Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Implantace v souvislosti s početím (neboli počátkem těhotenství) znamená uhnízdění embrya v děložní sliznici. Viz také implantace (obecně), embryologie.

Embryologie je věda o vzniku a vývoji embrya (tj. zárodku, který vzniká z oplodněného vajíčka). Odvozené přídavné jméno je embryologický, odborník na biologii se nazývá embryolog. Viz také embryo, -ologie.

Embryonální kmenové buňky neboli ESC (zkratka pochází z anglického názvu embryonic stem cells) jsou kmenové buňky, které se nacházejí uvnitř embrya ve velmi raném stadiu vývoje, tzv. blastocysty. Z embryonálních kmenových buněk vznikají jednotlivé zárodečné listy: endoderm, mezoderm a ektoderm. ESC jsou konkrétním příkladem tzv. pluripotentních kmenových buněk. Viz také embryo, kmenové buňky.

Embryogeneze je biologický proces, který vede ke vzniku embrya. Začíná oplodněním vajíčka a trvá přibližně 8 týdnů. Embryogeneze se obvykle dělí na dvě fáze: preembryonální fáze (1.–3. týden po početí) – v tomto období se vyvíjejí tři zárodečné listy; během preembryonální fáze se odehrává blastogeneze, během níž se ze zygoty postupně stává blastocysta; embryonální fáze v užším slova smyslu (4.–8. týden po početí) – v tomto období se vytvářejí základy orgánových systémů. Viz také embryo, -geneze.

Embryonální nádor je rychle rostoucí shluk buněk, který vzniká v embryonální (zárodečné) nebo fetální (plodové) tkáni. Embryonální nádory mohou být nezhoubné (benigní) nebo zhoubné (maligní) a zahrnují celou řadu různých typů nádorů. Konkrétními příklady jsou meduloblastom, nefroblastom, neuroblastom či retinoblastom. Viz také embryo, nádor.

Embryonální karcinom je vysoce maligní (zhoubný) nádor ze zárodečných buněk, který vzniká ve varlatech (u mužů) nebo vaječnících (u žen). Viz také embryo, karcinom, nádory ze zárodečných buněk.

Embryo neboli zárodek je časné stadium vývoje mnohobuněčného organismu; u člověka se jedná přibližně o první dva měsíce v děloze. U organismů, které se rozmnožují pohlavně (včetně člověka), je embryonální vývoj obecně částí životního cyklu, která začíná těsně po oplodnění a pokračuje tvorbou tělesných struktur, jako jsou tkáně a orgány. Každé embryo začíná svůj vývoj jako zygota – jediná buňka vzniklá splynutím pohlavních buněk (tj. procesem oplodnění, při němž dochází ke splynutí vajíčka a spermie). V prvních fázích embryonálního vývoje prochází jednobuněčná zygota mnoha rychlými buněčnými děleními, které jsou odborně označovány jako rýhování; tím vzniká tzv. blastocysta, která se navenek (např. pod mikroskopem) jeví jako „obyčejný“ shluk buněk. Buňky embrya ve stadiu blastocysty se poté začnou přeskupovat do vrstev, a to v procesu zvaném gastrulace. Každá z těchto vrstev dá vzniknout jiným částem vyvíjejícího se mnohobuněčného organismu, jako jsou jednotlivé tkáně, orgány a v pozdějších stadiích vývoje celé orgánové systémy. V případě člověka se pojem „embryo“ používá až do devátého týdne po početí; poté již hovoříme o plodu. Odvozené přídavné jméno je embryonální.

Karcinoembryonální antigen neboli CEA (zkratka pochází z anglického názvu carcinoembryonic antigen) je protein, který se v krvi dospělých lidí obvykle vyskytuje ve velmi malém množství. Hladina CEA v krvi může být zvýšena u některých typů zhoubných nádorů a některých nezhoubných (benigních) stavů. Vyšetření hladiny CEA se nejčastěji používá u kolorektálního karcinomu (rakoviny tlustého střeva a konečníku). Toto vyšetření se provádí zejména: pokud má lékař podezření, že by se mohlo jednat o zhoubný nádor, ke zjištění, zda protinádorová léčba zabírá, ke zjištění, zda se zhoubný nádor po léčbě vrátil (recidivoval). CEA se proto řadí mezi nádorové markery. Viz také antigen, nádorový marker.