Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Střevní klky (lat. villi intestinales) jsou miliony drobných prstovitých výběžků, které pokrývají sliznici tenkého střeva. Jejich povrch je tvořen převážně buňkami označovanými jako enterocyty, ze kterých vyčnívá velké množství mikroskopických výběžků, tzv. mikroklků. Kruhové řasy (záhyby sliznice tenkého střeva), střevní klky i mikroklky společně mnohonásobně zvětšují vnitřní povrch tenkého střeva. Kdyby se tento povrch dal „narovnat“, odpovídal by ploše asi 200 metrů čtverečních. Obrázek: Makroskopická a mikroskopická stavba tenkého střeva – schematický nákres. Směrem zleva doprava (podle tmavých šipek) roste detail zobrazené struktury: poloha tenkého střeva v trávicím traktu (nahoře vlevo), průřez tenkým střevem (dole vlevo), průřez kruhovou řasou (nahoře uprostřed), průřez střevním klkem (dole vpravo) a detail enterocytu (nahoře vpravo). (Zdroj: depositphotos.com) Viz také střeva, klky, tenké střevo.

Klky jsou výběžky na povrchu nějaké tělní struktury, například sliznice. Pokud jsou tento výběžky miniaturní (například vybíhají z povrchu buňky), nazývají se mikroklky. Viz také další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz klk.

Odběr choriových klků, biopsie choria neboli CVS (zkratka pochází z anglického názvu chorionic villus sampling) je prenatální vyšetření, při kterém lékař odebírá vzorek tkáně z placenty. Účelem CVS je vyšetření, zda nejsou přítomny chromozomální abnormality nebo některé další genetické poruchy. CVS se obvykle provádí mezi 10. a 12. týdnem těhotenství. Viz také choriové klky.

Choriové klky jsou prstovité výběžky chorionu do děložní sliznice v místě, kde se vyvíjí placenta. Choriové klky i vyvíjející se embryo pocházejí z téhož oplozeného vajíčka, proto z odebraného vzorku choriových klků lze provést genetické vyšetření nenarozeného dítěte. Odběr choriových klků je důležitou metodou časného prenatálního screeningu genetických vad. Obrázek: Choriové klky – schematický nákres. (Zdroj: By BruceBlaus - Own work, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=44897522) Viz také chorion, klky, odběr choriových klků.

Střevní parazit je cizopasník, který žije ve střevech hostitele. Mezi střevní parazity se řadí: parazitičtí červi – například roup dětský, škrkavky, tasemnice a motolice, parazitičtí prvoci – například Giardia lamblia či kryptosporidie (lat. Cryptosporidium). Viz také střeva, parazit.

Nespecifické střevní záněty je jiný název pro idiopatické střevní záněty. Viz také nespecifický, střeva, zánět.

Chronické střevní záněty je jiný název pro idiopatické střevní záněty. Viz také chronický, střeva, zánět.

Idiopatické střevní záněty neboli IBD (zkratka pochází z anglického názvu inflammatory bowel disease) zahrnují skupinu zánětlivých onemocnění tlustého a tenkého střeva. Nejznámější z nich jsou Crohnova choroba a ulcerózní kolitida. Viz také idiopatický, střeva, zánět. Terminologická poznámka: Pro idiopatické střevní záněty se používají rovněž označení nespecifické střevní záněty, chronické střevní záněty či chronická zánětlivá onemocnění střev.

Střevní neprůchodnost neboli ileus je akutní stav, který vyžaduje okamžitou lékařskou péči. Jedná se závažný druh náhlé příhody břišní, která se vyznačuje zastavením průchodu natrávené potravy trávicím traktem (konkrétně střevem), ať už z jakékoli příčiny. Podle příčiny vzniku se rozlišují různé typy střevní neprůchodnosti. Viz také střeva.

Střevní chřipka je lidové označení pro virovou gastroenteritidu. Viz také střeva. Pozor: „Střevní chřipka“ nemá nic společného s chřipkou!