Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Ženské pohlavní hormony ovlivňují mnoho procesů v ženském těle. Kolísání hladiny těchto hormonů zodpovídá například za normální průběh menstruačního cyklu. Pod pojmem „ženské pohlavní hormony“ se nejčastěji rozumí estrogeny a gestageny. Je však třeba mít na paměti, že i v ženském těle se přirozeně nacházejí androgeny, byť v mnohem menší míře. Viz také hormony, mužské pohlavní hormony.

Ženské pohlavní orgány jsou pohlavní orgány, které se vyskytují u dívek a žen. Ženské pohlavní orgány společně vytvářejí ženský reprodukční systém. Obrázek: Ženské pohlavní orgány a jejich umístění ve vztahu k okolním tělním strukturám – schematický nákres. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také pohlavní orgány, mužské pohlavní orgány.

Mužské pohlavní hormony jsou zodpovědné za pohlavní vývoj mužů a zachování mužských pohlavních znaků. Jejich nejznámějším zástupcem je testosteron. Pod pojmem „mužské pohlavní hormony“ se nejčastěji rozumí androgeny. Je však třeba mít na paměti, že i v mužském těle se přirozeně nacházejí estrogeny a gestageny, byť v mnohem menší míře. Viz také hormony, ženské pohlavní hormony.

Pohlavní hormony jsou steroidní hormony, které jsou zodpovědné za pohlavní vývoj mužů i žen a zachování mužských nebo ženských pohlavních znaků. Mezi pohlavní hormony se řadí androgeny, estrogeny a gestageny. Viz také hormony, ženské pohlavní hormony, mužské pohlavní hormony.

Ženský reprodukční systém je orgánový systém, který zajišťuje rozmnožování (reprodukci) u žen. Ženský reprodukční systém je tvořen jednotlivými ženskými pohlavními orgány. Viz také mužský reprodukční systém.

Ženská močová trubice (lat. urethra feminina) ústí mezi poštěváčkem a pochvou do tzv. poševní předsíně. Ženská močová trubice měří na délku přibližně jen čtyři centimetry, je tedy výrazně kratší než mužská močová trubice. Proto jsou ženy náchylnější k infekcím močových cest: bakterie mají u žen kratší (a tím i snazší) cestu do močového měchýře, než je tomu u mužů. Obrázek: Poloha močového měchýře, močové trubice (obojí vyznačeno tělovou barvou) a některých přilehlých struktur v ženské pánvi – schematický nákres. Zdroj: By OpenStax College - Anatomy & Physiology, Connexions Web site. http://cnx.org/content/col11496/1.6/, Jun 19, 2013., CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=30148631 Viz také močová trubice, mužská močová trubice.

Sekundární pohlavní znaky jsou pohlavní znaky, které se objevují během puberty. Mezi viditelné sekundární pohlavní znaky patří pubické ochlupení u mužů i u žen, typický tvar prsou a rozšířených boků u žen, vousy a „ohryzek“ u mužů. Viz také primární pohlavní znaky, pohlavní znaky.

Vnější pohlavní orgány je jiný název pro zevní pohlavní orgány. Viz také pohlavní orgány.

Bolest při pohlavním styku neboli dyspareunie je jednou ze sexuálních dysfunkcí. Dyspareunie může mít mnoho příčin, které lékaři obvykle rozdělují do dvou hlavních skupin: Organické příčiny: infekce nebo záněty ženských pohlavních orgánů, sexuálně přenosné infekce, endometrióza, následky úrazů (např. porodní poranění, ale i jiné úrazy), následky operací (např. jizvy, srůsty), malformace pohlavních orgánů, nádory, vaginální suchost (např. v důsledku hormonálních změn během menopauzy a po ní) apod. Neorganické (psychologické, duševní) příčiny: problémy v partnerském vztahu, psychosociální faktory, úzkostné poruchy, dříve prožité sexuální násilí apod. Někdy však může hrát roli i více faktorů najednou. Léčba vždy závisí na příčině dyspareunie u konkrétního pacienta či pacientky. Viz také bolest, sexuální dysfunkce.

Primární pohlavní znaky jsou pohlavní znaky, které jsou přítomny již při narození a zahrnují vnější pohlavní orgány a vnitřní pohlavní orgány. Příklady primárních pohlavních znaků jsou penis a varlata u mužů, pochva a vaječníky u žen. Viz také sekundární pohlavní znaky, pohlavní znaky.