Osmolalita je definována jako množství tzv. osmoticky aktivních částic, které jsou rozpuštěné v jednom kilogramu rozpouštědla (nejčastěji vody). Mezi osmoticky aktivní částice se řadí zejména různé ionty (sodík, draslík, chlorid apod.), dále cukry (například glukóza) a některé další nízkomolekulární látky (například močovina).
Lékař může v rámci laboratorního vyšetření nechat stanovit osmolalitu různých tělesných tekutin (nejčastěji krevní plazmy nebo moči, neboť tyto hodnoty dobře vypovídají o vodní a elektrolytové rovnováze v těle pacienta. Velmi zjednodušeně lze říci, že příliš vysoká osmolalita naznačuje dehydrataci, příliš nízká osmolalita naopak „převodnění“.
Viz také osmóza, osmotický tlak.