Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Plicní kmen je jiný název pro plicnici.

Plicnice neboli plicní kmen (lat. truncus pulmonalis) je tepna, která odvádí odkysličenou krev z pravé komory do plicních tepen, kterými se dostává do plic. Obrázek: Průřez lidským srdcem – pohled zepředu. Povšimněte si zejména těchto částí (v závorkách jsou kurzívou uvedeny latinské názvy): levá síň (atrium sinistrum), levá komora (ventriculus sinister), pravá síň (atrium dextrum), pravá komora (ventriculus dexter), dolní dutá žíla (vena cava inferior), horní dutá žíla (vena cava superior), plicnice (truncus pulmonalis), plicní žíly (venae pulmonales), aorta (aorta). (Zdroj: By OpenStax College - Anatomy & Physiology, Connexions Web site. http://cnx.org/content/col11496/1.6/, Jun 19, 2013., CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=30148201)

Tlak v plicnici neboli PAP (zkratka pochází z anglického názvu pulmonary artery pressure) je krevní tlak, který působí na cévní stěnu v plicnici. Normální (fyziologické) hodnoty jsou následující: systolický tlak v plicnici (pulmonary artery systolic pressure, PASP): 15 až 28 mmHg, diastolický tlak v plicnici (pulmonary artery diastolic pressure, PADP): 6 až 16 mmHg, střední tlak v plicnici (mean pulmonary artery pressure, MPAP): 10 až 11 mmHg. Je-li MPAP v klidu chronicky zvýšen nad 20 mmHg, jedná se o tzv. plicní hypertenzi. Viz také krevní tlak, plicnice.

Pluripotentní kmenové buňky jsou kmenové buňky, které mají schopnost diferencovat se v mnoho různých typů specializovaných buněk. Příkladem pluripotentních kmenových buněk jsou embryonální kmenové buňky, ze kterých vznikají jednotlivé zárodečné listy: endoderm, mezoderm a ektoderm. Viz také kmenové buňky.

Mozkový kmen (lat. truncus encephali) je jednou ze čtyř hlavních částí mozku, která se nachází hluboko mezi mozkovými hemisférami a začátkem míchy, a hraje zcela zásadní roli při řízení některých životně důležitých tělesných funkcí, včetně srdeční činnosti a dýchání. Směrem shora dolů rozlišujeme tři části mozkového kmene: střední mozek, Varolův most, prodloužená mícha. Obrázek 1: Mezimozek (fialově) a mozkový kmen (zeleně) – schematický nákres, pohled zleva. (Zdroj: depositphotos.com) Obrázek 2: Mezimozek (fialově) a mozkový kmen (zeleně) – schematický nákres, pohled zepředu. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také mozek.

Totipotentní kmenové buňky jsou kmenové buňky, které mají schopnost diferencovat se v jakýkoli typ specializované buňky. Z jediné totipotentní kmenové buňky může postupným vývojem vznikout celý životaschopný organismus. Příkladem totipotentní kmenové buňky je zygota (tedy buňka, která vznikla vzájemným spojením vajíčka a spermie). Viz také kmenové buňky.

Multipotentní kmenové buňky jsou kmenové buňky, které mají schopnost diferencovat se v několik různých typů specializovaných buněk. Příkladem multipotentních kmenových buněk jsou hematopoetické kmenové buňky: z těch se mohou vyvinout všechny typy krevních buněk – tedy červené krvinky, bílé krvinky nebo krevní destičky. Viz také multi-, kmenové buňky.

Embryonální kmenové buňky neboli ESC (zkratka pochází z anglického názvu embryonic stem cells) jsou kmenové buňky, které se nacházejí uvnitř embrya ve velmi raném stadiu vývoje, tzv. blastocysty. Z embryonálních kmenových buněk vznikají jednotlivé zárodečné listy: endoderm, mezoderm a ektoderm. ESC jsou konkrétním příkladem tzv. pluripotentních kmenových buněk. Viz také embryo, kmenové buňky.

Mezenchymální kmenové buňky neboli MSC (zkratka pochází z anglického názvu mesenchymal stem cells) jsou multipotentní kmenové buňky, které mají schopnost diferencovat se v jakýkoli typ buněk pojivové tkáně potřebný pro opravu a hojení poškozené pojivové tkáně. Viz také kmenové buňky.

Transplantace hematopoetických kmenových buněk (někdy jen zkráceně transplantace kmenových buněk*) neboli HSCT (zkratka pochází z anglického názvu haematopoietic stem cell transplantation) je zákrok, při němž pacient dostane zdravé hematopoetické kmenové buňky (HSC), které nahradí jeho vlastní HSC zničené radioterapií nebo vysokými dávkami chemoterapie. Zdravé HSC mohou pocházet z krve nebo kostní dřeně buď samotného pacienta, nebo příbuzného či nepříbuzného dárce. Podle toho se rozlišuje: autologní HSCT – použity jsou pacientovy vlastní HSC, které byly odebrány (a bezpečně uloženy) ještě před zahájením léčby, alogenní HSCT – použity jsou HSC příbuzného nebo nepříbuzného dárce, syngenní HSCT – použity jsou HSC od jednovaječného dvojčete. * Terminologická poznámka: Zejména v odborných textech by se pro „transplantaci hematopoetických kmenových buněk“ zkrácený název „transplantace kmenových buněk“ neměl používat, neboť kmenových buněk existuje mnohem více typů než jen hematopoetické. Nicméně v běžné praxi se zkrácený název poměrně často užívá, ačkoli je nepřesný. Viz také transplantace, hematopoetické kmenové buňky.