Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Saturace periferní krve kyslíkem neboli SpO2 je saturace kyslíkem v kapilárách. Tuto hodnotu lze snadno změřit pomocí pulzního oxymetru. Viz také periferní krev, kyslík, saturace kyslíkem (sO2), saturace tepenné krve kyslíkem (SaO2), saturace žilní krve kyslíkem (SvO2).

Saturace žilní krve kyslíkem neboli SvO2 je saturace kyslíkem v žilách. Viz také žilní krev, kyslík, saturace kyslíkem (sO2), saturace tepenné krve kyslíkem (SaO2), saturace periferní krve kyslíkem (SpO2).

Saturace krve kyslíkem je jiný název pro saturaci kyslíkem.

Saturace tepenné krve kyslíkem neboli SaO2 je saturace kyslíkem v tepnách. Viz také tepenná krev, kyslík, saturace kyslíkem (sO2), saturace žilní krve kyslíkem (SvO2), saturace periferní krve kyslíkem (SpO2).

Periferní krev je krev, která obíhá v celém těle (v rámci kardiovaskulárního systému). Pojem „periferní krev“ se nejčastěji používá v protikladu ke kostní dřeni, v níž se rovněž nacházejí krevní buňky. Viz také periferní, krev.

Saturace kyslíkem, saturace krve kyslíkem neboli sO2 je podíl hemoglobinu, který je nasycen (saturován) kyslíkem, vztaženo k celkovému hemoglobinu v krvi (tzn. veškerému hemoglobinu, nasycenému i nenasycenému kyslíkem). Pro správné fungování organismu je potřeba velmi přesná rovnováha kyslíku v krvi. Lékaři dále rozlišují: saturace tepenné krve kyslíkem (SaO2) – saturace krve kyslíkem v tepnách, saturace žilní krve kyslíkem (SvO2) – saturace krve kyslíkem v žilách, saturace periferní krve kyslíkem (SpO2) – saturace krve kyslíkem v kapilárách; tato hodnota se měří nejčastěji, a to pomocí pulzního oxymetru. Hodnota SaO2 není zcela totožná jako hodnota SpO2, ale pro účely přibližného změření saturace pacientovy krve kyslíkem postačuje použít pulzní oxymetrii (tzn. předpokládáme, že obě hodnoty jsou velmi podobné). Normální SaO2 je 95–100 %. Klesne-li SaO2 pod 90 %, označuje se tento stav jako hypoxemie. Viz také krev, kyslík.

Periferní nervy jsou nervy, které se nacházejí mimo centrální nervový systém (CNS). Periferní nervy vedou k tzv. efektorům (tj. svalům nebo žlázám, které mají plnit zcela konkrétní funkce) a zpravidla obsahují aferentní i eferentní nervová vlákna. To znamená, že periferní nervy zpravidla přenášejí signály (nervové impulzy): od smyslových receptorů nebo smyslových orgánů do CNS (to zajišťují aferentní nervové vlákno), z CNS do ostatních částí těla, zejména do svalů a žláz (to zajišťují eferentní nervová vlákna). V lidském těle se nachází velké množství periferních nervů. Konkrétními příklady jsou například stehenní nerv, loketní nerv či sedací nerv. Viz také periferní, nervy, periferní nervový systém.

Periferní membránové proteiny jsou proteiny, které jsou připojeny k buněčné membráně, ale nejsou zanořeny do její fosfolipidové dvojvrstvy. Obrázek: Stavba buněčné membrány – schematický nákres. Hlavní složkou buněčné membrány jsou fosfolipidy – molekuly s hydrofilními „hlavičkami“ a hydrofobními „ocásky“. V buněčné membráně je ale zanořeno velké množství různých membránových proteinů, z nichž některé jsou schematicky znázorněny na obrázku. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také periferní, membránové proteiny.

Periferní znamená „okrajový“ nebo „vzdálený od středu“. Příklady: periferní části těla – části těla, které jsou vzdálené od středu těla (v porovnání například s orgány v hrudní dutině); mezi periferní části těla se tak řadí zejména ruce a nohy; periferní membránové proteiny – proteiny, které jsou připojeny k buněčné membráně, ale nejsou zanořeny do její fosfolipidové dvojvrstvy; periferní nervový systém – části nervového systému mimo mozek a míchu (neboť mozek i mícha jsou uloženy „centrálně“, jsou tedy součástí centrálního nervového systému); periferní nervy – nervy, které se nacházejí mimo centrální nervový systém; apod. Opakem periferního je centrální. Viz také další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz periferní.

Periferní nervový systém neboli PNS (zkratka pochází z anglického názvu peripheral nervous system) představuje části nervového systému mimo mozek a míchu. Umožňuje životně důležité spojení mezi centrálním nervovým systémem (CNS) a okolním světem. Jeho nervy se proplétají téměř každou částí těla a umožňují centrálnímu nervovému systému dostávat informace a také vyvíjet činnost. Z anatomického hlediska se PNS člení na somatický nervový systém (SNS) a autonomní nervový systém (ANS). Obrázek 1: Zjednodušené schéma periferního nervového systému (vyznačen modře) v celém těle. Oranžově je znázorněn centrální nervový systém (rovněž zjednodušený). V některých případech jsou uvedeny pouze latinské popisky (kurzívou), protože české názvy nejsou běžně zažité. (Zdroj: depositphotos.com) Obrázek 2: Zjednodušené schéma periferního nervového systému v oblasti míšních nervů. Somatický nervový systém (SNS) zásobuje vůlí ovladatelné kosterní svaly (levá část obrázku), zatímco autonomní nervový systém (ANS) zásobuje části těla, které vůlí ovládat nelze, např. hladkou svalovinu v tenkém střevě (pravá část obrázku). (Zdroj: depositphotos.com) Viz také periferní, nervový systém, periferní nervy.