Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Měchožil zhoubný (lat. Echinococcus granulosus) je tasemnice, která způsobuje cystickou echinokokózu. Obrázek: Cystická echinokokóza: životní cyklus tasemnice Echinococcus granulosus sensu lato – schematický nákres. Dospělý jedinec Echinococcus granulosus sensu lato (o délce 2–7 mm) (1) se usazuje v tenkém střevě definitivního hostitele (psa nebo psovité šelmy). Z dospělé tasemnice se uvolňují zralé články, které se stolicí opouštějí definitivního hostitele a ve volném prostředí se uvolňují vajíčka (2). Tato vajíčka mohou být pozřena mezihostitelem (na obrázku ovce), případně náhodným hostitelem (člověkem). V tenkém střevě mezihostitele nebo náhodného hostitele se z vajíček uvolňují onkosféry se šesti háčky (3), které pronikají střevní stěnou a prostřednictvím oběhového systému migrují do různých orgánů, zejména do jater a plic. V těchto orgánech se onkosféra mění na cystu – hydatidu (4), která obsahuje velké množství nových larev (protoskolexů). Definitivní hostitel (pes nebo psovitá šelma) pozře nakaženou tkáň obsahující hydatidy. V trávicím traktu definitivního hostitele se z hydatid uvolňují protoskolexy (5) a mění se ve skolexy, které se přichytí ke střevní sliznici (6). Během 32–80 dnů se ze skolexů vyvíjejí dospělé tasemnice (1). (Zdroj: By Richfield, David (2014). Medical gallery of David Richfield. WikiJournal of Medicine 1 (2). DOI:10.15347/wjm/2014.009. ISSN 2002-4436. - Redrawn from file:CDC Echinococcus Life Cycle.jpg. Source information from:Echinococcosis > Biology from Centers for Disease Control and Prevention. Page last reviewed: December 12, 2012, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=10687141) Viz také echinokokóza.

Měchožil bublinatý neboli liščí tasemnice (lat. Echinococcus multilocularis) je tasemnice, která způsobuje alveolární echinokokózu. Obrázek: Alveolární echinokokóza: životní cyklus tasemnice Echinococcus multilocularis – schematický nákres. Dospělý jedinec Echinococcus multilocularis (o délce 1,2–4,5 mm) (1) se usazuje v tenkém střevě definitivního hostitele (na obrázku liška, ale může být i jiná šelma, včetně psů nebo koček). Dospělá tasemnice produkuje vajíčka, které se stolicí opouštějí definitivního hostitele (2). Tato vajíčka mohou být pozřena mezihostitelem (na obrázku hlodavec), případně náhodným hostitelem (člověkem). V tenkém střevě mezihostitele nebo náhodného hostitele se z vajíček uvolňují onkosféry se šesti háčky (3), které pronikají střevní stěnou a prostřednictvím oběhového systému migrují primárně do jater. Z onkosféry se v játrech vyvíjí alveokok (4) – typ cysty, která prorůstá okolní tkání a ničí ji, čímž může při vyšetření zobrazovacími metodami připomínat zhoubný nádor. Cysta obsahuje velké množství nových larev (protoskolexů). Definitivní hostitel pozře nakaženou tkáň obsahující cysty (rostoucí v játrech mezihostitele). V trávicím traktu definitivního hostitele se z cyst uvolňují protoskolexy (5) a mění se ve skolexy, které se přichytí ke střevní sliznici (6). Během 32–80 dnů se ze skolexů vyvíjejí dospělé tasemnice (1). (Zdroj: By Richfield, David (2014). Medical gallery of David Richfield. WikiJournal of Medicine 1 (2). DOI:10.15347/wjm/2014.009. ISSN 2002-4436. - Redrawn from file:CDC Echinococcus Life Cycle.jpg. Source information from:Echinococcosis > Biology from Centers for Disease Control and Prevention. Page last reviewed: December 12, 2012, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=10687141) Viz také echinokokóza.

Hormonální léčba zhoubných nádorů je hormonální léčba, která může být za určitých okolností užívána u onkologických pacientů. Hormonální léčba ovlivňuje endokrinní systém prostřednictvím podávání buď konkrétních hormonů (zejména ze skupiny steroidních hormonů), nebo léků, které ovlivňují produkci hormonů v organismu. Steroidní hormony významně ovlivňují genovou expresi v některých nádorových buňkách; změna hladiny nebo aktivity určitých hormonů proto může způsobit, že některé typy zhoubných nádorů přestanou růst, nebo dokonce zaniknou. Za hormonální terapii lze považovat i chirurgické odstranění endokrinních žláz (např. varlat u mužů nebo vaječníků u žen). Viz také hormonální léčba, zhoubný nádor.

Zhoubný nádor neboli nádorové onemocnění (lidově „rakovina“) je nádor, který prorůstá do okolních tkání, většinou je schopen vytvářet metastázy, po pokusu o odstranění může recidivovat, a není-li adekvátně léčen, může vést až k úmrtí pacienta. Mezi nejčastěji se vyskytující zhoubné nádory patří karcinom plic, kolorektální karcinom, zhoubné nádory kůže, u mužů karcinom prostaty a u žen karcinom prsu. U některých nádorů se v ČR podařilo zvrátit nepříznivé epidemiologické ukazatele; např. u rakoviny tlustého střeva a konečníku poklesla úmrtnost v letech 2010–2020 přibližně o 25 %. Přibylo naopak např. zhoubných nádorů slinivky břišní a melanomu kůže. Klíčové pro boj s nádory je jejich prevence a včasné odhalení. Tak, jak se daří nádorům předcházet, dříve je zachycovat a lépe léčit, roste počet osob žijících s nádorem (tzv. prevalence). Intenzivní výzkum je zaměřený na hledání včasných laboratorních známek nádorů, včetně posuzování genetické predispozice, k urychlení nádorové diagnostiky. Na diagnostiku a léčbu zhoubných nádorů se specializují onkologové. Viz také nádor, rakovina, nádorové buňky, nezhoubný nádor, maligní, malignita a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz zhoubný nádor, zhoubné nádory apod.

Gynekologické zhoubné nádory neboli onkogynekologická onemocnění jsou skupinou zhoubných nádorů, které postihují ženské pohlavní orgány. Jedná se především o karcinom děložního hrdla (rakovinu děložního čípku), karcinom endometria (rakovinu dělohy) a karcinom ovaria (rakovinu vaječníků). Tato onemocnění mohou (avšak nemusí) souviset s mutací genů BRCA1 a/nebo BRCA2. Viz také gynekologie, zhoubný nádor.

Zhoubné nádory varlat je odborný název pro rakovinu varlat. Tyto zhoubné nádory v převážné většině (cca 95 %) případů vznikají přímo uvnitř varlete – tedy ve tkáni, kde se za normálních okolností tvoří zdravé zárodečné buňky, tj. budoucí spermie. Odborníci proto tuto formu rakoviny varlat označují také jako germinální nádor neboli nádor ze zárodečných buněk. Mnohem méně často zhoubný nádor vzniká v pojivové tkáni varlete, chámovodu nebo šourku. Zhoubné nádory varlat se vyskytují se obvykle u mužů ve věku 15 až 40 let a nejčastějším počátečním příznakem je bulka nebo otok varlete. Čím dříve je onemocnění diagnostikováno, tím úspěšnější je léčba. Odborníci proto doporučují, aby muži prováděli pravidelné samovyšetření varlat (ideálně 1× měsíčně), a v případě zjištění jakýchkoli abnormalit co nejdříve navštívili svého praktického lékaře. Terminologická poznámka: Pro zhoubné nádory varlat se používá rovněž označení testikulární nádory. Obrázek: Zhoubný nádor varlete – schematický nákres. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také zhoubný nádor, varlata.

Zhoubné nádory dělohy je odborný název pro rakovinu dělohy. Pod tímto označením mají lékaři obvykle na mysli zhoubný nádor děložního těla, nikoli děložního hrdla (ten je označován jako karcinom děložního hrdla). V případě zhoubných nádorů děložního těla se v drtivé většině případů jedná o karcinomy, zatímco sarkomy se vyskytují spíše výjimečně. Viz také zhoubný nádor, děloha.

Zhoubné nádory močového měchýře je odborný název pro rakovinu močového měchýře. U převážné většiny pacientů se zhoubným nádorem močového měchýře se jedná o karcinom močového měchýře. Ostatní typy zhoubných nádorů, které mohou mít původ v močovém měchýři, se vyskytují vzácněji. Viz také zhoubný nádor, močový měchýř.

Zhoubné nádory žaludku je odborný název pro rakovinu žaludku. U převážné většiny pacientů se zhoubným nádorem žaludku se jedná o adenokarcinom, označovaný též jako karcinom žaludku. Ostatní typy zhoubných nádorů, které mohou mít původ v žaludku, se vyskytují vzácněji. Viz také zhoubný nádor, žaludek.

Recidiva zhoubného nádoru je znovuobjevení se zhoubného nádoru, obvykle po určité době, během níž nebylo možné tento nádor nijak odhalit. Recidiva zhoubného nádoru se může objevit buď na stejném místě, kde se nádor poprvé objevil, nebo na jiném místě v těle. I v případě, že recidiva se objeví v jiné části těla, zhoubný nádor je stále pojmenována podle části těla, kde původně vznikl. Například zhoubný nádor prostaty může recidivovat v oblasti prostaty (ačkoli samotná prostat byla třeba již chirurgicky odstraněna), nebo v kostech. V obou případech se jedná o recidivu zhoubného nádoru prostaty. Není možné předpovědět, jaká je pravděpodobnost recidivy zhoubného nádoru. Obecně však platí, že zhoubné nádory se hůře léčí a riziko recidivy je vyšší, pokud je nádor rychle rostoucí, byla diagnostikován v pokročilém klinickém stadiu nebo byl většího rozsahu. Rozlišujeme následující typy recidivy zhoubného nádoru: lokální recidiva, regionální recidiva, vzdálená recidiva. Viz také recidiva, zhoubný nádor.