Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Stresová zlomenina je zlomenina, která vzniká v důsledku nerovnováhy mezi pevností kosti a mechanickým zatížením kosti, často v souvislosti s jejím přetěžováním. Podle etiologie (příčiny vzniku) dále rozlišujeme: únavovou zlomeninu – postihuje do té doby zdravou kost (vyskytuje se typicky u běžců); insuficientní zlomeninu – postihuje kost, která již předtím byla nějakým způsobem poškozena (např. osteoporózou). Terminologická poznámka: Někteří autoři pojmy „stresová zlomenina“ a „únavová zlomenina“ vzájemně zaměňují, tj. používají je jako synonyma. Viz také zlomenina, únavová zlomenina.

Posttraumatická stresová porucha neboli PTSD (zkratka pochází z anglického názvu posttraumatic stress disorder) je forma úzkostné poruchy, která je způsobena stresující nebo traumatickou životní událostí. Mezi časté rizikové faktory PTSD patří: sexuální nebo fyzické zneužívání v raném věku, traumatické zážitky z válečného konfliktu, prožití vážné nehody, požáru, teroristického útoku nebo přírodní katastrofy, jako jsou povodně nebo zemětřesení, svědectví násilí nebo násilné smrti, prožití fyzického útoku, jako je znásilnění, loupež nebo přepadení. Viz také posttraumatický, porucha, akutní stresová reakce.

Akutní stresová reakce neboli ASR je intenzivní, nepříjemná a narušená reakce, která nastupuje krátce po silně traumatizující události a je časově omezená (maximální délka jejího trvání se však podle různých autorů liší). ASR se projevuje většinou agresivním chováním vůči vlastnímu okolí. Častými spouštěči ASR jsou smrt blízké osoby, prožití nehody nebo zažití násilí. ASR začíná bezprostředně po spouštěcí události emočním zmatením a s ním spojenou směsicí úzkosti, zoufalství, hyperaktivity nebo uzavření se do sebe. Příznaky akutní fáze, které většinou do tří dnů odezní, jsou zejména smutek a agresivita. Viz také akutní, stresová reakce, posttraumatická stresová porucha.

Stresová reakce je obecně jakákoli (tělesná nebo duševní) reakce lidského těla na nepříznivé podněty, které mají tendenci narušit rovnováhu organismu. Tyto nepříznivé podněty mohou být tělesné nebo duševní, vnitřní nebo vnější. Pro přežití člověka bylo již v pravěku důležité umět rychle reagovat na okolní prostředí: v případě nebezpečí bleskově utéct nebo se bránit, v případě chladu nebo horka udržovat normální tělesnou teplotu apod. Jinými slovy, biologicky jsme „naprogramováni“ k tomu, aby se naše tělo neustále přizpůsobovalo okolnímu prostředí. Pokud je stresová reakce nepřiměřená nebo trvá příliš dlouho, může vést k různým poruchám. Viz také akutní stresová reakce.

Stresová inkontinence moči je typ inkontinence moči, při níž dochází k nechtěnému úniku moči při různých činnostech souvisejících se zvýšením nitrobřišního tlaku (např. zvedání břemen, kašel, smích, kýchání, tělesná aktivita, změna polohy apod.). Při léčbě někdy mohou pomoci Kegelovy cviky. Viz také inkontinence, inkontinence moči.

„Stresové hormony“ je lidové označení pro hormony, které se do krevního oběhu uvolňují ve stresových situacích, tedy v rámci poplachové reakce (angl. fight-or-flight response). Příklady stresových situací jsou vážná onemocnění, vysoká tělesná zátěž (např. ve výkonnostním sportu), smyslové přetížení (např. velký hluk), duševní trauma apod. Skupina stresových hormonů není definována zcela jednoznačně, protože ve výše popsaných situacích se uvnitř těla odehrávají různé procesy. Odborníci se však víceméně shodují na tom, že nejdůležitějšími stresovými hormony jsou kortizol, adrenalin a noradrenalin. Viz také hormony, katecholaminy, poplachová reakce.

Únavová zlomenina je zlomenina, která je způsobena dlouhodobým mechanickým přetěžováním dosud zdravé kosti. Jedná se o podtyp stresové zlomeniny. Únavové zlomeniny se častěji vyskytují u dětí a dospívajících, ale i u sportovně aktivních lidí starších 40 let (typicky u běžců). Terminologická poznámka: Někteří autoři pojmy „únavová zlomenina“ a „stresová zlomenina“ vzájemně zaměňují, tj. používají je jako synonyma. Viz také zlomenina, stresová zlomenina.

Zlomenina neboli fraktura je definována jako „přerušení kontinuity (spojitosti) kostní tkáně“. U mladých lidí vzniká nejvíce zlomenin při úrazech (např. pády, sportovní zranění, automobilové nehody), u starších lidí spíše v důsledku osteoporózy. Odborníci rozlišují různé typy zlomenin, například: Podle porušení měkkých tkání: uzavřená zlomenina neboli jednoduchá zlomenina – zlomenina, při které se kost jednoduše zlomí a nepronikne kůží, otevřená zlomenina neboli komplikovaná zlomenina – konce zlomené kosti prorazí kůži. Podle tzv. lomné linie (tedy úhlu, pod kterým se kost zlomí): příčná zlomenina – lomná linie tvoří pravý úhel s osou kosti, šikmá zlomenina – lomná linie je šikmá na osu kosti, spirální zlomenina – objevuje se jako důsledek výrazného zkroucení kostí; běžná zlomenina při sportovních úrazech, tříštivá zlomenina – tři nebo více kostních fragmentů; běžná obzvláště u starších lidí, kteří mají křehčí kosti, kompresivní zlomenina – kost je rozdrcená; tento typ zlomeniny je běžný u prořídlých kostí (zejména při osteoporóze) nebo po těžkém úrazu, jako třeba pádu, impresivní zlomenina neboli pronikající zlomenina – zlomená kost je zatlačena dovnitř; tento typ zlomeniny je typický pro fraktury lebky, zaklíněná zlomenina – jeden z fragmentů kosti je zatlačen do houbovité tkáně druhého fragmentu. Viz také další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz zlomenina.

Zlomenina proximálního femuru je odborný název pro zlomeninu horního konce stehenní kosti. Viz také zlomenina, proximální, kost stehenní (lat. femur).

Patologická zlomenina je taková zlomenina, která vzniká „bez zjevné příčiny“ – třeba i zcela nepatrným nárazem, kterému by zdravá kost bez problémů odolala. Patologické zlomeniny se vyskytují u kostí oslabených některými patologickými procesy, jako jsou například kostní metastázy, osteomalacie apod. Nejčastěji se vyskytují u kosti stehenní, kosti pažní nebo u obratlů (typicky v těle obratle). Viz také patologický, zlomenina.