Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Národní registr zdravotnických pracovníků (NR-ZP) je celostátní neveřejný informační systém veřejné správy ČR. Tento registr shromažďuje strukturované údaje o lékařích, nelékařských zdravotnických pracovnících, hostujících osobách a osobách se způsobilostí získanou v zahraničí. Evidovanými údaji jsou: identifikační údaje, jednoznačný identifikátor zdravotnického pracovníka, údaje o jeho odborné způsobilosti, specializacích, dalším vzdělávání, členství v profesních komorách a informace o pracovněprávních vztazích u poskytovatelů zdravotních služeb (např. druh vztahu, týdenní pracovní doba). Prvotní zápis (záznam) zdravotnického pracovníka do registru provádí buď vzdělávací instituce, nebo zaměstnavatel. Sám zdravotnický pracovník se do registru poprvé zapsat nemůže. NR-ZP je spravován Ústavem zdravotnických informací a statistiky České republiky (ÚZIS ČR). Po přihlášení do NR-ZP má zdravotnický pracovník přístup výhradně ke svým údajům. Viz také zdravotnický pracovník, lékař, nelékařský zdravotnický pracovník.

Povinná mlčenlivost zdravotnických pracovníků se vztahuje na lékaře i všechny ostatní zdravotníky, studenty a mladé lékaře, kteří se účastní procesu péče a/nebo mají přístup do zdravotnické dokumentace. Ti všichni jsou vázáni povinnou mlčenlivostí o všech skutečnostech, které se (nejen) ze zdravotnické dokumentace dozvěděli. Lékař je oprávněn sdělovat informace o zdravotním stavu pacienta, pokud s tím pacient souhlasí. Souhlas se předpokládá např. při předávání informací lékaři, ke kterému je pacient odeslán, tedy pro zajištění návaznosti zdravotnických služeb. Pacient má právo již při registraci nebo kdykoliv potom určit osoby, kterým mohou být informace o zdravotním stavu podávány. Bez souhlasu pacienta může lékař sdělovat tyto informace jen za přísně zákonem vymezených podmínek.

Zdravotnický pracovník je pracovník definovaný zákonem č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů, a zákonem č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů. Viz také lékař, nelékařský zdravotnický pracovník.

Nelékařský zdravotnický pracovník je zdravotnický pracovník s přesně vymezenými činnostmi, které na základě dosažené kvalifikace může provádět samostatně bez indikace lékařem nebo na základě indikace nebo pod dohledem nebo přímým vedením lékaře a dalších určených pracovníků. Konkrétními příklady nelékařských zdravotnických pracovníků jsou všeobecná sestra, dětská sestra, porodní asistentka, klinický psycholog, klinický logoped, fyzioterapeut, sanitář, ošetřovatel, autoptický laborant a mnoho dalších. Viz také zdravotnický pracovník.

Registrace je akt, při kterém se pacient dobrovolně přihlašuje (případně rodič přihlašuje dítě), do dlouhodobé péče lékaře/lékařky primární péče (praktický lékař pro dospělé, praktický lékař pro děti a dorost, praktický lékař gynekolog nebo praktický zubní lékař). Registrace se stvrzuje oboustranným písemným souhlasem, kterým se lékař/lékařka zavazuje, že bude o pacienta pečovat a u pacienta se předpokládá, že bude vstupovat do zdravotního systému prostřednictvím svého lékaře. Všeobecnému praktickému lékaři a praktickému lékaři pro děti a dorost tak vzniká nárok na pravidelnou tzv. kapitační platbu od příslušné zdravotní pojišťovny. Pacient může změnit registrujícího lékaře jednou za 3 měsíce. Praktičtí lékaři pro dospělé mohou registrovat děti od 14 let výše, praktičtí lékaři pro děti a dorost mohou registrovat dorostence do dosažení 19. roku života.

Zdravotnická dokumentace obsahuje všechny údaje o zdravotním stavu pacienta. Pacient či jeho blízcí mají za určitých okolností právo do dokumentace nahlížet.

Praktický lékař zakládá zdravotnickou dokumentaci pacienta při jeho registraci. Obsahuje základní data pacienta, včetně čísla pojištěnce, zdravotní pojišťovnu, adresu bydliště, telefonický kontakt případně e-mail. Lékaři je vhodné sdělit kontakty na osoby blízké a zároveň komu smí být poskytovány informace o zdravotním stavu. Dále dokumentace obsahuje anamnézu rodinnou, osobní a pracovní, údaje o kouření, očkování, event. o sociálních benefitech. Předchozí registrující lékař při předání pacienta nepředává celou dokumentaci (tu musí 10 let schraňovat), ale tzv. výpis ze zdravotní dokumentace. Při přijetí do péče lékař obvykle zaznamená zjištění ze vstupní prohlídky. Dále jsou v dokumentaci vedeny záznamy o jednotlivých konzultacích, provedených vyšetřeních, očkování, odesláních a nasazené léčbě. Do dokumentace jsou také vkládány výsledky vyžádaných vyšetření, nálezy specialistů a zprávy z hospitalizací. Dokumentace může být vedena papírovou formou, ale nejčastěji je vedena elektronicky, s tím, že se nálezy tisknou. Administrativní úkony praktického lékaře jsou postupně digitalizovány. Zdravotnická dokumentace patří zdravotnickému zařízení. Pacient má ale právo do ní za přítomnosti zdravotníka nahlížet a vyžadovat kopie. Lékař je povinen v přiměřené lhůtě a za přiměřenou cenu požadované kopie pacientovi připravit.

Sociální služby ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče jsou sociální služby (podle § 52 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů) poskytované osobám, které již nevyžadují lůžkovou péči, ale vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nejsou schopny se obejít bez pomoci jiné fyzické osoby, a nemohou být proto propuštěny ze zdravotnického zařízení lůžkové péče do doby, než jim je zabezpečena pomoc osobou blízkou nebo jinou fyzickou osobou nebo zajištěno poskytování terénních nebo ambulantních sociálních služeb či pobytových sociálních služeb v zařízeních sociálních služeb. Služba obsahuje tyto základní činnosti: poskytnutí ubytování, poskytnutí stravy, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, aktivizační činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

Pojmem zdravotnické zařízení se rozumí prostory určené k poskytování zdravotních služeb (např. ambulance soukromého lékaře, nemocnice, lékárny atd.).

Nelékařská zdravotnická povolání jsou upravena zákonem č. 96/2004 Sb. o nelékařských zdravotnických povoláních. Na rozdíl od lékařských zdravotnických povolání se v případě nelékařů jedná o heterogenní skupinu, čítající 42 povolání s velmi variabilními požadavky na absolvované vzdělání. Někteří z těchto pracovníků jsou připraveni vykonávat své povolání bezprostředně po absolvování odborné přípravy. U jiných je samostatný výkon povolání vázán na další odborný růst v podobě specializačního vzdělávání. I v případě první skupiny je však možno absolvovat specializační (atestační) vzdělávání či certifikované kurzy, což jim umožňuje rozšířit kompetence či získat některé nové. Existuje rovněž skupina povolání, vázaných na dohled či přímé vedení k tomu způsobilým zdravotnickým pracovníkem. Zde je možno jmenovat např. řidiče vozidel zdravotnické záchranné služby, sanitáře či ošetřovatele.