Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Nenasycené tuky jsou takové tuky, které jsou tvořeny nenasycenými mastnými kyselinami. Nenasycené tuky se dále rozdělují na mononenasycené a polynenasycené. Mezi nenasycené tuky se řadí většina rostlinných tuků (olivový olej, řepkový olej, slunečnicový olej, ořechy, avokádo apod.). Existují však výjimky, například kokosový tuk obsahuje převážně nasycené tuky. Viz také tuky (lipidy), nasycené tuky.

Nenasycené mastné kyseliny jsou mastné kyseliny, jejichž „vnitřní“ (chemická) struktura se vyznačuje jednou nebo více tzv. dvojnými vazbami mezi atomy uhlíku. Mastné kyseliny si můžeme zjednodušeně představit jako řetízky kuliček (uhlíků). V případě nenasycených mastných kyselin jsou spolu jednotlivé kuličky (uhlíky) ve většině míst spojeny jedním provázkem (vazbou), ale v některých místech jsou spojeny dvěma provázky (vazbami). Nenasycené mastné kyseliny se dále rozdělují na mononenasycené mastné kyseliny a polynenasycené mastné kyseliny. Mezi nejznámější zástupce nenasycených kyselin se řadí například kyselina palmitoolejová a olejová (mononenasycené) nebo kyselina linolová, arachidonová a alfa-linolenová (polynenasycené). Mezi nenasycené mastné kyseliny se řadí i transmastné kyseliny. Lidské tělo dokáže syntetizovat pouze některé z nenasycených mastných kyselin, a to na základě jiných složek potravy. Nenasycené mastné kyseliny, které tělo nedokáže syntetizovat, se řadí mezi esenciální a musí být přijímány ve stravě. Za esenciální mastné kyseliny považujeme kyselinu linolovou a alfa-linolenovou. Nenasycené mastné kyseliny se nacházejí především v potravinách rostlinného původu, jako jsou rostlinné oleje, olejnaté plody (např. olivy), ořechy a semena, a také v tučných rybách (např. losos, makrela nebo sleď). Mononenasycené a polynenasycené mastné kyseliny (s výjimkou transmastných kyselin!) mohou mít pozitivní vliv na zdraví člověka, neboť příznivě ovlivňují hladinu krevních lipidů. Příjem polynenasycených mastných kyselin namísto nasycených má příznivý vliv na hladinu cholesterolu a může snížit riziko vzniku ischemické choroby srdeční (ICHS). Zvláštní pozornost bývá často věnována polynenasyceným omega-3 a omega-6 mastným kyselinám. Z nenasycených mastných kyselin se skládají nenasycené tuky. Obrázek 1: Nenasycená mastná kyselina s jednou dvojnou vazbou – schematický nákres. Barevně jsou odlišeny atomy různých chemických prvků: uhlíku (zelená), vodíku (oranžová) a kyslíku (červená). (Zdroj: depositphotos.com) Obrázek 2: Příklady nenasycených mastných kyselin – mononenasycené, polynenasycené a transmastné: názvy (vlevo), chemická struktura (uprostřed) a zjednodušeně znázorněná chemická struktura (vpravo). V prostředním sloupci jsou barevně odlišeny atomy různých chemických prvků: uhlíku (černá), vodíku (bílá) a kyslíku (červená). V pravém sloupci konec každé úsečky (není-li na ní zakreslen atom jiného chemického prvku, např. kyslíku) znázorňuje jeden atom uhlíku. (Zdroj: Wikimedia Commons, Public Domain) Viz také mastné kyseliny, nasycené mastné kyseliny.

Nenasycený je pojem používaný v chemii (včetně biochemie) a označuje organické sloučeniny, jejichž „vnitřní“ (chemická) struktura se vyznačuje jednou nebo více tzv. dvojnými nebo trojnými vazbami mezi atomy uhlíku. Příkladem nenasycené sloučeniny je kyselina palmitoolejová (viz obrázek níže). Opakem nenasyceného je nasycený. Obrázek: Chemická struktura kyseliny palmitoolejové. V levé části obrázku jsou barevně odlišeny atomy různých chemických prvků: uhlíku (šedá), kyslíku (červená) a vodíku (bílá). V pravé části obrázku konec každé úsečky (není-li na ní zakreslen atom jiného chemického prvku, např. kyslíku) znázorňuje jeden atom uhlíku. Poznámka: Znázorněná molekula v levé části obrázku není orientována stejným směrem jako chemický vzorec v pravé části obrázku. Zdroj: 3D structure image of CID 445638 (palmitoleic acid); PubChem Identifier: CID 445638; URL: https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/445638#section=3D-Conformer (levá část obrázku) a By D.328 - Own work using: ChemBioDraw, Illustrator, Inkscape, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=5252003 (pravá část obrázku). Viz také nenasycené mastné kyseliny, nenasycené tuky, mononenasycený, polynenasycený.

Podkožní tuk neboli podkožní tuková tkáň je typ tukové tkáně, která se nachází těsně pod kůží. Množství podkožního tuku závisí částečně na genetické predispozici, ale zejména na faktorech životního stylu, jako je fyzická aktivita a strava. Lidé s velkým množstvím podkožního tuku mají často i velké množství viscerálního tuku. S podkožním tukem se každý rodí. Kromě dědičných vlivů mají lidé obvykle větší množství podkožního tuku, pokud: ve stravě přijmou více kalorií, než spálí, mají sedavé zaměstnání, mají málo svalové hmoty, mají málo aerobní aktivity, mají diabetes mellitus, jsou rezistentní na inzulin. Podkožní tuk má několik důležitých funkcí: Je to hlavní způsob, jakým tělo ukládá energii. Funguje jako „vycpávka“ či „polštář“, který chrání svaly a kosti před nárazy nebo pády. Prochází jím nervy a krevní cévy, které se nacházejí mezi kůží a svaly. Izoluje organismus a pomáhá mu regulovat teplotu. Pomocí speciální pojivové tkáně připojuje pokožku ke svalům a kostem. Podkožní tuk je důležitou součástí lidského těla, ale pokud je ho v těle uloženo příliš mnoho, může člověku hrozit vyšší riziko zdravotních problémů, včetně srdečně-cévních onemocnění, cukrovky 2. typu, některých typů zhoubných nádorů, syndromu spánkové apnoe apod. Viz také tuky (lipidy), tuková tkáň, viscerální tuk.

Tukové buňky je jiný název pro adipocyty. Viz také tuky (lipidy), buňka.

Tuky je jiný název pro lipidy.

Vitaminy rozpustné v tucích jsou vitamin A, vitamin D, vitamin E a vitamin K. Vitaminy rozpustné v tucích se při nadměrné konzumaci v těle ukládají a je možné se jimi předávkovat (viz hypervitaminóza). Viz také vitaminy rozpustné ve vodě.

Tuková dřeň je jiný název pro žlutou kostní dřeň. Viz také tuky (lipidy).

Tělesný tuk je veškerá tuková tkáň, která se nachází v těle. Tělesný tuk můžeme zhruba rozdělit na podkožní tuk a viscerální tuk. Viz také tuky (lipidy), tuková tkáň, rozložení tělesného tuku.

Viscerální tuk neboli viscerální tuková tkáň je typ tukové tkáně, která se ukládá v břišní dutině. Viscerální tuk se nachází v blízkosti životně důležitých orgánů, včetně jater, žaludku a střev. Může se také hromadit v tepnách. Viscerální tuk je někdy označován jako „aktivní tuk“, protože může aktivně zvyšovat riziko závažných zdravotních problémů. Pokud má člověk nějaké množství tuku na břiše, nemusí se nutně jednat o viscerální tuk. Může to být podkožní tuk, který je uložen těsně pod kůží. Viscerální tuk je uložen uvnitř břišní dutiny a není snadno viditelný (na rozdíl od podkožního tuku). Viz také tuky (lipidy), tuková tkáň, podkožní tuk.