Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Subarachnoidální anestezie je jiný název pro spinální anestezii.

Subarachnoidální krvácení je typem krvácení do mozku, kdy krev proniká do subarachnoidálního prostoru, tj. mezi omozečnici a pavučnici (viz meningy). Tlak krve vnikající do prostoru mezi tyto dvě mozkové pleny působí na mozek a utlačuje jej. Tento stav je nejen velmi bolestivý, ale i život ohrožující. Viz také krvácení.

Subarachnoidální prostor (lat. cavum subarachnoideum) je prostor mezi pavučnicí a omozečnicí. V tomto prostoru se nachází mozkomíšní mok, dále jemná vlákna, která připevňují pavučnici k omozečnici (těmto „pavučinovým“ vláknům mimochodem vděčí pavučnice za svůj název), a v neposlední řadě i tepny a žíly. Hlavní funkcí je subarachnoidálního prostoru je uchovávání mozkomíšního moku, který nejen působí jako „tlumič“ či „nárazník“ pro mozek a míchu, ale také centrálnímu nervovému systému poskytuje živiny a odstraňuje z něj odpadní látky. Viz také mozkomíšní mok, pavučnice, omozečnice, epidurální prostor.

Místní anestezie je jiný název pro lokální anestezii.

Anesteziologie je lékařský obor, který se zabývá výzkumem a praktickým využitím anestetik a anestezie. Odvozené přídavné jméno je anesteziologický, lékař specializující se na anesteziologii se nazývá anesteziolog. Viz také anestezie, -ologie.

Lokální anestezie neboli místní anestezie je odborný výraz pro znecitlivění určité části těla. Používá se před menšími chirurgickými zákroky (šití rány, vytržení zubu, vyříznutí mateřského znaménka apod.). Léky navozující lokální anestezii se nazývají lokální anestetika. Viz také lokální, anestezie, regionální anestezie, celková anestezie.

Celková anestezie (lidově „narkóza“) je metoda znecitlivění, při které je anesteziologickým týmem pomocí léků navozena ztráta vědomí a vyřazeno veškeré vnímání, včetně bolesti a dalších vjemů. V celkové anestezii lze provést jakýkoliv výkon (včetně transplantace orgánu, operace srdce apod.). Nejčastěji se volí pro operace, u kterých je nutné úplné svalové uvolnění, zajištění naprostého klidu a nehybnosti v operačním poli. Při některých výkonech je vyřazeno i spontánní dýchání; v takovém případě je nutné zavést pomůcky do dýchacích cest a napojení na dýchací přístroj. Příkladem jsou některé operace oční, neurochirurgické, dále výkony s otevřením břišní či hrudní dutiny, cévní operace nebo výkony na srdci. Za vedení celkové anestezie je zodpovědný odborný lékař – anesteziolog. Léky navozující celkovou anestezii se nazývají celková anestetika. Obrázek: Pacient v celkové anestezii – ilustrační fotografie. (Zdroj: Česká společnost anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny) Viz také anestezie, lokální anestezie, regionální anestezie.

Epidurální anestezie je typ lokální anestezie (tj. úplného znecitlivění určité oblasti těla), kdy pacient(ka) během operace zůstává při vědomí, aniž by však cítil(a) bolest. Při epidurální anestezii anesteziolog podává lokální anestetikum injekčně nebo prostřednictvím katétru do tzv. epidurálního prostoru, tj. prostoru vně tvrdé pleny i míchy. Epidurální anestezie se používá při různých operacích dolní poloviny těla (přibližně od pupku směrem dolů). Mezi tyto operace se řadí zejména císařský řez, ale i operace kýly, některé operace dolních končetin a různé gynekologické a urologické zákroky. Poznámka: Epidurální anestezie se provádí se podobně jako epidurální analgezie – s tím rozdílem, že dávka anestetika je vyšší, aby došlo k úplnému znecitlivění dolní části těla. Obrázek: Epidurální anestezie – ilustrační fotografie. (Zdroj: Česká společnost anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny) Viz také epidurální, anestezie, epidurální analgezie.

Regionální anestezie je typ anestezie (znecitlivění) při chirurgickém zákroku, který znecitliví velkou část těla, například od pasu dolů. Regionální anestezie se používá v případech, kdy je pro pacienta/pacientku lepší, aby byl/a při vědomí (tj. není vhodná celková anestezie) a přitom nestačí „jednoduchá“ podkožní injekce lokálního anestetika. Při regionální anestezii je anestetikum podáváno: prostřednictvím katétru – při epidurální analgezii, epidurální anestezii (často se používají k tlumení bolestí během porodu) nebo spinální anestezii (používá se např. u operací na dolních končetinách, pánvi, konečníku, dolní části břicha asi po úroveň pupku); injekčně do blízkosti nervu či nervové pleteně – při periferní nervové blokádě (především u operací na horních a dolních končetinách). Viz také anestezie, lokální anestezie, celková anestezie.

Anestezie je stav řízené a dočasné ztráty citlivosti v určité oblasti těla (lokální anestezie, regionální anestezie) nebo celkové ztráty vědomí, včetně schopnosti obranných reflexů (celková anestezie). Všechny typy anestezie se podávají proto, aby se pacient během operace, vyšetření nebo jiného lékařského zákroku cítil pokud možno pohodlně a bez bolesti. Existují však některé zásadní rozdíly. Typ zvolené anestezie závisí na mnoha různých faktorech, např. na typu a rozsahu zákroku, zdravotním stavu pacienta atd.: lokální anestezie – používá se při zákrocích, jako je šití rány nebo odstranění mateřského znaménka; tento typ anestezie znecitliví jen malou oblast těla, pacient zůstává při vědomí; analgosedace – často se používá při méně invazivních zákrocích, jako je kolonoskopie; úroveň sedace se pohybuje od minimální (ospalost, ale schopnost mluvit) až po hlubokou; regionální anestezie – často se používá při porodu a při operacích končetin nebo břicha; znecitlivuje velkou část těla, ale pacient zůstává při vědomí; celková anestezie – používá se při rozsáhlých operacích, jako je náhrada kyčelního kloubu, otevřená operace srdce apod.; při tomto typu anestezie je pomocí léků navozena ztráta vědomí. Odvozené přídavné jméno je anestetický. Viz také další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz anestezie.