Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Fluorid (F–) se řadí ke stopovým prvkům nezbytným pro správné fungování organismu. V lidském těle vyskytuje zejména v kostech a zubech, a společně s dalšími minerálními látkami zajišťuje pevnost těchto struktur. Dobrými zdroji fluoridu jsou mořské ryby (sardinky) a černý čaj. Potřebu fluoridu částečně pokrývají i obiloviny, játra a maso. Kvůli ochraně proti zubnímu kazu se fluorid obvykle přidává do zubních past. Poznámka: Fluorid je anion (záporně nabitá částice), který je odvozen od fluoru. Viz také fluor.

5-fluorouracil nebo jen zkráceně fluorouracil či 5-FU je lék, který je podáván: ve formě injekce při léčbě zhoubných nádorů prsu, tlustého střeva a konečníku, žaludku a slinivky břišní, ve formě krému při léčbě aktinické keratózy (kožní onemocnění, ze kterého může vzniknout zhoubný nádor) a některých typů bazocelulárního karcinomu. Případné využití 5-fluorouracilu při léčbě jiných typů zhoubných nádorů či dalších onemocnění se stále zkoumá. Princip působení 5-fluorouracilu spočívá v tom, že lék zastavuje tvorbu DNA v buňkách a může zabíjet nádorové buňky. 5-fluorouracil se řadí mezi antimetabolity.

Fluorouracil je zkrácený název pro 5-fluorouracil.

Fluor je plynný chemický prvek, který se v souvislosti s lékařstvím používá zejména při diagnostice, a to v rámci některých zobrazovacích metod. Fluor (zkratka F pochází z latinského názvu fluorum) se však vyskytuje i v lidském těle, a to ve formě fluoridu. Viz také chemický prvek.

Fluorescenční cystoskopie je endoskopické vyšetření močového měchýře, které se někdy provádí u pacientů s podezřením na zhoubný nádor močového měchýře jako doplňující vyšetření k „tradiční“ cystoskopii (tzv. cystoskopie v bílém světle, WLC). Přibližně hodinu před vyšetřením vstříkne lékař do močového měchýře pomocí tenké hadičky (katétru) speciální barvivo. Toto barvivo je absorbováno (vstřebáno) především nádorovými buňkami. Během samotného vyšetření si pak lékař na stěny močového měchýře svítí speciálním modrým světlem, které mu umožní lépe rozpoznat nádorové buňky. Fluorescenční cystoskopie dokáže odhalit i velmi malé a ploché nádory, které by s použitím WLC bylo snadné přehlédnout. Obrázek: Ukázka výsledků vyšetření cystoskopie v bílém světle (levá část obrázku) a fluorescenční cystoskopie (pravá část obrázku). Fluorescenční cystoskopie dokáže odhalit zhoubné nádory močového měchýře (růžová barva), které by při „tradičním“ způsobu provedení cystoskopie byly prakticky neviditelné. (Zdroj: By Jecontributes - Own work, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=79853120) Viz také cystoskopie, cystoskopie v bílém světle.

Perfluorované a polyfluorované alkylové látky neboli PFAS (zkratka pochází z anglického názvu per- and polyfluoroalkyl substances) je souhrnné označení pro rozsáhlou skupinu syntetických (uměle vytvořených) chemických látek s širokou škálou použití. Čím dál častěji jsou však detekovány jako látky znečišťující životní prostředí a některé z nich jsou spojovány s negativními účinky na lidské zdraví. Uvádí se, že některé PFAS mohou zvyšovat riziko vzniku zhoubných nádorů, poškození jater a ledvin, zvyšovat hladinu cholesterolu v krvi, způsobovat poruchy plodnosti a narušovat funkci endokrinního systému. Všechny PFAS obsahují vazbu uhlík-fluor, která je jednou z nejpevnějších chemických vazeb v organické chemii. To znamená, že odolávají degradaci nejen při používání, ale i později (zejména pokud se dostanou do životního prostředí). Většina PFAS proto snadno překonává velké vzdálenosti od místa, kde unikly do životního prostředí. PFAS mohou kontaminovat podzemní vody, povrchové vody i půdu. Čištění znečištěných míst je technicky obtížné a nákladné. Pokud budou úniky pokračovat, budou se PFAS dále hromadit v životním prostředí, pitné vodě i potravinách. PFAS mají široké využití, protože mají jedinečné žádoucí vlastnosti. Jsou například stabilní při intenzivním zahřívání. Mnohé z nich se používají například jako odpuzovače vody a mastnoty. Mezi hlavní průmyslová odvětví, v nichž se PFAS používají, patří letecký a obranný průmysl, automobilový či stavební průmysl. Používají se také ve zdravotnictví, při zpracování textilu a v kožedělném průmyslu; vyskytují se i v materiálech přicházejících do styku s potravinami, ve výrobcích pro domácnost či v elektronice. V posledních desetiletích začali světoví výrobci nahrazovat některé PFAS jinými PFAS nebo látkami bez obsahu fluoru. K tomuto trendu přispěla skutečnost, že vědci a vlády na celém světě poprvé rozpoznali škodlivé účinky některých PFAS (zejména PFAS s dlouhým řetězcem) na lidské zdraví a životní prostředí. Bližší informace o PFAS lze najít například na webu Státního zdravotního ústavu (odkaz vede na PDF soubor na webu szu.cz, 925 kB).

Videofluoroskopie polykání neboli VFSS (zkratka pochází z anglického názvu videofluoroscopic swallow study) je vyšetřovací metoda, díky níž může lékař zhodnotit, zda správně funguje proces polykání – tedy vzájemná součinnost ústní dutiny, hltanu a horní části jícnu. VFSS obvykle provádí v nemocnici lékař – odborník na otorinolaryngologii (ORL), někdy v součinnosti s klinickým logopedem. Princip vyšetření spočívá v tom, že pacientovi jsou postupně podávány vzorky potravy o různé konzistenci (od velmi řídkých kaší až po tuhá sousta), které jsou smíchány s kontrastní látkou. Pacient je pak během polykání sledován na speciálním rentgenovém přístroji, na němž lékař vidí v reálném čase pohyb sousta horní částí trávicího traktu. VFSS se používá při vyšetření poruch polykání, často se vzájemně doplňuje s flexibilním endoskopickým vyšetřením polykání (FEES). Viz také polykání.