viditelné světlo

Viditelné světlo je jedním z několika základních typů elektromagnetického záření. Viditelné světlo zahrnuje velmi úzký rozsah vlnových délek, které jsou lidské oči schopny vnímat: tento rozsah je od červené (750 nm) po fialovou (400 nm). Vidíme tedy jen velmi omezenou část elektromagnetického spektra: pro zbytek elektromagnetického spektra nemají lidé smyslové buňky a musí se uchylovat k různým technickým pomůckám, chtějí-li tyto typy elektromagnetické záření zachytit. Informace, které zaznamenáváme pomocí těchto pomůcek (například infračervená kamera pro infračervené záření) lze pak následně „přeložit“ do barev, které můžeme vidět např. na displeji.

Sluneční světlo nebo světlo ze žárovky se nám jeví jako bílé, ale bílá barva je souhrnem různých druhů světla, které společně vytvářejí tento dojem v oku. Když světlo projde hranolem, dešťovým mrakem nebo optickou mřížkou, rozloží se na jednotlivé složky a jeví se nám rozdělené na jednotlivé barvy („barvy duhy“).

Obrázek: Barvy duhy – ilustrační fotografie. (Zdroj: depositphotos.com)

Když vnímáme barvy, vidíme pouze tu část slunečního světla, která se odráží od nějakého předmětu a dostává se do našich očí; předměty, které vidíme, se stávají (sekundárními) zdroji světla, z nichž bylo sluneční světlo nebo světlo ze žárovky přeměněno a nasměrováno do našich očí. Tam – přesněji řečeno ve světločivých buňkách (tyčinkách a čípcích) – se energie světla přeměňuje na energii elektrickou.

Viz také elektromagnetické spektrum, elektromagnetické záření.