Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Zánět obratle, zánět obratlů neboli spondylitida je obvykle závažné a chronické onemocnění. Existují různé typy spondylitidy, které se vzájemně liší příčinami vzniku i stupněm závažnosti, a které obvykle vyžadují odlišné způsoby léčby. Nejznámějším příkladem je ankylozující spondylitida (Bechtěrevova nemoc). Viz také zánět, obratle.

Obratlový otvor (lat. foramen vertebrale) je velký otvor v každém obratli. Obratlové otvory jednotlivých obratlů leží nad sebou a společně tvoří páteřní kanál, jímž prochází mícha. Pozor: Obratlový otvor není totéž co meziobratlový otvor! Viz také obratle, páteř.

Obratlový oblouk (lat. arcus vertebrae) je zadní část obratle. Na obratlovém oblouku rozlišujeme dva pedikly, dvě laminy a sedm výběžků: 2× pedikl (pediculus) – boční část obratlového oblouku, vycházející ze zadní části těla obratle, 2× lamina (syn.: ploténka) (lamina) – plochá ploténka, vzadu uzavírající obratlový oblouk, 1× trnový výběžek (processus spinosus) – spojuje laminy, míří dozadu a dolů, upínají se na něj svaly a vazy, 2× příčný výběžek (processus transversus) – místo úponu svalů, které zajišťují pohyb páteře, a také vazů, které ji stabilizují, 2× dolní kloubní výběžek (processus articularis inferior) – míří dolů, spojuje se s horním kloubním výběžkem následujícího obratle, 2× horní kloubní výběžek (processus articularis superior) – míří nahoru, spojuje se s dolním kloubním výběžkem předešlého obratle. Viz také obratle.

Tělo obratle (lat. corpus vertebrae) je přední a nosná část obratle. Mezi těly jednotlivých obratlů se nacházejí meziobratlové ploténky. Viz také obratle.

Obratle (lat. vertebrae) jsou nepravidelné kosti, které jsou základními stavebními jednotkami páteře. Rozlišujeme tři typy obratlů: krční, hrudní a bederní. Obratle se zvětšují směrem od krku k bedrům (tzn. bederní obratle jsou výrazně větší než krční obratle), protože níže umístěné obratle musí nést větší hmotnost. Typický obratel se skládá ze dvou základních částí: tělo obratle – přední část obratle, obratlový oblouk – zadní část obratle, na níž rozlišujeme dva pedikly, dvě laminy a sedm výběžků. Tělo obratle a obratlový oblouk společně vytvářejí tzv. obratlový otvor (foramen vertebrale). Za sebou následující obratle tvoří páteřní kanál (canalis vertebralis), kterým prochází mícha. Sousední obratle jsou spojeny jednak meziobratlovými ploténkami, jednak meziobratlovými klouby. Odvozené přídavné jméno je obratlový. Obrázek: Struktura obratle (vlevo) a mícha, míšní nervy a jejich poloha vzhledem k páteři (vpravo). (Zdroj: Jmarchn, CC BY-SA 3.0, via Wikimedia Commons) Viz také páteř, páteřní kanál a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz obratle, obratlový apod.

Bederní obratle (lat. vertebrae lumbales) jsou největší obratle v lidské páteři. Bederních obratlů je celkem pět a jsou označovány (shora dolů) zkratkami L1 až L5. Obrázek: Bederní obratle se vyznačují velkým, silným tělem a krátkým, zaobleným trnovým výběžkem. Barevně jsou vyznačeny dva meziobratlové klouby. (Zdroj: By OpenStax: Anatomy & Physiology, March 11, 2023, CC BY 4.0) Viz také kostra, páteř, obratle, krční obratle, hrudní obratle.

Atlas (lat. atlas) je první krční obratel, který narozdíl od typických obratlů nemá tělo ani trnový výběžek (viz obratlový oblouk). Atlas je kruhovitá kost, kterou tvoří přední oblouk, zadní oblouk, a na každé straně zesílená postranní část. Skloubení mezi atlasem a čepovcem je příkladem kolového kloubu. První krční obratel je pojmenován po Atlasovi z řecké mytologie, protože podobně jako Atlas podpíral zeměkouli, atlas podpírá celou hlavu. Obrázek: Atlas – schematický nákres, pohled shora. Atlas (krční obratel C1) nemá tělo ani trnový výběžek: je tvořen předním a zadním obloukem a protáhlými příčnými výběžky. (Zdroj: By OpenStax: Anatomy & Physiology, March 11, 2023, CC BY 4.0) Viz také čepovec, krční obratle.

Hrudní obratle (lat. vertebrae thoracicae) jsou středně velké obratle v lidské páteři. Hrudních obratlů je celkem dvanáct a jsou označovány (shora dolů) zkratkami Th1 až Th12. Obrázek 1: Hrudní obratle – schematický nákres. Typický hrudní obratel se vyznačuje dlouhým trnovým výběžkem, který je dlouhý a směřuje směrem dolů, takže částečně překrývá trnový výběžek dalšího hrudního obratle. Kromě toho se na hrudních obratlích nacházejí malé plošky, které tvoří kloubní spojení s žebry: na horním a dolním okraji těla obratle se nachází fovea costalis superior, resp. fovea costalis inferior, a na příčném výběžku fovea costalis processus transversi. (Zdroj: By OpenStax: Anatomy & Physiology, March 11, 2023, CC BY 4.0) Obrázek 2: Hrudní obratle a jejich kloubní spojení se žebry – schematický nákres. Na hrudních obratlích se nacházejí malé plošky, které tvoří kloubní spojení s žebry: na horním a dolním okraji těla obratle se nachází fovea costalis superior, resp. fovea costalis inferior, a na příčném výběžku fovea costalis processus transversi. (Zdroj: By OpenStax: Anatomy & Physiology, March 11, 2023, CC BY 4.0) Viz také kostra, páteř, obratle, krční obratle, bederní obratle.

Krční obratle (lat. vertebrae cervicales) jsou nejmenší a nejlehčí obratle v lidské páteři. Krčních obratlů je celkem sedm a jsou označovány (shora dolů) zkratkami C1 až C7. První dva obratle – atlas (C1) a čepovec (C2) – se od všech ostatních obratlů poměrně výrazně liší: není mezi nimi meziobratlová ploténka a mají jedinečnou strukuru i funkci (otáčení hlavou, přikyvování apod.). Ostatní krční obratle (C3–C7) již vykazují charakteristické znaky. Obrázek: Krční obratle – schematický nákres. Typický krční obratel má malé tělo, rozdvojený trnový výběžek a příčné výběžky, z nichž v každém se nachází žlábek pro míšní nervy a otvor příčného výběžku. Atlas (obratel C1) nemá tělo ani trnový výběžek: je tvořen předním a zadním obloukem a protáhlými příčnými výběžky. Čepovec (obratel C2) má nahoru vyčnívající zub, který přesně zapadá do předního oblouku atlasu. (Zdroj: By OpenStax: Anatomy & Physiology, March 11, 2023, CC BY 4.0) Viz také kostra, páteř, obratle, hrudní obratle, bederní obratle, atlas, čepovec.