Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Fotodynamická diagnostika neboli PDD (zkratka pochází z anglického názvu photodynamic diagnosis) je vyšetřovací metoda, která „zviditelňuje“ nádorové buňky. Její princip spočívá v tom, že do pacientova těla je vstříknuto speciální barvivo, které je absorbováno (vstřebáno) především nádorovými buňkami. Lékař si poté na vyšetřovanou část těla posvítí speciálním modrým světlem, které „rozsvítí“ toto barvivo, a tím může odhalit zhoubný nádor. PDD se používá například při diagnostice zhoubných nádorů močového měchýře; konkrétně se jedná o fluorescenční cystoskopii. Viz také foto-, diagnostika, fotodynamická terapie.

Fotodynamická terapie, fotodynamická léčba neboli PDT (zkratka pochází z anglického názvu photodynamic therapy) je léčba pomocí speciálních léků (tzv. fotosenzibilizátorů), které lze aktivovat působením světla. Fotosenzibilizátory aktivované tímto způsobem mohou zabíjet například nádorové buňky (ale obecně i jiné buňky, které jsou jiným způsobem nežádoucí). Fotodynamická terapie se používá zejména: v onkologii – při léčbě některých zhoubných nádorů kůže (konkrétně bazaliomu nebo spinaliomu), zhoubných nádorů močového měchýře a některých zhoubných nádorů v oblasti hlavy a krku (např. v ústní dutině nebo v hrtanu); v dermatologii – při léčbě aktinické keratózy, genitálních bradavic, hyperkeratózy nebo plantárních bradavic. Viz také foto-, terapie, fotodynamická diagnostika, fototerapie.

Fotodynamická léčba je jiný název pro fotodynamickou terapii. Viz také foto-.

Provokační testy při diagnostice alergií spočívají v tom, že lékař pacienta za přísně kontrolovaných podmínek vystaví kontaktu s alergenem. Rozlišujeme dva hlavní typy: lékové provokační testy, potravinové provokační testy. Viz také alergie, provokační test (obecně).

Provokační test při diagnostice astmatu spočívá v tom, že lékař pacienta za přísně kontrolovaných podmínek nechá pacienta inhalovat látku, která způsobuje zúžení průdušek, případně jej vystaví tělesné zátěži; snahou je vyvolat v průduškách stav obdobný tomu, kterým pacient trpí při akutních astmatických záchvatech. Viz také provokační test (obecně).

Diagnostika je proces stanovení diagnózy u konkrétního pacienta. Diagnostiku provádí lékař specializovaný ve svém oboru. Odvozené sloveso je diagnostikovat, odvozené přídavné jméno je diagnostický. Viz také diagnóza a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz diagnostika, diagnostický apod.

Prenatální diagnostika je proces stanovení diagnózy u dosud nenarozeného dítěte (plodu), které se nachází v děloze matky. Obvykle se jedná o několik po sobě jdoucích metod prenatálního vyšetření. Viz také prenatální, diagnostika.

Preimplantační genetická diagnostika (PGD) neboli preimplantační genetické vyšetření (PGT) (zkratka „PGT“ pochází z anglického názvu preimplantation genetic testing) je soubor genetických vyšetření, která se používají k odhalení genetických vad nebo chromozomálních abnormalit u embryí vzniklých „ve zkumavce“ (in vitro). PGD se provádí ještě předtím, než je embryo přeneseno do dělohy ženy, která podstupuje některou z metod asistované reprodukce. Viz také preimplantační, genetika, diagnostika.

Kožní testy při diagnostice alergií se rozdělují podle způsobu provedení na: prick test, škrábací test, epikutánní test, intradermální test. Viz také kůže, alergie.

Časná diagnostika (angl. early diagnosis) znamená rozpoznání nějakého onemocnění v jeho časném stadiu – v ideálním případě ihned poté, co se objeví první příznaky. Například některé zhoubné nádory, které jsou diagnostikovány v časném klinickém stadiu, lze léčit výrazně snáze a především účinněji (mnohdy i zcela vyléčit), než když jsou rozpoznány až v pokročilém stadiu. Poznámka: Časná diagnostika se liší od screeningu v tom, že se nezaměřuje na určitou rizikovou skupinu v populaci (danou věkem, pohlavím apod.), ale jen na jedince s konkrétními potížemi. Rozdíly mezi časnou diagnostikou a screeningem jsou přehledně shrnuty v pojmu časný záchyt. Viz také diagnostika, časný záchyt, screening.