Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Zánět vedlejších nosních dutin neboli sinusitida je zánět sliznice, která vystýlá vedlejší nosní dutiny. Mezi typické příznaky sinusitidy se řadí pocit ucpaného nosu a bolest v obličeji (přesněji řečeno v oblasti výskytu těchto dutin). Dalšími příznaky mohou být horečka, bolest hlavy, zhoršený čich, bolest v krku a kašel. Sinusitida může mít celou řadu příčin, jako je např. infekce, alergie či znečištěné ovzduší. Zánětu vedlejších nosních dutin obvykle předchází zánět nosní sliznice, který je lidově označován jako rýma. Viz také zánět, vedlejší nosní dutiny.

Vedlejší nosní dutiny neboli paranazální dutiny (lat. sinus paranasales) jsou vzduchem vyplněné dutiny v několika kostech v přední části lebky – v oblasti kolem nosu, odtud také pochází jejich pojmenování. Jedná se o čtyři páry dutin, které jsou nazvány podle kostí, v nichž se nacházejí: 2× čelní dutina (sinus frontalis) – v kosti čelní, 2× dutiny kosti čichové (sinus ethmoidales) – v kosti čichové, 2× dutina horní čelisti (sinus maxillaris) – v horní čelisti, 2× dutina kosti klínové (sinus sphenoidalis) – v kosti klínové. Všechny výše uvedené dutiny jsou vystlány sliznicí. Ta produkuje hlen, který je odváděn do nosní dutiny (a odtud do hltanu). Obrázek: Vedlejší nosní dutiny – schematický nákres. Každý pár dutin je znázorněn odlišnou barvou: čelní dutina (sinus frontalis) zeleně, dutiny kosti čichové (sinus ethmoidales) modře, dutina horní čelisti (sinus maxillaris) oranžově, dutina kosti klínové (sinus sphenoidalis) růžově. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také nos, nosní dutina.

Nosní dutina (lat. cavitas nasi) je součástí horních dýchacích cest. Kromě účasti na dýchání má lidský nos několik dalších funkcí: Obrana. Nos filtruje škodliviny a představuje první linii obrany proti choroboplodným zárodkům. Nosní sliznice i chloupky v nose brání cizím tělesům, aby pronikala dovnitř dýchacích cest. V nose se také ohřívá a zvlhčuje vzduch, který dýcháme. Obranným mechanismem je i kýchnutí: jedná se o reflex, při kterém prudce vydechujeme vzduch. Nosní sliznice je pokryta řasinkami, které odvádějí malé vdechnuté částečky (např. prach a mikroorganismy) směrem do hltanu. V nosní sliznici se rovněž nachází část tzv. slizničního imunitního systému, který filtruje, likviduje a rozkládá choroboplodné zárodky. Čich. Je dobře známo, že nos potřebujeme pro vnímání různých vůní a pachů. Čich však úzce souvisí s vnímáním chuti: nefunguje-li dobře čich, zhoršuje se i vnímání chuťových podnětů. Řeč. Nosní dutina kromě toho představuje rezonanční prostor. V případě nachlazení, což se projevuje mj. zánětem nosní sliznice, si proto všimneme „změny hlasu“ (často „huhňáme“ přes nos). Nosní dutina je rozdělena na pravou a levou polovinu nosní přepážkou. Nosní dutina je propojena s vedlejšími nosními dutinami. Obrázek: Nosní dutina a některé okolní struktury – schematický nákres. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také nos, vedlejší nosní dutiny.

Zánět nosní sliznice je jiný název pro rýmu. Viz také zánět, nosní sliznice.

Vedlejší účinek je jiný než zamýšlený účinek, který byl vyvolán nějakým preventivním, diagnostickým či léčebným zákrokem. Vedlejší účinek může nebo nemusí být škodlivý (někdy může být dokonce i prospěšný!), často záleží na okolnostech. Příklad: Vedlejším účinkem užívání antidepresiv může být ospalost. To by velká část lidí považovala za negativní vedlejší účinek; pokud ovšem člověk trpící depresí má potíže s usínáním, tento konkrétní „vedlejší účinek“ antidepresiva zřejmě uvítá. Viz také nežádoucí účinek.

Vedlejší proud kouře je tabákový kouř, který vychází ze zapáleného konce hořícího tabákového výrobku (nejčastěji cigarety, doutníku nebo dýmky). Vedlejší proud kouře je jednou z forem kouře z druhé ruky. Obsahuje nejen nikotin, ale i mnoho škodlivých chemických látek, které způsobují mj. různé typy rakoviny. Vdechování vedlejšího proudu kouře zvyšuje riziko vzniku rakoviny plic i jiných typů zhoubných nádorů a dalších zdravotních problémů, například kardiovaskulárních a plicních onemocnění. Viz také tabák, kouření, hlavní proud kouře.

Nosní kapky jsou léky, které se používají k dočasné úlevě od ucpaného nosu způsobeného různými onemocněními, včetně nachlazení, zánětu vedlejších nosních dutin, senné rýmy a alergií. Princip jejich působení spočívá v tom, že zužují krevní cévy v oblasti nosu, čímž snižují otok a překrvení. Viz také nos.

Kost nosní (lat. os nasale) je párová kost, která spolu s ostatními obličejovými kostmi tvoří součást lebky. Obě nosní kosti, které mají přibližně obdélníkový tvar, se spojují ve střední rovině a formují kořen nosu. Dále se spojují s kostí čelní nahoře, s horní čelistí po stranách a s kostí čichovou vzadu. Dole se k nim připojují chrupavky, které dotvářejí podobu nosu. Viz také nos, kostra, lebka, obličejové kosti.

Dolní skořepa nosní (lat. concha nasalis inferior) je párová kost, která spolu s ostatními obličejovými kostmi tvoří součást lebky. Obě dolní skořepy nosní jsou tenké, zakroucené kosti, které se nacházejí v nosní dutině. Společně s horními a středními skořepami nosními (které jsou součástí kosti čichové) pomáhají filtrovat, zvlhčovat a ohřívat vzduch, který dýcháme, a zabraňují tak pronikání studeného vzduchu do plic. Všechny tři páry nosních skořep jsou obaleny sliznicí pokrytou řasinkami, které posouvají hlen a odfiltrované nečistoty směrem k nosohltanu, aby mohly být spolknuty (místo aby se dostaly do plic). Viz také nos, kostra, lebka, obličejové kosti.

Ušní, nosní a krční lékařství je jiný název pro otorinolaryngologii. Viz také ucho, nos, lékařství.