Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Zevní radioterapie, teleterapie neboli teleradioterapie je typ radioterapie využívající přístroj (tzv. lineární urychlovač), který zhoubný nádor ozařuje zevně. Viz také radioterapie, brachyterapie, systémová radioterapie.

Zevní dýchání je jiný název pro vnější dýchání.

Zevní pohlavní orgány neboli vnější pohlavní orgány jsou pohlavní orgány, které jsou u chlapců i u dívek viditelné při narození. Ženským zevním pohlavním orgánem je vulva. Mezi mužské zevní pohlavní orgány se řadí penis a šourek. Viz také pohlavní orgány, vnitřní pohlavní orgány.

Systémová radioterapie je typ radioterapie, při níž je radioaktivní látka (například radioaktivní jód nebo radioaktivně značená monoklonální protilátka) podána pacientovi perorálně nebo injekčně; tato látka se následně vstřebá do krve a v ideálním případě začne ničit zejména nádorové buňky. Viz také systémový, radioterapie, brachyterapie, zevní radioterapie.

Definitivní radioterapie jednou z mnoha možností protinádorové léčby. Radioterapie je v tomto případě použita buď jako jediná léčba nebo jako primární léčba, a to s kurativním (nikoli paliativním) záměrem. Definitivní radioterapie se používá zejména u těch onkologických pacientů, kteří z nějakého důvodu nemohou podstoupit chirurgickou léčbu. V časných i lokálně pokročilých klinických stadiích (tedy bez metastáz) může být definitivní radioterapie rovnocennou alternativou chirurgického zákroku. Viz také radioterapie.

Zevní ucho neboli vnější ucho (lat. auris externa) je jednou ze tří částí ucha. Na zevním uchu rozlišujeme: ušní boltec – celá vyčnívající struktura včetně ušního lalůčku, kterou v běžném životě označujeme jako „ucho“, zevní zvukovod – trubice o délce přibližně 2,5 cm, která je ukončena ušním bubínkem. Obrázek: Anatomie ucha – schematický nákres. (Zdroj: shutterstock.com) Viz také ucho, střední ucho, vnitřní ucho.

Zevní zvukovod (lat. meatus acusticus externus) je součást zevního ucha. Jedná se o trubici o délce přibližně 2,5 cm a šířce asi 0,7 cm (u dospělého člověka), která navazuje na ušní boltec a je ukončena ušním bubínkem. Viz také ucho, zevní ucho.

Zevní rotace neboli laterální rotace je anatomický pojem, který označuje rotační pohyb končetiny kolem její podélné osy směrem od středu těla. Opakem zevní rotace je vnitřní rotace. Obrázek: Vnitřní rotace (vlevo) a zevní rotace (vpravo) levé nohy. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také rotace.

Zevní děložní branka (lat. ostium uteri externum) spojuje pochvu s kanálem děložního hrdla. Obrázek: Děloha, děložní hrdlo a část pochvy – schematický nákres. (Zdroj: By Henry Vandyke Carter - Henry Gray (1918) Anatomy of the Human Body, Bartleby.com: Gray's Anatomy, Plate 1167. Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=1420450) Viz také vnitřní děložní branka, děložní hrdlo.

Stereotaktická radioterapie neboli SRT (zkratka pochází z anglického názvu stereotactic radiation therapy) je druh zevní radioterapie, při které se využívá speciální zařízení k polohování pacienta a přesnému ozáření nádoru. Celková dávka záření je rozdělena do několika menších dávek, které jsou podávány v průběhu několika dnů (na rozdíl od stereotaktické radiochirurgie). SRT se používá při léčbě nádorů mozku a některých dalších onemocněních mozku. Zkoumá se využití SRT i při léčbě jiných typů zhoubných nádorů, například karcinomu plic. Viz také stereotaxe, radioterapie, stereotaktická radiochirurgie.