Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Antagonisté leukotrienových receptorů je jiný název pro antileukotrieny. Viz také antagonista, receptor.

Diferenciální počet leukocytů je jiný název pro diferenciální krevní obraz.

Leukocyty neboli bílé krvinky jsou součástí krve a řadí se mezi buňky imunitního systému. Bílé krvinky společně s krevními destičkami tvoří méně než 1 % objemu krve. Leukocyty hrají rozhodující úlohu při obraně organismu proti infekčním onemocněním. Existuje pět typů leukocytů, které se dělí do dvou skupin podle toho, zda obsahují či neobsahují tzv. cytoplazmatická granula (malá zrníčka uvnitř buňky, která jsou viditelná pod mikroskopem): granulocyty (neutrofily, eozinofily a bazofily) – obsahují značné množství zřetelných granul („zrníček“), agranulocyty (lymfocyty a monocyty) – neobsahují viditelná granula. Obrázek: Pět typů bílých krvinek – zjednodušený nákres. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také leuko-, -cyt.

leuko- je předpona, která znamená „bílý“. Příklady: leukocyty – bílé krvinky, leukoplakie – bílé skvrny na sliznici, apod. Viz také další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz leuko-.

Leucin je jedna z dvaceti základních aminokyselin, z nichž jsou tvořeny proteiny v lidském těle. Leucin (zkratka Leu pochází z anglického názvu leucine) se zároveň řadí mezi esenciální aminokyseliny. Obrázek: Chemická struktura leucinu. Barevně jsou odlišeny atomy různých chemických prvků: uhlíku (šedá), vodíku (bílá), dusíku (modrofialová) a kyslíku (červená). (Zdroj: Wikimedia Commons, Public Domain) Viz také esenciální aminokyseliny.

Leukoplakie je bělavá skvrna (nebo i více skvrn), která se vytvořila na ústní sliznici, případně nebo i na sliznici jiné části těla (například zevních pohlavních orgánů. Tyto skvrny nelze odstranit mytím. Leukoplakie se řadí mezi prekancerózy, tzn. může se z ní stát rakovina. Užívání tabáku (nejen kouření, ale i žvýkání) a konzumace alkoholu mohou zvyšovat riziko vzniku leukoplakie v ústní dutině. Viz také leuko-.

Leukemie (někdy psáno i ve tvaru „leukémie“) je zastřešující označení pro skupinu hematologických malignit, které vychází z leukocytů. Existuje velké množství různých typů leukemií. Podle průběhu se leukemie dělí na: akutní (acute), chronické (chronic). Podle typu postižených buněk se leukemie dělí na: lymfocytární (lymphocytic) či lymfoblastická (lymphoblastic) – postihující tzv. lymfoidní řadu (tzn. lymfocyty), myeloidní (myeloid) – postihující tzv. myeloidní řadu (tzn. granulocyty či monocyty). Konkrétní příklady (uvedeny jsou jen čtyři, ale existuje mnoho dalších typů leukemií): akutní myeloidní leukemie (acute myeloid leukaemia, AML), akutní lymfoblastická leukemie (acute lymphoblastic leukaemia, ALL), chronická myeloidní leukemie (chronic myeloid leukaemia, CML), chronická lymfocytární leukemie (chronic lymphocytic leukaemia, CLL). Viz také leukocyty, -emie.