Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Interní medicína je jiný název pro vnitřní lékařství. Viz také medicína (lékařství).

Interní audit je vnitřní kontrolní proces, kdy poskytovatel zdravotních služeb objektivně hodnotí kvalitu a bezpečí jím poskytovaných zdravotních služeb. Ve smyslu ustanovení § 47 odst. 3 písm. b) zákona o zdravotních službách je poskytovatel zdravotních služeb rovněž povinen v rámci zajištění kvality a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb zavést interní systém hodnocení kvality a bezpečí. Pro zavedení tohoto systému byly vypracovány „minimální požadavky“, které jsou uveřejněny ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví ČR č. 16/2015.

Interna je zkrácený název pro vnitřní lékařství.

Interneuron je nervová buňka, která se spojuje pouze s jinými neurony, nikoli se smyslovými receptory (jako senzorický neuron), ani se svaly či žlázami (jako motorický neuron). Interneurony se podílejí na zpracování informací v centrálním nervovém systému. Jedná se o multipolární neurony, které jsou prostřednictvím synapsí vzájemně propojeny do spletitých sítí. Obrázek: Senzorické neurony, interneurony a motorické neurony – schematický nákres. Interneuron je znázorněn v horní části obrázku. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také neurony, senzorický neuron, motorický neuron.

Akutní medicína je lékařský obor, který se zaměřuje na diagnózu a léčbu akutních stavů a úrazů, které vyžadují okamžitou lékařskou pomoc. Akutní medicína je praktikována buď ve specializovaných nemocničních oddděleních (viz urgentní příjem), nebo v terénu zásluhou zdravotnických záchranářů. Viz také medicína (lékařství), intenzivní medicína.

Komplementární medicína je jiný název pro alternativní medicínu. Viz také medicína (lékařství).

Cestovní medicína je lékařský obor, který se zabývá výzkumem a léčbou onemocnění (zejména infekčních), která mohou vzniknout v souvislosti s cestováním. Zahrnuje prevenci, diagnostiku i léčbu onemocnění typických pro cestovatele. Dalším úkolem je informovat o možných onemocněních v různých destinacích a o jejich prevenci. Viz také medicína (lékařství).

Alternativní medicína – nebo také komplementární medicína – je široký pojem zahrnující všechny metody neklasické medicíny. Jejich společným znakem je, že metody a postupy nejsou opřeny o důkazy, nejsou testovány na účinnost a bezpečnost způsobem, jaký je obecně přijímaný v medicíně založené na důkazech, nebo v tomto testování selhaly. Proto také nemají podporu odborných společností, nejsou součástí odborných doporučených postupů a nejsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Alternativní metody mohou, ale nemusí provádět lékaři. Pacienti se obracejí k alternativní medicíně tehdy, když jim medicína klasická není schopna nabídnout uspokojivou léčbu a když očekávají alespoň malou naději pro vyléčení. Příkladem je čínská medicína (včetně akupunktury), indická medicína ayurvéda, šamanismus, chiropraxe, energetické terapie apod. Podle doporučení České lékařské společnosti JEP lékař toleruje doplňky stravy, které nemají nežádoucí účinky, a nestaví se odmítavě k léčiteli, který s ním spolupracuje. Opakem alternativní medicíny je medicína založená na důkazech. Viz také medicína (lékařství).

Medicína založená na důkazech neboli EBM (zkratka pochází z anglického názvu evidence-based medicine) znamená důsledné uplatňování znalostí nabytých na základě biologického, klinického a epidemiologického výzkumu v lékařství. Zvláštní důraz je přitom kladen na vyváženost přínosů, rizik a nákladů, ať už se to týká diagnostiky, screeningových programů či léčby. Medicína založená na důkazech se liší od tzv. alternativní medicíny, která nemůže poskytnout důkazy o své účinnosti, a tím je pro lékaře i pro úhradu z veřejných prostředků nepřijatelná. Viz také medicína (lékařství).

Paliativní medicína je lékařský obor, který pomáhá naplnit život s těžkou nemocí dobrými dny až do samotného závěru, nabízí účinnou léčbu bolesti a dalších příznaků nemoci, respektuje rozmanité potřeby nemocného a lidskou důstojnost. Každý člověk by měl vědět, kdy je potřeba začít se lékaře ptát na další prognózu onemocnění. Ve chvíli, kdy nemoc nelze vyléčit, nastupuje na scénu paliativní medicína s nabídkou společné debaty s pacientem o tom, co je pro něj v životě důležité, co ho naplňuje smyslem, v čem spočívá jeho kvalita, a jak tuto kvalitu v co nejvyšší míře zachovat. Lékař specializující se na paliativní medicínu se nazývá paliatr. Viz také paliativní, medicína (lékařství).