Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Hluboká fascie (lat. fascia profunda) je jedním ze čtyř typů fascie. Hluboká fascie, jak již název napovídá, je uložena hlouběji v těle než povrchová fascie, a obklopuje jednotlivé svaly, šlachy, vazy či celé svalové skupiny. Její tkáň je tvořena hustými, vzájemně propletenými svazky kolagenních vláken. Při pohybu svalů hluboká fascie částečně přenáší i sílu, a to i do vzdálenějších oblastí. Viz také fascie.

Hluboká mozková stimulace neboli DBS (zkratka pochází z anglického názvu deep brain stimulation) je léčebná metoda používaná v neurologii. DBS je založena na chirurgické implantaci elektrod do určitých oblastí mozku. Tyto elektrody jsou propojeny s neurostimulátorem, který je implantován pod klíční kost. Slabé proudové impulzy pak v postižených oblastech mozku vyvolávají elektrické dráždění, a tím pozitivně ovlivňují narušenou aktivitu těchto oblastí. Hluboká mozková stimulace se používá například při léčbě Parkinsonovy nemoci. Viz také stimulace.

Hluboké žíly (lat. venae profundae) jsou žíly, které se nacházejí hlouběji v těle (ve srovnání s povrchovými žilami). Na rozdíl od povrchových žil se hluboké žíly téměř vždy nacházejí poblíž tepen s podobným názvem: například vedle stehenní žíly se nachází stehenní tepna apod. Hlubokými žilami proudí směrem k srdci výrazně více krve než povrchovými žilami. Uzávěr (okluze) hluboké žíly může ohrozit člověka na životě a nejčastěji bývá způsobeno trombózou – tzv. hluboká žilní trombóza. Viz také povrchové žíly, žilní perforátory, žilní systém.

Hluboká žilní trombóza neboli HŽT je trombóza, která se utvoří v některé z hlubokých žil, nejčastěji v dolních končetinách. Pacienti si obvykle stěžují na tahavou bolest a pocit napětí. Mezi další příznaky se může řadit pociťované teplo, viditelný otok a červenomodré zabarvení postižené oblasti. V některých případech však trombóza může probíhat i bez příznaků. Obávanou komplikací trombózy hlubokých žil dolních končetin je vznik tromboembolie: jedná se o patologický (chorobný) stav, při kterém se „utrhne“ dříve vytvořený trombus z vnitřní stěny krevní cévy, je nějakou dobu unášen krevním řečištěm (v této fázi již se jedná o tzv. embolus) a následně zablokuje tutéž cévu (jen o kousek dál) nebo jinou krevní cévu, často i na úplně jiném místě v těle. Viz také hluboké žíly, trombóza, povrchová žilní trombóza (PŽT).

Hluboký pánevní zánět neboli PID (zkratka pochází z anglického názvu pelvic inflammatory disease) je infekce horní části ženského reprodukčního systému, tedy dělohy, vejcovodů, vaječníků a některých přilehlých pánevních struktur (např. pobřišnice). PID se v mnoha případech neprojevuje žádnými příznaky. Příznaky – pokud jsou přítomny – mohou zahrnovat bolesti v podbřišku, výtok z pochvy, horečku, pálení při močení, bolest při pohlavním styku nebo krvácení po něm, případně nepravidelnou menstruaci. Důsledkem neléčeného PID mohou být dlouhodobé komplikace včetně neplodnosti, mimoděložního těhotenství, chronické pánevní bolesti a zvýšeného rizika vzniku zhoubných nádorů. Patogeny se do děložních adnex mohou dostat různými způsoby. Nejčastější jsou vzestupné infekce, méně časté sestupné infekce, poměrně vzácné jsou hematogenní infekce. Viz také pánev, zánět, adnexitida.

Povrchová fascie (lat. fascia superficialis) je jedním ze čtyř typů fascie. Povrchová fascie se nachází téměř ve všech oblastech těla, tvoří nejspodnější vrstvu kůže a obklopuje celý trup a končetiny. Tato fasciální vrstva musí být velmi pohyblivá, proto obsahuje méně kolagenních vláken než ostatní fasciální vrstvy. Povrchová fascie je poměrně elastická a může se do jisté míry natahovat (podobně jako například punčocha), což umožňuje nárůst obvodu tělesných partií (např. během těhotenství nebo i při jiném přírůstku hmotnosti). Pokud se fascie roztáhne příliš, může v některých místech popraskat, a po následném úbytku tělesné hmotnosti (resp. porodu) se již kůže nemůže samovolně vrátit do původní podoby. Viz také fascie.

Fasciální systém je trojrozměrná síť fascií, tzn. poddajných, kolagen obsahujících, rozvolněných i hustě poskládaných vláken pojivové tkáně. Fasciální systém prostupuje a obklopuje všechny orgány, svaly, kosti i nervová vlákna, a vytváří prostředí, které umožňuje vzájemnou souhru a správné fungování všech orgánových systémů, potažmo celého těla. Viz také fascie.

Meningeální fascie je jedním ze čtyř typů fascie. Meningeální fascie obklopuje, zpevňuje a chrání nervová vlákna (axony) a jejich svazky. Viz také fascie.

Nekrotizující fasciitida je poměrně vzácně se vyskytující bakteriální infekce, která se však v těle rychle šíří – a pokud není včas poskytnuta odborná lékařská pomoc, může skončit úmrtím pacienta. Nejčastějšími původci nekrotizující fasciitidy jsou streptokoky skupiny A, ale mohou to být i některé jiné bakterie. Bakterie způsobující nekrotizující fasciitidu se do těla nejčastěji dostávají skrze narušenou kůži, což mohou být škrábance, řezné nebo bodné rány, popáleniny, kousnutí hmyzem, případně i chirurgické rány. Onemocnění se však může rozvinout i po tupém poranění (tj. poranění, při kterém nedojde k porušení kůže). První známky nekrotizující fasciitidy zpočátku vypadají poměrně nevinně, ale infekce se rychle šíří a příznaky se postupně zhoršují. Mezi časné příznaky nekrotizující fasciitidy se řadí zejména zarudlá, horká nebo oteklá kůže, silná bolest a horečka. Nekrotizující fasciitida je velmi závažné onemocnění, které vyžaduje odborné ošetření v nemocnici. Léčí se obvykle pomocí antibiotik, nejčastěji v kombinaci s chirurgickou léčbou. Obrázek: Případ nekrotizující fasciitidy, která byla diagnostikována v pokročilém stadiu. (Zdroj: By Piotr Smuszkiewicz, Iwona Trojanowska and Hanna Tomczak - Late diagnosed necrotizing fasciitis as a cause of multiorgan dysfunction syndrome: A case report. Cases Journal 2008, 1:125. doi: 10.1186/1757-1626-1-125, CC BY 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=5639655) Viz také nekrotizující, fasciitida.

Viscerální fascie (lat. fascia visceralis) je jedním ze čtyř typů fascie. Viscerální fascie vystýlá tělní dutiny (např. hrudní, břišní a pánevní) a obklopuje orgány, které se v nich nacházejí (např. srdce je obklopeno osrdečníkem neboli perikardem). Skrze tuto fasciální vrstvu k orgánům procházejí cévy a nervy. Viz také viscerální, fascie.