Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Noční můry jsou snové prožitky, které jsou spojeny se strachem a úzkostí. Vyskytují se obvykle v druhé polovině noci, během REM spánku (na rozdíl od nočních děsů, které se objevují během hlubokého spánku). Člověk se náhle probudí, podrobně si pamatuje intenzivní strašidelný sen. Po probuzení se však dokáže rychle zorientovat a uvědomí si, že to byl jen sen – noční můra. Samotný obsah nočních můr se může i častěji opakovat, vzájemně se podobat. Během noční můry se může objevit bušení srdce (vyšší srdeční frekvence), zrychlené dýchání (vyšší dechová frekvence), pocení a zvýšené napětí svalů. Noční můry se vyznačují tím, že nepříjemné pocity v průběhu snu se stále zesilují: většinou se jedná o strach, někdy také o hněv nebo smutek. U dětí se noční můry vyskytují obzvláště často mezi 6. a 11. rokem věku a mohou představovat důležitý vývojový milník. Viz také spánek, noční děsy.

Noční pomočování se u dětí vyskytuje poměrně často. Jedná se o nepříjemný problém, ale většina dětí z něj „vyroste“. Odnaučit se dá například používáním speciálního alarmu, který rodiče umístí dítěti do postele.

Syndrom nočního přejídání neboli NES (zkratka pochází z anglického názvu night eating syndrome) je porucha příjmu potravy, při níž člověk zkonzumuje po večeři tolik jídla, že to odpovídá alespoň čtvrtině (25 %) celkového denního příjmu energie. Podle jiné definice se jedná o „poruchu trvající déle než dva měsíce, při níž více než polovina denního příjmu kalorií připadá na večerní jídlo“. Podobně jako jiné poruchy příjmu potravy se i syndrom nočního přejídání vyznačuje pocitem viny při jídle nebo těsně po jídle; k tomu se obvykle přidává ranním nechutenství a konzumace cukru a jiných sacharidů v nevhodnou dobu. Viz také syndrom, poruchy příjmu potravy.

Noční děsy jsou jednou z mnoha poruch spánku. Objevují se během hlubokého spánku (na rozdíl od nočních můr, které se objevují během REM spánku) a projevují se tím, že člověk se v posteli náhle vyleká, někdy s hlasitým výkřikem. Noční děsy se obvykle vyskytují u dětí, typicky v období mezi 4. a 12. rokem života (nejčastěji v době nástupu do školy). V období puberty nebo v dospělosti se noční děsy vyskytují jen zřídka. Viz také noční můry.

Mortalita neboli úmrtnost je počet pacientů, kteří zemřeli na určité onemocnění (anebo celkově) ve sledované populaci za definované časové období. Lze ji vyjádřit v absolutních číslech, častěji se ale udává tzv. relativní mortalita, tedy počet úmrtí za časové období na populační jednotku (např. 100 tisíc nebo 1 milion obyvatel). Příklad 1: V roce 2017 zemřelo v ČR na ischemickou chorobu srdeční 24 387 osob. Při počtu obyvatel 10 589 526 byla tedy relativní mortalita na tato onemocnění v tomto roce 230,29 úmrtí na 100 000 obyvatel. Při srovnání různých populací, například států, je třeba zohlednit různou věkovou strukturu obyvatelstva. K tomu slouží tzv. standardizace mortality na teoretické věkové rozložení obyvatel Evropy (evropský věkový standard) nebo světa (světový věkový standard). Příklad 2: Relativní mortalita na zhoubné nádory plic v ČR byla v roce 2016 52,75 úmrtí na 100 000 obyvatel, po přepočtu na evropský věkový standard to však je 34,81 úmrtí na 100 000 obyvatel a na světový věkový standard 23,42 úmrtí na 100 000 obyvatel. Proto je vždy třeba dávat velký pozor, jaké hodnoty mortality jsou uváděny. Viz také incidence, morbidita, letalita.

Mor (lat. pestis) je infekční onemocnění, jehož původcem je bakterie Yersinia pestis. Na území Evropy se mor vyskytoval až do 18. století, v dnešní době se sporadicky vyskytuje v Jižní Americe, v Asii a v Africe. Inkubační doba je krátká a infikovaný člověk může zemřít během 12 až 24 hodin. Mor je léčitelný antibiotiky v případě, že je terapie zahájena včas.

Morbidita neboli nemocnost je počet osob, které onemocní danou nemocí v daném období v dané populaci. Morbiditu lze vyjádřit jako absolutní počet nemocných ročně, v přepočtu na 100 000 osob na rok atd. Viz také nemoc (lat. morbus), mortalita, letalita.

Morfin je opioid (a zároveň opiát, neboť se přirozeně vyskytuje v opiu), který účinkuje jako silné analgetikum. Morfin se používá zejména v rámci paliativní léčby – například při léčbě bolesti u onkologických pacientů, jejichž zhoubný nádor již nelze vyléčit. Neměl by se používat k tlumení „méně závažné“ bolesti, neboť je návykový a člověk si na něm snadno může vypěstovat závislost. Obrázek: Chemická struktura morfinu. V levé části obrázku jsou barevně odlišeny atomy různých chemických prvků: uhlíku (šedá), dusíku (modrá), kyslíku (červená) a vodíku (bílá). V pravé části obrázku konec každé úsečky (není-li na ní zakreslen atom jiného chemického prvku, např. dusíku nebo kyslíku) znázorňuje jeden atom uhlíku. Poznámka: Znázorněná molekula v levé části obrázku není orientována stejným směrem jako chemický vzorec v pravé části obrázku. Zdroj: 3D structure image of CID 5288826 (morphine); PubChem Identifier: CID 5288826; URL: https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/5288826#section=3D-Conformer (levá část obrázku) a NEUROtiker - Own work, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=1753219 (pravá část obrázku).