Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Protinádorová léčiva nebo jen zkráceně „protinádorové léky“ jsou obecně jakákoli léčiva, které se používají při léčbě zhoubných nádorů. Existuje velké množství protinádorových léčiv, proto je odborníci třídí do různých skupin, například: alkylační cytostatika, antimetabolity, antimitotika, checkpoint inhibitory, inhibitory kináz (včetně inhibitorů proteinkináz), inhibitory PARP, inhibitory přenosu signálu, inhibitory topoizomeráz, platinová cytostatika, protinádorová antibiotika, taxany, vinca alkaloidy, apod. Jinými slovy, mezi protinádorová léčiva se řadí daleko více různých skupin léků než jen chemoterapeutika. Viz také léčivo, protinádorová léčba.

Cílená protinádorová léčba (někdy jen zkráceně cílená léčba) je protinádorová léčba využívající léky nebo jiné látky, které blokují růst a šíření zhoubných nádorů tím, že zasahují do specifických molekul (tzv. „molekulárních cílů“), které se podílejí na růstu, progresi a šíření nádorového onemocnění. Cílená protinádorová léčba se od standardní chemoterapie liší v několika ohledech: Cílená protinádorová léčba působí na specifické molekulární cíle, které jsou spojeny s nádorovým onemocněním, zatímco většina standardních chemoterapeutik působí na všechny rychle se dělící buňky (zdravé i nádorové). Léky nebo látky užívané v cílené protinádorové léčbě jsou záměrně vybrány nebo navrženy tak, aby interagovaly se svým cílem, zatímco mnoho standardních chemoterapeutik bylo určeno proto, že zabíjejí buňky. Cílená protinádorová léčba je často cytostatická (tzn. používané léky nebo jiné látky blokují množení nádorových buněk), zatímco standardní chemoterapeutika jsou cytotoxická (tzn. zabíjejí nádorové buňky). Příkladem cílených léků ve smyslu cílené protinádorové léčby jsou aflibercept, bevacizumab, cetuximab, olaparib, panitumumab, regorafenib apod. Na cílenou protinádorovou léčbu se v současné době zaměřuje velká část vývoje protinádorových léčiv. Cílená protinádorová léčba je konkrétním příkladem personalizované medicíny. Viz také nádor a cílená léčba v širším slova smyslu.

Protinádorová léčba neboli onkologická léčba je léčba zhoubných nádorů. Při protinádorové léčbě se nejčastěji používá chirurgie, radioterapie a chemoterapie, v poslední době i biologická léčba. Zároveň je často nasazována léčba bolesti a nutriční terapie. O pacientovo duševní zdraví pečují speciálně vyškolení lékaři a psychoonkologové. Pokud si to pacient přeje, lze jako doplněk použít i metody alternativní medicíny. Viz také nádor, protinádorová léčiva, biologická léčba, cílená protinádorová léčba, brachyterapie, hormonální léčba, chemoterapie, léčba bolesti, radioterapie, systémová radioterapie, zevní radioterapie.

Protinádorová antibiotika jsou léky, které se používají při léčbě některých typů zhoubných nádorů. Protinádorová antibiotika narušují normální strukturu DNA, čímž blokují tvorbu proteinů i dělení buněk. Příklady protinádorových antibiotik jsou bleomycin, doxorubicin, daunorubicin či epirubicin. Viz také antibiotika, protinádorová léčiva.

Léčivo je jiný název pro léčivou látku.

Distribuce léčiva (angl. drug distribution) je cesta léčiva ze systémového oběhu do různých orgánů a tkání v těle. Do různých orgánů / tkání se mohou dostat různé dávky léčiva, a léčivo v nich může zůstat různě dlouhou dobu (v závislosti na propustnosti krevních cév, průtoku krve daným orgánem či tkání apod). Viz také léčivá látka, farmakokinetika.

Exkrece léčiva (angl. drug excretion) je odstranění léčiva a/nebo jeho metabolitů z organismu. Některá léčiva jsou totiž před vyloučením z těla přeměněna na jiné látky (viz metabolismus léčiva), jiná jsou z velké části vyloučena v nezměněné podobě. Viz také léčivá látka, farmakokinetika.

Absorpce léčiva (angl. drug absorption) je cesta léčiva z místa podání do systémového oběhu. Na absorpci léčiva má vliv jak způsob podání (např. polykáním, zavedením čípku apod.), tak léková forma (tableta, sirup apod.). Absorpce léčiva přímo souvisí s jeho biologickou dostupností: je-li léčivo podáno intravenózně (do žíly), jeho biologická dostupnost je 100 %. Je-li však léčivo podáváno jinými cestami než intravenózně, je jeho biologická dostupnost obecně nižší (např. proto, že ne všechen lék se stačí vstřebat z trávicího traktu, část léčiva je metabolicky odbourána ještě předtím, než se dostane do zamýšleného místa účinku apod.). Viz také absorpce, léčivá látka, farmakokinetika.

Metabolismus léčiva (angl. drug metabolism) je přeměna léčiva v těle na jiné látky. Některá léčiva jsou v těle metabolickými dráhami přeměněna na jiné látky (tzv. metabolity), které mohou být farmakologicky neaktivní, nebo se jejich farmakologická aktivita liší od aktivity původního léčiva. Některá léčiva – tzv. proléčiva – jsou záměrně podávána ve farmakologicky neaktivní formě, a teprve metabolickou přeměnou v organismu z nich vzniká farmakologicky aktivní léčivo. Viz také metabolismus, léčivá látka, farmakokinetika.

Léčivá látka, léčivo neboli účinná látka je složka léčivého přípravku, která je nositelem jeho léčebných účinků. Hlavní funkcí léčivé látky je působit svým účinkem na lidský organismus. Viz také pomocná látka a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz léčivo, léčiva apod.