímého přenosu infekce. Jedná se o přenos infekce z matky na dítě během těhotenství, a to skrze placentu. Viz také transplacentární, přenos infekce, přímý přenos.

Přenos vzdušnou cestou je jednou z možností nepřímého přenosu infekce. Jedná se o přenos infekce prostřednictvím aerosolu (jader kapének) nebo prachu (při zvíření kontaminovaných částice půdy, při zpracování kontaminovaných živočišných produktů apod.). Viz také přenos infekce, jádra kapének, nepřímý přenos.