Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Bazální vrstva pokožky (lat. stratum basale epidermidis) je nejspodnější z pěti vrstev pokožky. Přímo pod bazální vrstvou se nachází škára. Bazální vrstva pokožky je tvořena především tzv. bazálními buňkami, které se neustále dělí a vznikají z nich keratinocyty. Mezi bazálními buňkami v této vrstvě pokožky jsou navíc rozptýleny dva další typy buněk: Merkelovy buňky a melanocyty. Obrázek: Vrstvy pokožky – mikroskopický snímek. Znázorněna je pokožka tlustého typu kůže (angl. thick skin), která se vyskytuje na dlaních a chodidlech a má pět vrstev (shora dolů): rohovou vrstvu (stratum corneum), jasnou vrstvu (stratum lucidum), zrnitou vrstvu (stratum granulosum), ostnitou vrstvu (stratum spinosum) a bazální vrstvu (stratum basale). Pod bazální vrstvou se nachází škára (dermis). V pokožce tenkého typu kůže (angl. thin skin) není přítomna jasná vrstva (stratum lucidum). (Zdroj: By Mikael Häggström, based on work by Wbensmith - File: WVSOM Meissner's corpuslce.JPG by Wbensmith. Layers were drawn according to image at Home Page of Deborah S. Dempsey, Department of Biological SciencesNorthern Kentucky University > V. SKIN > 2 LAYERS ([1]), CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=10759398 Viz také pokožka.

Jasná vrstva pokožky (lat. stratum lucidum epidermidis) je odshora druhá z pěti vrstev pokožky. Jasná vrstva je však přítomna pouze v pokožce tlustého typu kůže (angl. thick skin), která se vyskytuje na dlaních a chodidlech. V pokožce tenkého typu kůže (angl. thin skin) tato vrstva chybí. Jasná vrstva pokožky „vděčí“ za svůj název typickému vzhledu pod mikroskopem: je totiž téměř průhledná. Keratinocyty, které tvoří tuto vrstvu pokožky, jsou odumřelé a velmi zploštělé. Keratinocyty v jasné vrstvě pokožky jsou vyplněny eleidinem – proteinem odvozeným od keratohyalinu, který těmto buňkám dodává typický průsvitný vzhled. Obrázek: Vrstvy pokožky – mikroskopický snímek. Znázorněna je pokožka tlustého typu kůže (angl. thick skin), která se vyskytuje na dlaních a chodidlech a má pět vrstev (shora dolů): rohovou vrstvu (stratum corneum), jasnou vrstvu (stratum lucidum), zrnitou vrstvu (stratum granulosum), ostnitou vrstvu (stratum spinosum) a bazální vrstvu (stratum basale). Pod bazální vrstvou se nachází škára (dermis). V pokožce tenkého typu kůže (angl. thin skin) není přítomna jasná vrstva (stratum lucidum). (Zdroj: By Mikael Häggström, based on work by Wbensmith - File: WVSOM Meissner's corpuslce.JPG by Wbensmith. Layers were drawn according to image at Home Page of Deborah S. Dempsey, Department of Biological SciencesNorthern Kentucky University > V. SKIN > 2 LAYERS ([1]), CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=10759398 Viz také pokožka.

Rohová vrstva pokožky (lat. stratum corneum epidermidis) je nejsvrchnější z pěti vrstev pokožky. Tato vrstva je přímo vystavena vnějšímu prostředí. Rohová vrstva pokožky „vděčí“ za svůj název zrohovatělým buňkám, které ji tvoří. V rohové vrstvě se obvykle nachází 15 až 30 vrstev odumřelých a zploštělých keratinocytů. Tato suchá vrstva odumřelých buněk pomáhá bránit pronikání choroboplodných zárodků skrze kůži, dehydrataci tkání nacházejících se pod kůží, a také poskytuje mechanickou ochranu hlouběji uloženým vrstvám pokožky. Buňky této vrstvy se průběžně odlupují a jsou zespodu nahrazovány buňkami vytlačenými ze zrnité vrstvy (nebo z jasné vrstvy v případě dlaní a chodidel). Celá rohová vrstva se vymění během přibližně čtyř týdnů. Obrázek: Vrstvy pokožky – mikroskopický snímek. Znázorněna je pokožka tlustého typu kůže (angl. thick skin), která se vyskytuje na dlaních a chodidlech a má pět vrstev (shora dolů): rohovou vrstvu (stratum corneum), jasnou vrstvu (stratum lucidum), zrnitou vrstvu (stratum granulosum), ostnitou vrstvu (stratum spinosum) a bazální vrstvu (stratum basale). Pod bazální vrstvou se nachází škára (dermis). V pokožce tenkého typu kůže (angl. thin skin) není přítomna jasná vrstva (stratum lucidum). (Zdroj: By Mikael Häggström, based on work by Wbensmith - File: WVSOM Meissner's corpuslce.JPG by Wbensmith. Layers were drawn according to image at Home Page of Deborah S. Dempsey, Department of Biological SciencesNorthern Kentucky University > V. SKIN > 2 LAYERS ([1]), CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=10759398 Viz také pokožka.

Ostnitá vrstva pokožky (lat. stratum spinosum epidermidis) je odspodu druhá z pěti vrstev pokožky. Ostnitá vrstva pokožky „vděčí“ za svůj název typickému vzhledu pod mikroskopem, kdy vzájemné spoje mezi buňkami připomínají ostny. Ve skutečnosti je však tato „ostnitost“ artefakt (vznikající při barvení mikroskopického preparátu) – jinými slovy, v živém lidském těle se žádné „ostny“ mezi buňkami nevyskytují. Ostnitá vrstva pokožky je tvořena přibližně osmi až deseti vrstvami keratinocytů, které vznikly dělením bazálních buněk v bazální vrstvě pokožky. Mezi keratinocyty této vrstvy pokožky jsou rozptýleny Langerhansovy buňky. Obrázek: Vrstvy pokožky – mikroskopický snímek. Znázorněna je pokožka tlustého typu kůže (angl. thick skin), která se vyskytuje na dlaních a chodidlech a má pět vrstev (shora dolů): rohovou vrstvu (stratum corneum), jasnou vrstvu (stratum lucidum), zrnitou vrstvu (stratum granulosum), ostnitou vrstvu (stratum spinosum) a bazální vrstvu (stratum basale). Pod bazální vrstvou se nachází škára (dermis). V pokožce tenkého typu kůže (angl. thin skin) není přítomna jasná vrstva (stratum lucidum). (Zdroj: By Mikael Häggström, based on work by Wbensmith - File: WVSOM Meissner's corpuslce.JPG by Wbensmith. Layers were drawn according to image at Home Page of Deborah S. Dempsey, Department of Biological SciencesNorthern Kentucky University > V. SKIN > 2 LAYERS ([1]), CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=10759398 Viz také pokožka.

Zrnitá vrstva pokožky (lat. stratum granulosum epidermidis) je prostřední z pěti vrstev pokožky. Zrnitá vrstva pokožky „vděčí“ za svůj název typickému vzhledu pod mikroskopem: ten je dán dalšími změnami keratinocytů, které jsou postupně vytlačovány z ostnité vrstvy pokožky směrem na povrch kůže. Zrnitá vrstva pokožky je tvořena přibližně třemi až pěti vrstvami keratinocytů, které jsou plošší než keratinocyty v ostnité vrstvě pokožky, a které vytvářejí velké množství keratinu a keratohyalinu. Keratin i keratohyalin tvoří většinu hmoty keratinocytů v zrnité vrstvě pokožky a dodávají jí typický zrnitý vzhled. Obrázek: Vrstvy pokožky – mikroskopický snímek. Znázorněna je pokožka tlustého typu kůže (angl. thick skin), která se vyskytuje na dlaních a chodidlech a má pět vrstev (shora dolů): rohovou vrstvu (stratum corneum), jasnou vrstvu (stratum lucidum), zrnitou vrstvu (stratum granulosum), ostnitou vrstvu (stratum spinosum) a bazální vrstvu (stratum basale). Pod bazální vrstvou se nachází škára (dermis). V pokožce tenkého typu kůže (angl. thin skin) není přítomna jasná vrstva (stratum lucidum). (Zdroj: By Mikael Häggström, based on work by Wbensmith - File: WVSOM Meissner's corpuslce.JPG by Wbensmith. Layers were drawn according to image at Home Page of Deborah S. Dempsey, Department of Biological SciencesNorthern Kentucky University > V. SKIN > 2 LAYERS ([1]), CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=10759398 Viz také pokožka.

Lidské srdce se skládá celkem ze čtyř vrstev. Směrem od vnějšího povrchu dovnitř rozlišujeme perikard, epikard, myokard a endokard.

Bazální ganglia neboli bazální jádra (lat. nuclei basales) jsou oblasti šedé hmoty, které jsou uloženy hluboko uvnitř mozku, přesněji řečeno ve spodní části každé mozkové hemisféry. Jednotlivá bazální ganglia jsou obvykle označována latinskými názvy (neboť české názvy nejsou běžně zažité), například: nucleus caudatus, putamen, globus pallidus. Terminologická poznámka: Správnější než „bazální ganglia“ by bylo používat termín bazální jádra, neboť se jedná o shluky těl nervových buněk v oblasti centrálního nervového systému. Zažitý a hojně používaný termín „bazální ganglia“ je tedy technicky vzato nesprávný, neboť ganglia jsou struktury periferního nervového systému. Obrázek: Schematické znázornění polohy některých (nikoli všech) bazálních ganglií v mozku: nucleus caudatus (sestávající z anglicky označených částí caudate head + caudate body + caudate tail) a putamen jsou znázorněny oranžově, globus pallidus je znázorněn tmavožlutě. (Zdroj: By Lim S-J, Fiez JA and Holt LL (2014) How may the basal ganglia contribute to auditory categorization and speech perception? Front. Neurosci. 8:230. doi: 10.3389/fnins.2014.00230, CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=44994759)

Bazální metabolický obrat je jiný název pro bazální energetický výdej. Viz také metabolismus, metabolický obrat.

Bazální energetický výdej, bazální metabolický obrat neboli BMR (zkratka pochází z anglického názvu basal metabolic rate) je množství energie, které lidské tělo potřebuje pro udržení životních funkcí (tlukotu srdce, dýchání apod.) v úplném klidu. Klidovým stavem, který odpovídá bazálnímu energetickému výdeji, se rozumí: poloha vleže v klidu, bez pohybu, při normální tělesné teplotě, ráno nalačno, při okolní teplotě příjemné pro neoblečeného člověka, tj. v rozmezí 20–28 °C. BMR závisí mimo jiné na věku, pohlaví, výšce a hmotnosti. Spotřeba energie během fyzické aktivity se udává v násobcích bazálního energetického výdeje (který je pro každého člověka jiný, mj. v závislosti na pohlaví a tělesné konstituci), tedy v tzv. metabolických ekvivalentech (MET). Terminologická poznámka: K označení bazálního energetického výdeje se poměrně často používá zjednodušený název „bazální metabolismus“. Tento výraz je však poněkud zavádějící, neboť metabolismus označuje soubor chemických reakcí probíhajících v těle, nikoli množství energie v klidu. Viz také metabolický obrat, metabolický ekvivalent, celkový energetický výdej.

Bazální buňky jsou buňky, které se nacházejí v hlubokých vrstvách epitelu. Obvykle se jedná o relativně málo diferencované kmenové buňky, které zajišťují náhradu odumřelých epitelových buněk. Dělením bazální buňky vzniká: nová bazální buňka, buňka, která se postupně diferencuje (a zároveň je vytlačována směrem k vnějšímu povrchu epitelu). Bazální buňky se vyskytují například v pokožce, konkrétně v její bazální vrstvě. Jejich diferenciací vznikají keratinocyty, které postupně ztrácejí tekutinu, vystupují směrem na povrch a rohovatí. Z povrchu kůže se pak postupně odlupují nepatrné kožní šupinky. Kromě pokožky se bazální buňky vyskytují v mnoha dalších tkáních – například v čichovém epitelu, chuťových pohárcích, nadvarlatech, prostatě apod. Viz také buňka.