Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Přenos signálu je proces, při kterém je chemický nebo fyzikální signál přenášen nejdřív dovnitř buňky, a poté uvnitř buňky. Tento proces lze popsat jako řadu na sebe vzájemně navazujících událostí na molekulární úrovni, které nakonec vyústí v nějakou konkrétní buněčnou odpověď, změnu stavu buňky apod. Viz také inhibitory přenosu signálu, signální molekuly.

Signální molekuly jsou obecně látky, které přenášejí informace mezi jednotlivými buňkami mnohobuněčného organismu, tedy i lidského těla. Signální molekuly fungují jako ligandy, které se vážou na receptory nacházející se na cílových buňkách nebo uvnitř těchto buněk. Ve struktuře i funkci různých signálních molekul existují značné rozdíly. Co se týče struktury, složitost signálních molekul se pohybuje od poměrně jednoduchých látek (např. neurotransmitery) až po komplikované útvary (např. proteiny). Některé signální molekuly přenášejí signály na velké vzdálenosti (endokrinní signalizace), zatímco jiné působí lokálně, tzn. předávají informace mezi sousedními buňkami (parakrinní singalizace). Signální molekuly se navíc liší i způsobem, jakým účinkují na cílové buňky. Některé signální molekuly jsou schopny procházet plazmatickou membránou a vázat se na intracelulární receptory v cytoplazmě nebo v jádře; většina signálních molekul se však váže na receptory, které se nacházejí na povrchu cílové buňky. Viz také molekula, buněčná signalizace, přenos signálu.

Buněčná signalizace je vzájemná výměna informací mezi buňkami, která je většinou zprostředkována uvolňováním určitých látek rozpustných ve vodě, ale někdy i vzájemným kontaktem buněk, případně výměnou malých molekul či iontů skrze specializované spoje mezi buňkami. Viz také buňka, přenos signálu, signální molekuly, cílová buňka.

Inhibitory přenosu signálu jsou látky, které blokují proces přenosu signálu, tj. vzájemně navazující události na molekulární úrovni uvnitř buňky. Blokování přenosu signálu může ovlivnit mnoho funkcí buňky, včetně buněčného dělení a buněčné smrti, a mj. může zabíjet nádorové buňky. Některé inhibitory přenosu signálu se proto používají v protinádorové léčbě. Viz také inhibitor, přenos signálu, protinádorová léčiva.

Lupus erythematodes je autoimunitní onemocnění, které se může vyskytovat v několika různých formách: systémový lupus erythematodes (SLE), novorozenecký lupus erythematodes, kožní lupus erythematodes.

Systémový lupus erythematodes (SLE) je závažné autoimunitní onemocnění pojivové tkáně, které se vyskytuje zejména u žen. Typickým příznakem je vyrážka na obličeji ve tvaru motýla, ačkoli ta se může vyskytovat i u jiných forem lupus erythematodes. SLE však postihuje řadu důležitých orgánů (mj. i mozek a ledviny). Viz také systémový.

Sociální služby ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče jsou sociální služby (podle § 52 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů) poskytované osobám, které již nevyžadují lůžkovou péči, ale vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nejsou schopny se obejít bez pomoci jiné fyzické osoby, a nemohou být proto propuštěny ze zdravotnického zařízení lůžkové péče do doby, než jim je zabezpečena pomoc osobou blízkou nebo jinou fyzickou osobou nebo zajištěno poskytování terénních nebo ambulantních sociálních služeb či pobytových sociálních služeb v zařízeních sociálních služeb. Služba obsahuje tyto základní činnosti: poskytnutí ubytování, poskytnutí stravy, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, aktivizační činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

Lumbální punkce je procedura, při níž lékař mezi výběžky dvou bederních obratlů zavede sterilní jehla, kterou odebere vzorek mozkomíšního moku pro diagnostické účely (nejčastěji se jedná o mikrobiologický nebo chemický rozbor). Během tohoto výkonu se pacient stočí vleže do klubíčka (případně si sedne a „vyhrbí záda“) a musí vydržet v této pozici bez sebemenšího pohybu.

Dlouhodobá lůžková péče je zdravotní péče, která je poskytována chronicky nemocným a nesoběstačným osobám, zpravidla navazuje na péči akutní nebo následnou. Dlouhodobou péči je možné poskytovat buď v lůžkovém zdravotnickém zařízení, nebo v domácím prostředí pacienta (pak se jedná o dlouhodobou domácí péči, která zahrnuje především péči ošetřovatelskou, léčebně rehabilitační nebo paliativní). Dlouhodobá péče je poskytována pacientům, jejichž zdravotní stav nelze léčebnou péčí podstatně zlepšit a bez soustavného poskytování péče, především ošetřovatelské, se zhoršuje. Maximum péče je poskytováno zdravotnickými pracovníky oboru ošetřovatelství, včetně sledování stavu výživy a rehabilitační péče v rozsahu rehabilitačního ošetřovatelství (polohování, nácvik denních činností vedoucích k zachování nebo ke zvýšení soběstačnosti pacientů). Viz také lůžková péče.

Následná lůžková péče je zdravotní péče, která je poskytována pacientům, u nichž byla stanovena základní diagnóza, došlo ke stabilizaci jejich zdravotního stavu či zvládnutí náhlé nemoci nebo náhlého zhoršení chronické nemoci, a jejichž zdravotní stav vyžaduje dokončení diagnostického programu, doléčení nebo poskytnutí zejména léčebně rehabilitační péče. Viz také lůžková péče.