Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Chronický koronární syndrom neboli CCS (zkratka pochází z anglického názvu chronic coronary syndrome) je jedna z forem ischemické choroby srdeční (ICHS). Vyznačuje se tím, že typické příznaky ICHS (zejména svíravá bolest na hrudi) se objevují v situacích, kdy srdce potřebuje více kyslíku. Takovými situacemi jsou například fyzická aktivita, sport nebo stres. Spouštěči obtíží mohou být také chlad nebo těžké jídlo. Příznaky se objevují náhle při zátěži, odeznívají po odpočinku nebo je lze rychle zmírnit pomocí léků (např. sublingválního nitroglycerinu). V těchto případech se obtíže označují jako stabilní angina pectoris. Viz také chronický, koronární, syndrom, akutní koronární syndrom, ischemická choroba srdeční.

Akutní koronární syndrom neboli ACS (zkratka pochází z anglického názvu acute coronary syndrome) je souhrnné označení pro skupinu stavů, při nichž dochází k náhlému snížení průtoku krve do srdce. K tomu dochází v důsledku částečného nebo úplného ucpání některé z věnčitých tepen. Mezi nejčastější příznaky patří svíravá bolest na hrudi (angina pectoris), dušnost a závratě. ACS je vždy akutní stav, který vyžaduje okamžitou léčbu, neboť hrozí úplné uzavření věnčité tepny a následkem toho infarkt myokardu. Na rozdíl od chronického koronárního syndromu (CCS) se ACS vyznačuje tím, že potíže se buď objeví náhle („z ničeho nic“), nebo že se u daného pacienta změní anginózní práh – to znamená, že příznaky se objeví při menší zátěži než dosud, jsou intenzivnější než dosud, případně odeznívají pomaleji než dosud. Potíže se v tomto případě označují jako nestabilní angina pectoris. Viz také akutní, koronární, syndrom, chronický koronární syndrom, ischemická choroba srdeční.

Koronární znamená „věnčitý“: koronární tepny = věnčité tepny, bolest koronárního původu = bolest související se zablokováním věnčité tepny, perkutánní koronární intervence = postup, který se používá k rychlému zprůchodnění zablokované věnčité tepny u pacienta s infarktem myokardu, apod.

Koronární tepny je jiný název pro věnčité tepny.

Koronární angiografie neboli koronarografie je zobrazovací metoda používaná při vyšetření věnčitých tepen, při níž je do krevního oběhu vstříknuta kontrastní látka a následně je zhotoven rentgenový snímek srdce. Lékař tak může zjistit, zda věnčité tepny jsou či nejsou zablokované. Viz také koronární, angiografie.

Koronární bypass neboli CABG (zkratka pochází z anglického názvu coronary artery bypass graft) je chirurgický zákrok, jehož účelem je obnovit normální průtok krve ucpanou věnčitou (koronární) tepnou. Existují dva hlavní přístupy: Chirurg využije jednu z tepen uvnitř hrudníku (lat. arteria thoracica interna sinistra), kterou odkloní a napojí do levé věnčité tepny. Výhodou je, že tepna není oddělena od svého počátku. Při druhé metodě chirurg nejprve vypreparuje z pacientova lýtka jednu z velkých povrchových žil (lat. vena saphena magna). Jeden její konec následně připojí k aortě (nebo k jedné z jejích hlavních větví), zatímco druhý konec připojí k ucpané věnčité tepně, a to bezprostředně za místem ucpání, aby se obnovil průtok krve. Viz také věnčité (koronární) tepny, bypass.

Perkutánní koronární intervence neboli PCI (zkratka pochází z anglického názvu percutaneous coronary intervention) je nechirurgický léčebný postup, který se používá k rychlému zprůchodnění zablokované věnčité tepny u pacienta s infarktem myokardu. Lékař provádějící PCI pod kontrolou rentgenu přes místo vpichu (v tříslech nebo na ruce) vsune do zablokované věnčité tepny katétr s balónkem. Na povrchu balónku je takzvaný stent, což je jakási kovová síťka. Balónek se stentem je zaveden do zúženého místa a balónek se poté naplní, čímž se roztáhne. Tím roztáhne i cévu a přitlačí stent k její stěně. V některých případech lze i odsát trombus, který cévu blokuje. Stent pak brání novému uzavření cévy. Některé stenty jsou navíc potaženy léčivem. To se pak uvolňuje přímo do cévy a zvyšuje účinnost terapie. Kvůli zvýšenému riziku vzniku trombózy ve stentu však musí pacienti užívat po dobu dvanácti měsíců antiagregační léky. Viz také perkutánní, koronární, intervence, perkutánní transluminální angioplastika.

Chronický únavový syndrom (CFS) je dlouhodobé onemocnění, které se vyznačuje širokou škálou příznaků. Nejvýznamnějším příznakem je extrémní únava. Chronický únavový syndrom je někdy označován také jako myalgická encefalomyelitida (ME), často se používá i souhrnná zkratka ME/CFS. ME/CFS může postihnout kohokoli, včetně dětí. Častěji je pozorován u žen, nejčastěji se objevuje v mladém a středním dospělém věku (tzn. u dvacátníků až čtyřicátníků). Léčba CFS je komplexní, obtížná a nemusí být vždy úspěšná. Viz také chronický, únava, fatigue, syndrom.

Chronický bolestivý syndrom je stav s přetrvávajícími nebo opakujícími se bolestmi, který trvá nejméně 6 měsíců. Chronický bolestivý syndrom může být někdy důsledkem jiného onemocnění. Někdy však může vzniknout bez zjevné tělesné příčiny: konkrétními příklady jsou fibromyalgie, chronické bolesti hlavy či komplexní regionální bolestivý syndrom. Viz také chronický, bolest, syndrom, chronická bolest.

Syndrom toxického šoku neboli TSS (zkratka pochází z anglického názvu toxic shock syndrome) je akutní stav, který postiženého člověka může ohrozit na životě. TSS je způsoben bakteriálními toxiny a může se projevovat například horečkou, bolestí hlavy, pocitem chladu, únavou nebo vyčerpaností, bolestí v krku, průjmem, vyrážkou apod. Syndrom toxického šoku je nejčastěji způsoben některými druhy streptokoků nebo stafylokoků, ale není to pravidlem. Viz také syndrom, toxicita, šok.