Objev tepelné sterilace potravin a k tomu nezbytných hermeticky uzavíratelných obalů spadá do období napoleonských válek. První plechovky se začaly vyrábět na počátku 19. století ručně z pocínovaného plechu. Takovým způsobem mohl dělník vyrobit asi 60 kusů plechovek denně. Tento postup byl následně zlepšován, plech se začal stříkat strojově, potom automaticky a následně bylo automatizováno také spájení plechovek. To mělo za následek, že v osmdesátých letech 19. století se množství vyrobených obalů zvýšilo na výrobní kapacitu 1200 plechovek na jeden stroj a den.
Bohužel používané pájky byly v té době na bázi vysoce toxických těžkých kovů. Jednalo se zejména o pájky z olova (Pb) a kadmia (Cd). Právě uvolňování olova z konzervových obalů do balených potravin bylo důvodem, proč došlo k řadě otrav u vojáků, protože armáda využívala konzervované potraviny k zásobování vojsk na frontách. Ke konci 19. století se proto objevují jiné typy plechovek, u nichž není jako spojovací prostředek použito letování pájkami, ale pouze zaválcování. Koncem roku 1900 se také začíná používat ochranné lakování plechu. Právě lakováním se měla snížit jednak koroze kovového materiálu a zabránit nežádoucímu černání plechovek vlivem sirovodíku vylučovaného potravinami, ale také zabránit uvolňování škodlivých těžkých kovů (zejména olova a kadmia) z použitých pájek do balených potravin.
Obrázek: Příklady kovových konzervových obalů (© ArtemSh / shutterstock.com)
Na konci 19. století se po zavedení technologie vyfukování skleněných nádob do sklářských forem pomocí stlačeného vzduchu rozšířilo používání skleněných obalů.
K rozšíření použití papíru a lepenky k balení zboží významně přispěl vynález chemického zpracování dřeva a následné zpracování celulózy na regenerovanou celulózu, tedy celofán.
V období mezi dvěma světovými válkami začíná i rozvoj syntetických makromolekulárních látek, které se začaly uplatňovat i v obalové technice, a to zejména až po druhé světové válce. Použití plastů s různými fyzikálními a chemickými vlastnostmi umožnilo vyrobit obaly, které velmi dobře splňují náročné požadavky ochranné i ekonomické. Plasty našly v obalové technice široké uplatnění jednak přímo jako obaly, jednak jako ochranné povlaky, lepidla nebo jako výplňový materiál.
Pojednat systematicky o balení potravin a o typech a rozmanitosti materiálů požívaných při výrobě potravinářských obalů, je problematika velice rozsáhlá a neobyčejně členitá.
